„Zdeněk Štěpánek mě slyšel v Rodince a napadlo ho, že by bylo zajímavé, kdybych namluvil ženskou postavu. A přestože v originále mluví úplně jinak, má takový chraplavý hlas, asi to konzultovali v Americe a nevadilo to,“ líčil Lábus před pár dny na třeboňském Anifilmu.

Simpsonovy má rád: líbí se mu pointy vtipů, černý humor a to, že mají určité humánní poselství. „Někdy je to až dojemné - rodina se rozkmotří, ale na konci se zase obejmou. Proto to má úspěch v celém světě, jsou tam sice americké reálie, ale vztahy a chování lidí jsou všude stejné,“ řekl ČTK.

Hrnec jako mikrofon

Práce s hlasem mu šla odmala. Od chvíle, kdy v pěti letech viděl poprvé loutkové divadlo, chtěl být hercem. To se mu splnilo, ačkoli v rodině s lehkou múzou nikdo neobcoval – tatínek architekt, maminka zdravotní sestra, dědeček koňský handlíř.

Jako kluk měl doma loutkové divadlo, do knihkupectví na Staroměstském náměstí si chodil pro pohádky. „Přišel jsem domů a představoval si, že jsem herec v rozhlase. Vzal jsem si hrnec a celou pohádku četl jako na mikrofon. Nejhorší bylo, že to matka musela poslouchat a po hodině už byla většinou velmi zmožená, tak říkala: Jiříčku, běž si radši hrát a zlob,“ líčil s úsměvem.

Naučil se díky tomu rychle měnit škálu hlasů, což se mu teď hodí, když namlouvá animovaný seriál Dějiny udatného národa českého. Ten má předlohu v knize Lucie Seifertové a herec propůjčuje hlas všem hrdinům.

„Baví mě to, mám možnost dělat vše od praotce Čecha a Přemysla, budu vlastně mluvit i Klause. Je důležité, abych věděl, v jaké situaci ta figura bude, jak je stará, pak to ve fantazii zapracuje a hlas se odněkud vynoří,“ popisoval. Kniha podle něho vyhmátla podstatu českého myšlení, navíc se dívá na historii s nadhledem a humorem. „Pro mládež je důležité, že ukáže, jak jsou lidé absolutně nepoučitelní,“ doplnil.

Dějiny režíruje Pavel Koutský a právě s ním herec již dříve vytvořil večerníčky Do pohádky, Halali či Doktor Animo. Ten ho bavil hodně. „Jsou tam jen hlasy zvířat. Líbí se mi kresba Pavla Koutského, je dokonalá ve zkratce a humoru,“ ocenil známého filmaře.

Kromě toho daboval Dobu ledovou a namluvil i první díl Harryho Pottera, kde bylo 58 hlasů. Ačkoli k animací má blízko, jako výtvarník se znemožnil ještě na základní škole - když doma půl dne dokončoval vyšívání, které nestihl ve třídě, a pak zjistil, že to celé omylem přišil na ubrus.

Při debatě se vrátil i ke třem 'nejstrašnějším rokům života ' na vršovickém gymnáziu – není totiž ani za mák studijní typ, z matematiky měl čtyřku, jejíž změny v trojku dosáhla až jeho maminka, klečící na kolenou v kabinetě. Zmínil se také o DAMU a citoval větu, jíž si vštípil: I ve smrtelné křeči držte se jevištní řeči! Několikrát zavzpomínal rovněž na rodiče. Ti si s ním v jeho bohémském období užili. Dodnes si pamatuje vzkaz od maminky, který našel po návratu z jednoho flámu. „Gaunere! Jsi náš vrah! Táta z tebe dostal infarkt a odjel na chatu.“