Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na jednom pódiu hrál s Petrem Jandou

Dačice/ROZHOVOR/ – Štafetu předal tento týden ředitel Městského kulturního střediska v Dačicích Oldřich Svoboda učiteli v Základní umělecké škole v Dačicích Josefu Mocharovi.

27.4.2010
SDÍLEJ:

Jisef Mochar. Foto: archiv rodiny

Založil kapelu Naše bábí, s tou si zahrál také s Olympicem a Tublatankou.

Můžeš čtenářům říct, jak jsi se dostal k muzice jako takové vůbec, proč jsi založil kapelu a v jakých formacích jsi hrál?
Už jako malého mě rodiče vedli k hudbě. V první třídě jsem nastoupil do dačické Lidové školy umění, nejdříve do přípravky a pak na klavír. Po čase jsem přestoupil na zobcovou flétnu a trubku, která se stala mým hlavním nástrojem. Nejdříve u učitele Zadražila, pak učitele Bartošíka, až jsem nakonec skončil u ředitele Milana Kubka. Poslední jmenovaný ve mně zanechal spoustu užitečného, co se hudby týká. V dětském dechovém orchestru jsem prošel sekcí doprovodných trubek, křídlovek a obligátních trubek. Potkal jsem kamarády a spoluhráče, se kterými bych se jinak nesetkal. Přibral jsem si jako druhý nástroj ještě hru na bicí. Jelikož se v dechovém orchestru hrály skladby převážně pochodové, založil jsem ve čtrnácti letech kapelu s názvem Malá dechovka. Hráli jsme skladby většinou od Moravanky, měli jsme i pár vystoupení.

Ve 4. ročníku Střední průmyslové školy v Pelhřimově jsem se dostal na zkoušku školní kapely a tam si poprvé zahrál na elektrickou kytaru. Bylo to něco nového a já tomu propadl. Jelikož jsem žádnou nevlastnil, poprosil jsem o vánočních prázdninách roku 1989 ředitele Milana Kubka, jestli náhodou nemá nějakou v hudebce na půjčení. On měl tenkrát kapelu Praga 75 a chyběl jim kytarista. Navrhl mi, abych tam hrál, a že mě bude učit. O prázdninách jsem se naučil akordy a začátkem ledna jsem už hrál na plesech.

V této kapele jsem setrval do roku 1993 a pak přišla Naše bábí. Chtěl jsem se stát rockovým kytaristou, hrát vlastní skladby a dokázat něco víc, než jen s plesovou kapelou.

Začalo nádherné období plné tanečních zábav. Hráli jsme také s kapelou Olympic a Tublatanka. U první zmiňované se mi splnil životní sen. Petr Janda byl pro mě vzor a já s ním hrál na jednom pódiu! Také jsme navštívili nahrávací studio a nahráli CD s názvem Bigbítová romance. Podílel jsem se jako autor hudby i textů.

#nahled|https://g.denik.cz/26/7d/jh_stafeta_mochar_0427_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/26/7d/jh_stafeta_mochar_0427.jpg|Oldřich Svoboda se ptal Josefa Mochara. #

Nemohu pokračovat jinou otázkou, než proč jsi skončil s hraním v kapele Naše bábí a s hraním na veřejnosti?
Po krásných deseti letech vystupování na zábavách v letech 1995 až 2005 začalo chodit na zábavy stále míň a míň lidí. Už jsem nedokázal jako kapelník zařídit svým muzikantům honorář za kvalitní výkon a byl jsem unavený starostmi o kapelu. Pro pořadatele jsme byli moc drazí a viděli v nás jen namyšlené muzikanty a vymahače honorářů. Kapelu Naše bábí jsem rozpustil a přestal aktivně hrát.

Učíš na kytaru, máte krásnou, moderní školu, v poslední době jste pořídili slušnou aparaturu. Jsi spokojený ve své profesi?
Ano, od roku 1992 učím v Základní umělecké škole v Dačicích na plný úvazek hru na kytaru. Vyučuji individuálně 25 žáků, mám ještě jeden kytarový soubor a dva taneční orchestry, do kterých dochází přes 20 žáků. Práce je to velmi zajímavá.

Za vše vděčím panu řediteli Milanovi Kubkovi, který mi nabídl práci v základní umělecké škole a podporoval mě. Letos mu bude 60 let a já mu tímto moc a moc gratuluji.

Neučíš jen klasickou kytaru, ale vedeš i dva školní taneční orchestry. Jak se ti s mladými hudebníky pracuje?
Rád pracuji s dětmi a mládeží – a rád jim předávám své zkušenosti o muzice. Od určitého věku je ale nechávám jít svojí vlastní cestou a sleduji, jak zápasí v dalším životě s hudbou, jak si poradí ve své kapele s problémy a jak se dál hudebně vzdělávají. Těší mě jejich úspěchy a dál je podporuji, pokud mají zájem. Letos vystupují dvě kapely mých žáků na prestižní akci Dačické cukrování 2010. Mám radost, že účinkují v hlavním večerním programu.

Můžeš porovnat mladé muzikanty s tou naší „starší“ generací, v čem jsou lepší nebo naopak horší?
Dnešní děti jsou, až na pár výjimek, líné. Pokud jim vše nepodstrčíte pod nos, sami nic neudělají. Sednout k počítači, to je baví, ale naučit se něčemu novému, to je obtěžuje. Starší generace muzikantů ví, že nic není zadarmo, váží si svých spoluhráčů a těch, co něco umí.

Jakou otázku sis přál dostat a já ji nepoložil?

Kdy už konečně bude v Dačicích moderní kulturní sál?

Učitel Základní umělecké školy v Dačicích Josef Mochar předá pomyslný štafetový kolík příští týden učiteli Střední školy technické a obchodní v Dačicích Jaroslavu Čajkovi.

Autor: Renata Pávková, Mgr.

27.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ
3

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Děti se v bystřické knihovně utkaly ve Člověče, nezlob se.
4

OBRAZEM: Bystřičtí se utkali v "Člověče"

Odemčené dveře stály seniorku 40 tisíc korun

Třeboň - V Třeboni se kradlo. Za vše mohou zapomenuté odemčené dveře.

Kdo se v uplynulém týdnu narodil v jindřichohradecké porodnici?

Jindřichohradecko - V jindřichohradecké porodnici se v uplynulém týdnu narodili:

V Los Angeles už někteří Češi odvolili

Los Angeles - Na Generálním konzulátu České republiky v Los Angeles mají již první volební den za sebou.

OBRAZEM: V knihovně otevřeli bibliobox. Poslouží ve dne i v noci

Jindřichův Hradec - Od čtvrtka je možné knihy do knihovny vracet i mimo otevírací dobu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení