Byla jste ředitelkou Městské knihovny v Dačicích, jak dlouho jste byla ve funkci a jaké byly vaše začátky?
Ředitelkou Městské knihovny v Dačicích jsem byla čtyřicet let. Utekly jako voda. Když se teď dívám zpět, mám pocit, že jsem ta léta prožila především v samém stěhování knih. Třicet tisíc svazků se neustále někam stěhovalo a mé kolegyně to se mnou rozhodně neměly jednoduché. Ale věřím, že uživatelé naší knihovny byli s našimi službami spokojeni.

Věnovala jste se „knihám“ od dětství? Co nebo kdo vás k nim přivedl?
Knihy jsem milovala od dětství a dodnes si vzpomínám na každoroční velkou radost, když jsem pod vánočním stromkem našla třeba všechna díla Gabry a Málinky. Od dětství jsem měla vlastní knihovničku, kterou později využíval můj syn a ještě později moje vnoučata. Dnes při pohledu na stovky knih mé dospělé knihovny, která se stala prioritou mého bytu, si často říkám: co se s vámi, chudinky, jednou stane?

Vím, že ještě nyní zvládáte více příbuzných „odborností“, jaké to jsou a které máte nejraději?
Mimo knih se v průběhu času stalo další mojí láskou divadlo. Původně jsem se po válce hlásila na umělecko-průmyslovou školu, chtěla jsem dělat něco kolem divadla, například navrhovat kostýmy, ale na školu jsem se nedostala. Když mi bylo v roce 1972 nabídnuto školskou komisí, zda bych se nepokusila o režii v divadelním spolku TYL, který zůstal po odchodu pana Lišky bez režiséra, tak jsem na to kývla. A v této funkci jsem dodnes, je to už 38 let.

Jistě jste také někdy hrála v divadle, jaké to byly role?
Já jsem v podstatě nikdy pořádně nehrála. Neměla jsem v sobě tu potřebnou dávku drzosti, abych se na jevišti cítila dobře.

Vaše divadelní práce dlouholeté režisérky slavila a dodnes slaví mnoho úspěchů. Kterých z nich si nejvíce ceníte?
Já si v podstatě cením každé inscenace, kterou jsme udělali. Vždycky jsme do ní vložili maximum energie a když diváci odcházeli po představení spokojeni, byla to pro nás ta nejlepší odměna. A teď to byla hra B.Ahlforse Divadelní komedie, kterou jsme uvedli v loňském roce ke 125. výročí trvání našeho spolku.

Ptá se: Milan Kubek - Odpovídá: Naděje Jahelková

Sledujete také další kroky vašich začínajících hereček a herců?
Mimo divadelní spolek TYL vedu ještě Dětské divadelní studio Tyláček, kde pracuji s dětmi. Píšeme si vlastní scénáře a hrajeme především pro děti. A mám velkou radost, když děti z tohoto studia postupně přecházejí do dospělého TYLU.

Chtěla byste něco zajímavého dodat nebo vzkázat čtenářům?
Nejsem žádný filosof, nečekejte ode mne nějaká závažná sdělení. Chtěla bych jen říci, že se mi povedlo celý život dělat to, co mne uspokojovalo, co mi přinášelo radost, ale někdy i prohry, co přesahovalo rámec mého soukromého života, ale současně mi můj vlastní život obohacovalo.
Je dobré mít nějakého koníčka. Pro mne to nebyl koníček, ale kůň, kterého jsem někdy zvládala se značným úsilím. Ale za to úsilí jsem dostala výbornou partu lidí, naladěnou na stejnou notu a neměla jsem čas ani stárnout. Až teď mi konečně došlo, až už je nejvyšší čas přepřáhnout.

Divadelní režisérka Naděje Jahelková položí v příští Štafetě otázky řediteli Městského kulturního střediska v Dačicích Oldřichu Svobodovi.