Tím vojákem byl syn profesora jindřichohradeckého gymnázia František Schöbl, který se narodil 6. června 1868 na náměstí č. 85, ale vyrůstal v domě svých rodičů v Husových sadech č. 167, dnes již zbořeném. V rodném městě absolvoval v roce 1877 gymnázium, a nastoupil na vojenskou akademii. Od srpna 1890 působil v hodnosti poručíka jako velitel čety jindřichohradeckého 75. pěšího pluku, po třech letech služby začal studovat na válečné škole ve Vídni, v hodnosti nadporučíka se v roce 1895 vrátil do Jindřichova Hradce jako praporní pobočník a pak postupoval ve vojenské kariéře.

Sloužil na generálním štábu ve Vídni a od května 1910 velel praporu 79. pěšího pluku v Rijece, s nímž účastnil bojů v první světové válce. V roce 1915 již v hodnosti plukovníka velel čáslavskému 21. pěšímu pluku na ruské frontě a na italské frontě, kde v červenci převzal velení 5. pěší brigády, pak 7. horské brigády. V roce 1917 se stal velitelem 37. pěší brigády, která bojovala v horách jižního Tyrolska. Během války získal řadu vojenských vyznamenání včetně Leopoldova řádu.

Do profesionální kariéry tehdy čerstvého padesátníka se pak velmi výrazně zapsal rok 1918. Nejprve byl vyznamenán i řádem Marie Terezie, pak jako velitel brigády neuposlechl rozkazu svého nadřízeného polního maršálka Lütgendorfa, který by hnal jeho podřízené, mezi nimiž byli především vojáci z bývalého Schöblova čáslavského pluku, do záhuby. V září byl proto zbaven velení, musel nastoupit „zdravotní“ dovolenou v rodném městě a oficiálně pak byl jmenován dozorčím výcviku náhradních těles v jižních Čechách.

Konec války ho zastihl v Jindřichově Hradci, kde se stal velitelem tzv. staničního velitelství a 30. října 1918 složil přísahu Československé republice. Jako velitel místní posádky pak rozhodující měrou přispěl k pořádku ve městě a okolí a zasloužil se o vytvoření bojeschopné československé vojenské jednotky.

Protože to byl jeden z nejschopnějších českých vysokých důstojníků, kteří právě působili v Čechách, byl povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu nově se rodící československé armády a v listopadu 1918 vyslán na Slovensko jako vrchní velitel československých jednotek.

V lednu 1919 byl jmenován velitelem Zemského vojenského velitelství na Slovensku, v březnu byl jako první voják československé armády povýšen do hodnosti generálmajora. Z politických důvodů byl však odvolán a od října 1919 velel českobudějovické divizi až do konce září 1923, kdy odešel do výslužby. Generál František Schöbl zemřel v Praze 8. července 1937.

František Fürbach, Muzeum Jindřichohradecka