Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kulturní událostí roku je Závišův kříž

Jižní Čechy, Jindřichohradecko - 55 osobností pro Deník vybíralo, jaká jihočeská kulturní událost je nejvíc nadchla • Ve třetím ročníku ankety se objevilo 35 akcí a počinů

31.12.2013
SDÍLEJ:

Závišův kříž zvítězil v anketě Deníku Jihočeská kulturní událost roku 2013. Byl vystaven ve vyšebrodském klášteře na Zemské výstavě. Asi 70 centimetrů vysoký dvouramenný kříž se řadí mezi deset nejvzácnějších relikviářů světa.Foto: Deník/ Václav Pancer

Téměř měsíc předtím, než ho v pancéřované klenotnici ve vyšebrodském klášteře spatřili první vyvolení, se objevil titulek: Událost roku. Tentokrát nepřeháněl. Pro Závišův kříž, klenot letošní Zemské výstavy, hlasovalo v třetím ročníku ankety Deníku Jihočeská kulturní událost  roku devět lidí, mezi nimi manažerka kina, architekt i šéf filharmonie. Po roční pauze boduje Jihočeské divadlo a rovnou s premiérami všech čtyř souborů. O bronz se dělí pět kulturních počinů.

Oldřich Svoboda,
ředitel MěKS Dačice
Koncert souboru Třeboňští pištci, kteří 14. prosince slavili 40 let koncertem v třeboňském divadle J. K. Tyla. Jihočeskou osobností je pro mne Václav Šimeček, který již 40 let vede Třeboňské pištce a jehož koncert 
k výročí jsem měl tu čest zvučit. Je to vzácný, skromný člověk, který proslavil svůj flétnový soubor nejen v Čechách: při audienci u papeže ve Vatikánu reprezentoval celý  kraj.

Lenka Lanczová,
spisovatelka
Stejně jako v předešlých letech zůstanu věrná divadelnímu představení – za sebe uděluji pomyslnou první cenu 
v anketě o nejpříjemnější jihočeskou kulturní událost divadelnímu představení Soudné sestry v provedení Jihočeského divadla. Skvělé a vtipné zpracování humoristické fantasy mistra Terryho Pratcheta, mistra ve svém oboru.

Olga Žampová,
Slavonická renesanční
Jednoznačnou hvězdou na nebi kulturních počinů roku 2013 je pro mne ocenění Kniha roku pro jihočeského spisovatele, popisujícího jihočeské události: Jiří Hájíček, Rybí krev. Kniha je to v podstatě smutná. Popisuje osudy lidí, kteří se museli v 80. letech stěhovat kvůli výstavbě Temelína. Bezmoc starousedlíků svázaných s místem, kde žijí, myší statečnost při kladení odporu totalitní moci, která si zřejmě ani nevšimla, že někdo „protestuje". V důsledku tříbení postojů nastávají rozvraty 
v rodinách, mezi přáteli. Na všechno tohle dění se hrdinka knihy dívá s odstupem několika let. Svobodná současnost, ze které svůj příběh vypráví, jí umožní oprostit se od výčitek, komplexů a najít zdánlivě ztracená a zpřetrhaná pouta. Takže to vlastně až tak smutné není.

Pavel Barnáš,
ředitel Okolo Třeboně
Jako nejsilnější kulturní událost vnímám, že Třeboňští Pištci slaví 40 let od založení. Je to v čase celkem krátká doba, ale v dějinách hudebního souboru veliká událost a velký kus práce – hlavně díky Mileně 
a Václavovi Šimečkovým.

Jan Bauer, spisovatel
Z mého pohledu je největší událostí druhé ocenění Magnesia Litera pro jihočeského autora Jiřího Hájíčka. Myslím, že můj kolega se stává výraznou literární osobností, významně překračující hranice regionu,
a je důstojným nástupcem spisovatele Věroslava Mertla, který nás letos opustil.

Kamila Berndorffová,
fotografka
Byla jsem v Českých Budějovicích na Jihočeském výlovu, který organizuje úžasný fotograf, kterého si velmi vážím, Miro Švolík. Fotografie byly letos od mladých umělců a daly se tam najít moc pěkné práce.

Alena Binterová,
publicistka a textařka
Písecká Sladovna je pod novým vedením Terezy Dobiášové živá, plná hravosti a inspirace, což láká k velkým projektům i výtvarníky zvučných jmen. O to víc mě potěšilo, že dala prostor také jedenáctileté Barče Sedláčkové z Českých Budějovic, která maluje ústy. Její výstava Pusopis vzbudila velký úžas: nad talentem handicapované dívky i nad tím, co všechno člověk může zvládnout, když chce.

Dagmar Blümlová,
Filozofická fakulta JU
Dobrého i lepšího bylo v jihočeské kultuře jistě dost, ale tentokrát jsem ušetřena vylučovacího tápání. Stálá expozice Holub ludens v Muzeu Jindřichohradecka mne drží v holubích spárkách fest. Originální výtvarné i literární dílo Vladimíra Holuba (1912-1995) vyrašilo z jeho naprosté nezávislosti na dobových konvencích, za což se platívá ústraním. Díky vědoucím a dobrým lidem má poslední český dadaista své dvě muzejní komnatky. Jak ráda bych si – jednou – v této rubrice zajásala nad založením samostatného Holubího muzea se spoustou prostoru a světla pro všechny jeho kocoury a „divný ptáky"!

Karel Daňhel, ředitel Divadla Oskara Nedbala
Jedním z největších zážitků pro mne bylo vystoupení dvanáctiletého houslisty Daniela Lozakovitje na Galakoncertu Jihočeské komorní filharmonie i výtečný výkon orchestru. K mým dalším silným zážitkům patří vynikající pěvecké výkony v opeře Rigoletto Jihočeského divadla a  Hostina dravců v provedení činohry téhož divadla.

Tereza Dobiášová,
ředitelka Sladovny Písek
Možná bych spíš řekla: kulturní zjevení roku. Tím pro mě bylo Divadlo Continuo. Jejich letní projekt ve Sladovně se mě hluboce lidsky dotkl – pronikavým a mistrně zvládnutým nazřením „sklepení" jak „každého z nás", tak společnosti. 
Během roku jsem viděla další dvě jejich představení, obě skvělá. Letos se v Continuu potkávají léta práce, zrání s nějakou čerstvou a mocnou silou přesného, hlubokého scénického obrazu. Jednoznačně mimořádné, vzácné a obdivuhodné.

Karel Dřínek, zvukař
Vzhledem k tomu, že jsem část roku strávil v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše při její rekonstrukci, omezil jsem účast na kulturních akcích. Proto nemohu objektivně volit kulturní událost roku. Co mi na kulturním poli udělalo radost, byla atmosféra při koncertu výročí 45 let Minnesengrů, a potěšilo mě i to, že se po letech setkali na pódiu lidé, kteří se dlouho míjeli.

Martin Glaser, šéf činohry Jihočeského divadla
Kdybych letos trávil na jihu víc času, tak bych dal svůj hlas Tereze Dobiášové za úžasný program, kterým plní píseckou Sladovnu. Jenomže jsem o tom jen četl, kdežto na  výstavu Josefa Bolfa v krumlovském Egon Schiele Art Centru jsem se skutečně vypravil, takže posílám hlas jí. Bolfovy obrazy ve mně vyvolávají pocit intenzivního souznění a vidět je mohu kdykoliv a kdekoliv.

Jiří Grauer, produkční
Koncert Eric Truffaz Quartet v klubu Highway 61 – skvěle sehraná čtveřice jazzmanů, kterým kraluje sametový zvuk trubky. Odkaz Milese Davise je pořád živý. Slyšet takovýto koncert na malé klubové scéně v těsném kontaktu s pódiem je silný zážitek.

Jiří Hájíček, spisovatel
Básnická sbírka Kateřiny Bolechové Pohřebiště pecek. Dávám tímto zároveň hlas neprávem opomíjenému literárnímu žánru. Tato sbírka nezapadla v kontextu současné české poezie a jedna báseň se dokonce dostala do tradičního almanachu, který vydává nakladatelství Host. Ten letošní, Nejlepší české básně 2013, sestavoval Ivan Wernisch.

Iveta Hodoušová,
Centrum kultury Písek
Za nejlepší akci, které jsem se zúčastnila, považuji slavnost Dotkni se Písku. Za posledních několik let byla programově nejvyváženější, o čemž svědčila i návštěvnost. A koncerty kapel Kryštof a Pražský výběr  neměly chybu. Obzvláště vystoupení Kryštofů bylo famózní po všech směrech – formou 
i obsahem. Ne nadarmo jsou držiteli Českého slavíka (nehledě na zprofanovanost ankety). Opravdu si to zaslouží.

Tereza Horváthová,
nakladatelství Baobab
Letos mě potěšily samé nenápadné lokální události, třeba dojemný společný koncert místních pěveckých sborů pod taktovkou  houslisty Jiřího Sychy (je neuvěřitelné, kolik žije v Táboře skvělých muzikantů), výsledky divadelně scénografické dílny, kterou pro táborské děti vedl na festivalu Mirákl Ondřej Cihlář, naposledy krásná stínohra španělky Valerie Guiglietty na sympatickém festiválku Toulavé loutky, a právě včera výhled od Kotnova přes Pintovku v něžném oparu ranní jinovatky…

Hana Jirmusová Lazarowitz,
Egon Schiele Art Centrum
Revitalizovaná synagoga 
a Schieleho zahradní domek. Před léty investovalo Egon Schiele Art Centrum do záchrany synagogy přes 300 tisíc, a tak jsem velmi uvítala zájem Českokrumlovského rozvojového fondu tuto krásnou a zajímavou stavbu opravit a kulturně využít. No a zachráněný zahradní domek, ze kterého byl Schiele v roce 1911 absolutně nadšený, je jednak dalším obohacením Krumlova, vydáte-li se hledat romantická zákoutí, jednak skvělým místem pro čerpání inspirace současnými umělci, jež zde získají příležitost měsíční tvůrčí stáže.

Pavlína Jíšová, zpěvačka
Kulturní počin – vydání dvojcédéčka ke 45 letům vzniku skupiny Minnesengři. Tahle kapela je pro mě základním kamenem jihočeské folkové muziky, její členové oslovili a inspirovali celou řadu nejen jihočeských muzikantů a ovlivnili tak písničkářskou scénu. Zanechali po sobě trvalé dědictví, které čerpá z lidových tradic a posouvá je k současnosti.

Ivo Kareš, ředitel Jihočeské vědecké knihovny
Zemská výstava jižní Čechy – Horní Rakousko. Skvělým způsobem naplněná myšlenka „dávných stop a nových cest": originální nápad výstavy neuskutečněných projektů v Re᠆gionálním muzeu v Českém Krumlově, českokrumlovská synagoga znovu probuzená k životu, zajímavé expozice v Bad Leonfeldenu a Freistadtu a vše dovršeno magickým prostředím kláštera ve Vyšším Brodě a Závišovým křížem. Pro mne událost roku, překračující hranice regionu.

Svatava Kopečková, manažerka multikina CineStar
Letošní rok mám spojený 
s jubilejním rokem na Zlaté Koruně a akcemi k tomuto výročí. Bylo mimořádné – 750 let od založení kláštera, akce také. Výstava madon Renaty Štolbové, mše s cisterciáky z Rakouska, výstava lilií floristy Slávka Rabušice, koncerty, divadla, besedy… Vyjmenovávat vše nemá smysl, smysl to dává 
v celku. Veškeré akce podtrhly genius loci, silnou energii, ale také hlubokou úctu nás všech 
k dědictví, které nám zakladatelé i pokračovatelé tohoto díla zanechali. A to nejlepší nakonec – související s výše uvedeným – Závišův kříž a Madona Zlatokorunská  v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě.

David Kovařík,
agentura Chilli Production
Jako promotér bych měl velebit 'své děti' – program Budějovického Adventu, finále Maturantky roku, ale kouknu i za roh a připomenu festival Město lidem a lidé městu. Jmenovitě využití Černé věže jako majáku města mě nadchlo. Mám rád věci netradiční, lehce guerillové, s vtipem a nadhledem:-)

Martin Krupauer, architekt
Závišův kříž ve Vyšším Brodě. Nejvíc se mi líbilo znovuobjevení kláštera pro naše povědomí, i v souvislosti s restitucemi jako historicky velmi silného ekonomického subjektu 
v tomto regionu.

Petr Kubát,
kulturní redaktor MF Dnes
Bluesové hvězdy v klubu Highway 61. Někteří Budějčáci si možná ani neuvědomují, jaký poklad se už rok a půl ukrývá ve Slavii. Klub Highway 61, zvlášť jeho provozovatel Karel Machart, je schopný přilákat špičky světové bluesové muziky. Naposledy to byl například Kanaďan Pat Travers, kterého Kirk Hammett z Metalliky označuje za jednoho ze svých největších  vzorů.

Jiří Langer,
(nejen) galerista
Pro mě to byl Rok Boleslava Jablonského – celoroční oslava 200. výročí narození zapomenutého básníka a kněze, ve své době uctívaného celým národem. Kardašova Řečice připomněla svého rodáka velkorysou a promyšlenou akcí, složenou z veřejné slavnosti, společné návštěvy básníkova hrobu na Vyšehradě, výstavy, exkurze a přednášek, vydání dvou knih a divadelního představení. Slavnostního roku se zúčastnili církevní hodnostáři 
z Prahy, delegace z Jindřichova Hradce, kde básník studoval, 
a dalších míst jeho působení.

Romana Lehmannová, kulturní redaktorka Českého rozhlasu
Sci-fi komedie Gulliver's Trek Malého divadla v Českých Budějovicích. Je to víc než měsíc, kdy měly Gulliverovy hvězdné cesty premiéru a já od té doby stále hledám termín, abych je viděla znovu. Přesvědčiví herci, živá hudba, výrazné kostýmy, výborná práce s malým prostorem, který se nakonec zdá být výhodou. Proměny časoprostoru v rozmezí 300 let, nečekaná retrospektiva, satira, to vše zaručí, že divák 
o hře ještě dlouho přemýšlí.

Vlastimil Ochman, Jihočeská komorní filharmonie
Fantastická věc byl Závišův kříž na Zemské výstavě ve vyšebrodském klášteře. Je unikát, a když tady bude moci zůstat, bude to obrovské lákadlo, které přitáhne nejen Jihočechy. Stát před ním byl zvláštní pocit a všiml jsem si i lidí, kteří byli v místnosti se mnou, že se neubránili jistému pohnutí. Byla to mimořádná věc.

Vladimír Papoušek, bohemista, děkan FF JU
1. Koncert Pat Travers Bandu v klubu Highway 61, kde jsem bohužel nebyl, ale je pro mne skvělou zprávou, že i do Českých Budějovic může zavítat rocková kapela světového formátu, která je produktivní, nesnaží se jenom ždímat zbytky bývalé slávy a přivydělat si k důchodu.
2. Festival Sofie se baví na Jihočeské univerzitě, kde jsem mohl slyšet několik docela mladých nezavedených kapel, které ve mně vzkřísily naději, že „big beat" ještě nezemřel 
a může znít nově i autenticky.

Petr Pavelec,
šéf jihočeských památkářů
3. Mimořádně důležitým počinem bylo vystavení Závišova kříže ve Vyšším Brodě. Více než jako kulturní událost jsem to ale chápal jako potřebný, záslužný a přirozený akt, kdy se dobře známé věci vracejí na své dobře známé místo.
2. 750 let od založení cister᠆ciáckého kláštera ve Zlaté Koruně. Mezi skutečné zážitky patřila dubnová mše v klášterním chrámu. K překvapení všech „vytáhl" převor cisterciáckého řádu z rakouského Heiligenkreuzu z příručního pouzdra relikvii – půlku trnu z Kristovy koruny s tím, že druhou půlku donesli cisterciáci před 750 lety do Zlaté Koruny jako zakládací relikvii. Zlatokorunská půlka se ztratila pravděpodobně během husitských válek a česká moderní historiografie o historii druhé poloviny trnu v Heiligenkreuzu nic nevěděla. Tedy skutečné překvapení, jedinečné znamení kulturní kontinuity a vzácná událost.
1. Za normálních okolností bych asi za svou osobní kulturní událost zvolil zmíněný 'trnový zážitek', kdybych si ovšem letos nepřečetl Hájíčkovu Rybí krev. Kromě některých Kunderových próz jsem asi nečetl silnější román od českého autora. Dramatické propojení 'velkých' neosobních událostí s velmi osobními příběhy běžných lidí, a to vše navíc v důvěrně známém jihočeském prostředí. Už se mi dlouho nestalo, abych musel kvůli návalům emocí přerušovat četbu. Naposledy snad, když jsem někdy před 
30 lety četl Siddhárthu.

Michal Piloušek,
ředitel KIS Prachatice
Playbox – mladá jihočeská kapela v čele s Michalem Říhou je o třídu jinde než většina místních skupin. Vzal jsem si jejich nahrávku do USA a místní mi ji rvali z ruky. Super propojení elektroniky a živých nástrojů a živelné koncerty. Výborné výkony všech muzikantů a perfektní zvuk.

Petr Ries, ředitel konzervatoře České Budějovice
Rigoletto v Jihočeském divadle. Náročné operní představení na vysoké umělecké úrovni. Výborní sólisté, a to především v hlavních rolích. Kvalitní hudební nastudování šéfdirigenta Maria De Rose, promyšlená režie Jany Kališové, krásná scéna i kostýmy.

Tomáš Rychecký,
producent Anifilmu
Baletní večer Jihočeského divadla Na scénu choreografů Attily Egerháziho a Mária Radačovského naplní milovníky klasického baletu i moderní choreografie. Baletní soubor tak navazuje na úspěšné Bolero a je vidět, že neustále roste. Parádní podívaná.

Aleš Seifert, ředitel Alšovy jihočeské galerie
Pro letošní rok je moje volba jasná – objev nadějné budějovické kapely s příznačným názvem The Hope. Nejen dva skvělé koncerty, ale také již se přibližující vydání první minidesky, výborné instrumentálky a zajímavý zpěv… A z těch velkých akcí padá volba jednoznačně na Závišův kříž ve Vyšším Brodě, vystavený v rámci přeshraniční výstavy. Zážitek!

Petr Shýbal, Babouci
Nejvíc mě asi zaujalo 45 let od založení Minnesengrů.
1. Měli by 45 let – Babouci mají 145 let.
2. Byli z jižních Čech.
3. Využívali lidovou hudbu.
4. Jak jsem slyšel při rozhovoru s Pavlem Žalmanem Lohonkou, mělo na jejich úspěch patrně velký vliv to, že dokázali podat lidovou hudbu opravdu lidově, lidovým zpěvem (tím nemyslím neprofesionálně). To je také společné s Babouky.

Karel Skalický, ředitel Městského muzea Volyně
Kvůli kulturní setbě a následné drobnosklizni v několika zahrádkách vlastních se stále méně častěji dostávám do zahrad prostorově i významově daleko větších, kde bych mohl očekávat hojnost úrody v měřítku celokrajském. Nicméně v zahradách, do kterých jsem letos tu a tam nahlédl, mě zpravidla vůbec nic nenadchlo, naopak někde dokonce něco naštvalo. Ale také jsem viděl kulturní semena, která vyklíčila a vyrostla líbezně. Z těch výstavních musím vyzvednout výborně připravenou i vypravenou výstavu Obrazový svět pozdního středověku v Prácheňském muzeu. Tři čtyři klubové koncerty, které mě skutečně potěšily, by se asi taky vynašly. Z jihočeských knih, které jsem stihl přečíst, určitě Chraplavé chorály básníka Romana Szpuka, svérázné tulácké šumavské prózy, lyrika a krajinný prožitek jako řemen.

Jakub Smrčka, ředitel Husitského muzea v Táboře
Volit událost roku je skoro nemožné, protože se odehrála řada krásných akcí, které jsem neměl možnost zhlédnout. 
A tak bych připomněl událost, která se počala již v roce 2012, 
a sice otevření nových a obnovených expozic Muzea Jindřichohradecka, a to proto, že tato akce byla letos oceněna 3. místem v soutěži Gloria musaealis. Jindřichohradecké muzeum nabízí krásné expozice v zajímavém výtvarném provedení a stojí rozhodně za návštěvu. Za rok 2013 si dovolím trochu neskromně pochválit práci svých kolegyň a kolegů z Husitského muzea v Táboře, odvedenou na výstavě Obnovená krása.
Luděk Stukbauer, Asociace jihočeských výtvarníků
Kniha Život a dílo mistra zednického Jakuba Bursy z nakladatelství Hrad Strakonice. Básník Ondřej Fibich a fotografka Ivana Řandová posbírali v archivech, prochodili, nafotili materiál na osm výstav, pět přednášek a jednu Toulavou kameru v ČT. To vše k poctě Jakuba Bursy – tohoto venkovského Andyho Warhola jihočeského lidového stavitelství 19. století.

Pavel Šafr, ředitel Jihočeského muzea
Největším kulturním počinem i zážitkem letošního roku byla návštěva kláštera ve Vyšším Brodě a možnost pro mne vůbec poprvé vidět Závišův kříž v rámci Zemské výstavy Dávné stopy – Nové cesty. Rovněž znamenitá byla další část této výstavy, kterou připravilo Regionální muzeum v Českém Krumlově na téma Co by kdyby – Nerealizované projekty.

Jiří Šesták, ředitel Jihočeského divadla
Oproti loňsku bych vyzdvihl dva počiny Jihočeského divadla. A to vystoupení opery 
v Národním divadle na festivalu Opera 2013, kde inscenace Rigoletto získala dvě ze čtyř cen a dosáhli jsme na veliký úspěch. Druhý ze silných zážitků jsem prožil s baletem v Pasově, kde jsme v premiéře uvedli Kauzu Kafka. Velmi silný umělecký dojem byl podpořen nadšeným ohlasem publika a následným vědomím o síle umění při překonávání překážek a hranic nejen fyzických, ale především psychologických. Podařil se čin kulturní 
v nejširším slova smyslu.

Bibiana Šimonová,
herečka
Zcela jistě a bezkonkurenčně Závišův kříž ve Vyšším Brodě. Je třeba komentář?! Oproti tomu mně neznámý malíř František Líbal: půvabná, nenápadná výstava jeho obrazů v Třeboni. Viděla jsem ji v souběhu se zkoušením Adventu a některé motivy byly jak pozadí 
k inscenaci, proto mě i výjimečně oslovily.

Michal Škoda, Dům umění
Za tento rok musím mluvit 
o dvou akcích, ve kterých máme  prsty. Omlouvám se, ale nic silnějšího jsem nezaznamenal. Byla to výstava japonského architekta Takeshi Hosaka v Domě umění, který velice osobitě zvládl instalaci své výstavy 
a skvěle tak odprezentoval to, co staví, a odkryl i způsob svého vnímání a uvažování. Druhou byla přednáška architekta Miroslava Šika v KD Slavie, výjimečná událost, kdy jsme byli svědky, jak se dá srozumitelně, lidsky a fundovaně představit architektura, což považuji za strašně důležité, a v Českých Budějovicích o to víc.

Kateřina Šobáňová,
Divadlo Continuo
Letos mě nadchlo Mraveniště v Písku. Vladimír Větrovský dokázal ve Sladovně stvořit prostor, ve kterém se děti i dospělí mohou zcela bezpečně ztrácet, choulit a rozkrývat tajemný svět chodeb a komůrek. Nádherné na tom všem je, že se děti v labyrintu obřího mraveniště stávají našimi průvodci, které často jen nemotorně následujeme.

Renata Štolbová, malířka
Nejpříjemnější událost má pro mne množné číslo. Letní koncerty na krásetínském statku U Kuchařů. Namátkou: Vladimír Mišík, Jablkoň, Už jsme doma, Lenka Dusilová, Pavel Fajt, Černá mutace a další. Díky Aleně Valentové, majitelce hospody, a její kamarádce Aleně Prokopové, zdatné produkční, sestře Michala Prokopa, se daří do podkleťské půvabné vesničky přivézt dobrou muziku a také stále více posluchačů. Místní genius loci 
a dobře ošetřené pivo udělá své… Doporučuji i příští rok!!!

Miloš Švec,
rockový kytarista
Koncert v klubu Highway 61, kapela The Zawinul Legacy Band. Setkání s naprostou světovou špičkou. Například bubeník Mike Baker, který byl zároveň šéfem kapely Whitney Houston. Bylo to neskutečné maso… Jenom škoda, že byla neděle a seriály v televizi jsou asi neodolatelné – bylo nás tam jenom sedmdesát.

Vladana Terčová,
Filmfest Písek
Jelikož mám malou dceru, účastním se mnoha kulturních akcí pro děti. Mezi ty nejzajímavější rozhodně patřila a stále ještě patří interaktivní výstava Vladimíra Větrovského Mraveniště v písecké Sladovně. Navštívily jsme ji několikrát a rozhodně se nenudily. Je hezká, zábavná i poučná.

Miloš Tichý,
vedoucí Observatoře Kleť
Pokud to beru osobně, nejvíce mne oslovila výstava Optická kouzla na českobudějovické hvězdárně. Je to krásné spojení vědy a umění a bylo příjemné pozorovat obzvláště rodiny 
s dětmi, jak si prohlížejí jednotlivé optické jevy a klamy
a jak se ozývalo: „Jé, já to vidím". Jen pro upřesnění, na této výstavě jsem se nepodílel :-)

Zdeněk Troška, režisér
Chtěl bych svůj obrovský obdiv vyjádřit všem lidem, kteří svou prací vylepšují životní prostředí. Uvědomil jsem si to, když jsme projížděli jižní Čechy a hledali místa k natáčení filmu Babovřesky 2: všechny ty fasády, střechy, zahrádky 
a cestičky, lidé, kteří se snaží zachovat odkaz Jakuba Bursy, to jihočeské baroko. Všem bych dal cenu za to, že dělají náš domov krásnější a malebnější.

Michal Trpák, sochař
Objevují se mi před očima obrazy výtvarnice Frances Sander, která na festivalu Město lidem malovala v reálném čase obrazy na Solnici, která sloužila jako malířské plátno. Bylo krásné sledovat, jak vznikají monumentální obrazy 
v prostředí Piaristického náměstí, které považuji za nejkrásnější místo Českých Budějovic. Škoda jen, že tuto akci sledovalo poměrně málo lidí.

Jan Turinský, kino Kotva
Pro mě je událostí roku koncert Dana Bárty s novým albem v Café klubu Slavie. Líbil se mi nejen koncert, ale oceňuji fungování obou klubů ve Slavii. Spolupracují a je to cítit na atmosféře, která láká čím dál víc nejen hudebních fanoušků.

David Veis, fotograf
Opravily  se dvě významné synagogy s pohnutým osudem, a to byl pro mě největší kulturní počin. Dotklo se mě, že stále máme v jižních Čechách trochu úcty k lidem s kořeny. Zatímco v Českém Krumlově, kde otevřeli synagogu pompézně a pod bičem Zemské výstavy, nechali dva studenti Jan Palkovič a Ivo Janoušek ožít fotografické příběhy velmi kultivovaně, v synagoze ve Čkyni se na mladou krev teprve čeká. Místní si do synagogy cestu zatím nenašli, ale věřím, že o Čkyni ještě uslyšíme. Hlavní je, že tu máme opravené synagogy, kde více než náboženské obřady zažijeme kulturní tvoření…

Josef Veverka,
Hudební sklepy, Milevsko
Jihočeská kulturní událost roku je pro mě Vesnický hudební klub Chotěmice Vaška Koubka. Ve srovnání se všemi městskými slavnostmi a pseudofestivaly, které jsou plné sponzorů a komerce, to dělá Václav doslova na koleně 
a prakticky celé léto. Stačí se podívat na program pro rok 2014 – žádné otřepané a manažery vyrobené rádiové a televizní hvězdy, ale pouze tzv. ČT2: písničkáři, bigbítové kapely a divadla. A proto se tam cítím vždy tak dobře.

Vojta Vít,
moderátor, architekt
Za srdce mě nejvíc vzalo výročí Minnesengrů, a to nejen proto, že s Honzou Borkovcem jsem začínal dělat diskotéky 
a že Jirky Smrže, Vojty Zíchy či Honzy Friedla si upřímně vážím, ale – já jsem si tam koupil CD Pavlína Braunová  – Bílé místo, 25 let poté, co zmizela. Co říct… jen vám trochu vlhnou oči.

Miluše Vítečková,
spisovatelka
Měla jsem radost z ceny Magnesia Litera pro Jiřího Hájíčka (tedy to byla spíše 'radostná dohra' roku 2012). Pak mne zaujala ve velmi zajímavém prostoru želečské obrazárny kontroverzní výstava Aleny Čermákové. Za smutnou událost považuji fakt, že Jindřichův Hradec přišel o unikátní sbírku fotografií – Zlatý fond.

Jan Vozábal, ředitel Městského divadla Český Krumlov
Asi nejvýraznější počiny 
s přesahem jsou pro mne tyto: Zemská výstava, která představila naše významné kulturní památky, společnou historii, dobré sousedské vztahy a nechyběl jí ani nadhled a humor – proto přilákala desetitisíce návštěvníků. Rekonstrukce českokrumlovské synagogy, jako poselství o smiřování s bolestnou minulostí. Kniha Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy, která Josefa Hasila představuje jako člověka.

Radek Wohlmuth,
historik umění
Kulturní událostí roku pro mě byla výstava sochaře Dominika Langa v Domě umění. Velkorysá svým pojetím i zpracováním, výjimečná nejen v re᠆gionálním měřítku, ale i z hlediska domácí výtvarné scény obecně. Dominik Lang už několik let patří mezi naše nejzajímavější mladé umělce, výrazně se prosazuje i v evropském kontextu. Jeho projekt Procházení zdí, kdy totálně změnil notoricky známé dispozice galerie, do které vepsal své geometrické sousoší, jeho kvality jen potvrdil, stejně jako fakt, že se vzápětí stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

David Jan Žák, spisovatel
Za kulturní událost roku na jihu považuji dvě výstavy. První v galerii Měsíc ve dne, zde vystavovala své obrazy skvělá malířka abstrakce Eva Prokopcová. Druhá ve Wortnerově domě AJG, výstava hravého Petra Nikla, který na vernisáži i zpíval a hrál na vše, co se namanulo. Obě výstavy na mě hluboce zapůsobily, inspirovaly a daly chuť k vlastní tvorbě. Odcházel jsem z obou s pocitem radosti, a to není málo. Pokud bych mohl do třetice, pak výstava Renaty Štolbové v klášteře Zlatá Koruna. O ní platí, co 
o těch dvou předchozích – radost, krása a pocit úžasné hry.

Autor: Václav Koblenc

31.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Opilec zpřelámal čtyřmetrovou lísku

Ilustrační foto.

Třeboňští házenkáři vyhráli derby v Sezimově Ústí

VÍME PRVNÍ / AKTUALIZUJEME

Černá středa na silnicích Strakonicka, již zemřeli tři lidé

Strakonicko - Čelní střet osobního vozidla s kamionem u obce Přechovice ve směru na Volyni si ve středu odpoledne vyžádal dva lidské životy. Další život vyhasl dopoledne nedaleko obce Litochovice u Volyně.

Hokejbalisté Olympu na západě Čech plně bodovali

Třemošná, Plzeň - Čtyři zápasy v řadě na hřištích soupeřů dokázali vyhrát prvoligoví hokejbalisté jindřichohradeckého Olympu, díky čemuž se rázem vyhoupli až na 7. místo tabulky.

OBRAZEM: Pochlubte se, jak vám vyrostla dýně

Jižní Čechy - Letošní rok byl oproti loňsku velice příznivý pro růst dýní.

Zmizela smrková kulatina za padesát tisíc

Českovelenicko - Policisté pátrají po zloději, který si ke konci léta přilepšil smrkovým dřevem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení