Zlidových tradic

Své o tom vědí paní učitelky, ale teď už i děti ze základní školy. Společně prostudovaly mnoho knih zdob dávno minulých, vnichž naši předkové krásně vzpomínali na všechny tradice spříchodem jara spojené.

Ta nejznámější, bohužel dnes opomíjená, málokdy a málokde realizovaná, je vynášení Smrtky. Všechny občany Jarošova snad uklidní následující zpráva:

„Dne 27. března roku 2007 byla kolem jedenácté hodiny dopolední za účasti všech žáků školy, pedagogického sboru, přihlížejících občanů a těch, co se u této události ve vsi nachomýtli, vynesena a do Nežárky na Kruplově za zpěvu a veselí vhozena Smrtka, žáky 2. a 4. ročníku vlastnoručně vyrobená. Voda ji unášela klidně a daleko, Smrtka nebyla po mírném kralování příliš vypasená, proto neměla sílu se bránit.“

Cestou zpět bylo nutné vnést do vsi jaro. Děti ozdobily březové větvičky barevnými stužkami a vajíčky, zazpívaly si písničky na uvítání jara a společně jsme se vydali přes celou vesnici ke škole. Včele průvodu šel „posel jara“ sozdobenými větvičkami.

A věřte nebo ne, jaro jsme opravdu přinesli. Celé dopoledne i po zbytek dne nás sluníčko zahřívalo svými prvními jarními paprsky.

Velikonoční výstava vJarošově nad Nežárkou

Vúterý 3.dubna 2007 byla vmístní knihovně vJarošově nad Nežárkou slavnostně otevřena Velikonoční výstava. Úvod patřil dětem zmateřské a základní školy. Básničkami, ukázkami velikonočních zvyků a tanečky navodily příjemnou atmosféru. Návštěvníci pak mohli nerušeně obdivovat výsledky umění jarošovských babiček, maminek a dětí - nádherné kraslice, voňavé perníčky, beránky, jidáše, výšivky nebo naaranžované jarní květiny. Tradiční překrásnou „jarošovskou“ techniku zdobení vajíček bylo možno porovnat i s ukázkami rakouských technik.

Velikonoční výstavou u nás vyvrcholily přípravy na dlouho očekávané svátky jara. Je moc dobře, že proběhly vduchu tradic a napříč generacemi.

Budete-li mít do konce dubna cestu kolem, zastavte se a přijďte jarně rozjímat.

Jarošovské vajíčko

Březen je měsícem knihy, to vědí snad všichni. Dokáže však kniha v dnešní době zaujmout i nejmladší generaci? Světu přece vládne internet! Pokrok nezastavíme, nač zoufat, řekly si paní učitelky z naší školy a školky, ale knih se přece nevzdáme. A proto vyhlásily 1. ročník recitační soutěže Jarošovské vajíčko. Každé z dětí si mělo podle svého uvážení vybrat básničku a naučit se ji.

Školkovým dětem a prvňáčkům pomohly s výběrem paní učitelky, většina ostatních se úkolu zhostila sama. Vybíralo se v domácích knihovničkách, ve škole, v družině. Někteří dokonce oprášili průkazky a po roce otevřeli dveře knihovny. Mnozí se tak poprvé setkali s díly Žáčka, Hrubína, Sládka, Černíka, Seiferta a dalších dětských autorů jinde než v čítance. S napětím, trémou a očekáváním začala třídní kola. Děti samy hodnotily výkony svých spolužáků a spolu s paní učitelkami vybraly tři nejlepší zástupce z každé třídy do školního kola. A tady šlo o hodně.

V prostorách místní knihovny se ve čtvrtek 22. března 2007 sešla kromě soutěžících i odborná porota a ostatní žáci, kteří přišli podpořit favority svých tříd. Jako „předskokani“ vystoupili ti nejmladší ze školky a sklidili obrovský potlesk nejen za výkony, ale především za odvahu. Ani v dalších kategoriích to porota neměla vůbec jednoduché. Hodně chválila, jemně kritizovala, povzbuzovala.

Svými vtipnými poznámkami dokázala navodit velmi příjemnou atmosféru stejně jako spolužáci – diváci. Vítězka 1. kategorie (předškoláci a 1.ročník), šestiletá předškolačka Ivetka Bindrová, oslnila všechny přítomné délkou své básničky, vítězka 2. kategorie (2. a 3.ročník), osmiletá Nelinka Vágnerová, zaujala procítěným přednesem a vítěz 3. kategorie (4. a 5. ročník), jedenáctiletý Pavel Král, výběrem básně. Se svou „Polednicí“ nejenže roztřásl porotu, ale navíc získal i cenu diváků jako „největší sympaťák“. Domů ale neodcházel nikdo s prázdnou.

Každý soutěžící dostal diplom, výherci navíc drobnou odměnu a symbol soutěže – velké čokoládové vajíčko. A paní učitelky se vracely do školy s hřejivým pocitem, že svoji cestu do knihovny za knihou a za básničkou objevilo o pár žáčků víc.