Neveselé povídání? Všichni kolem těchto staveb chodíme, jezdíme a nechápeme, proč jsou v takovém stavu. Majitelé je zdědili, koupili. Mají vlastníci objektů stejnou filozofii jako Národní památkový ústav – udržet objekty v původním stavu?

„Předpokládám, že jsme všichni patrioti a máme ten náš jižní kraj v srdci. V našem kraji máme stále památky, které jsou ve špatném technickém stavu. Nechtěli jsme výstavními panely pranýřovat majitele. Chtěli jsme ukázat, že lze stavby opravit,“ započal povídání PhDr. Pavel Hájek – jeden ze spoluautorů výstavy, památkář a vedoucí odboru Obor evidence, dokumentace a informačních systémů Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.

Pohled na staré fotografie historicky cenných objektů je blažeností, soudobé fotografie jsou beznadějí. Bez naděje to však nepůjde.
Památkový fond Jihočeského kraje má obsáhlý inventář objektů a máme jistě všichni zájem na tom, aby jich zůstalo co nejvíce zachováno. „Jsem smutný, když sleduji osudy některých staveb. Dvacet let bez údržby stačí k tomu, aby stav budovy byl naprosto diametrální,“ sděluje PhDr. Hájek.

Můžou za vše léta minulá?
Válka, Státní statky, Státní lesy a JZD zanechávají za sebou zkázu. Využívají objekty do zchátrání, údržba je nulová. Následují záchranářské pokusy nových institucí a firem, dále restituce … za vším stál a stojí člověk. Ostrý zub času.

Selské baroko se opravuje snadněji než rozsáhlý zámek, ale i k tomu je zapotřebí spousta peněz. Problém je nejčastěji s vlastnickými vztahy. Prodej se nezdaří – kupec se nenajde! Jen nadšenec nebo blázen může chtít opravit stavbu za miliardy.

Český Rudolec – „Malé Milamáre“ nebo „Malá Hluboká“, jak je zchátralý objekt nazýván, bude možná v budoucnu zachráněn. Italský stavitel Pichione by si jistě nepřál nic jiného.

Od roku 1961, kdy byl vznesen NPÚ první požadavek na údržbu, se památkáři marně snaží upozornit na devastaci objektu. Po roce 1968 zámek opuštěn, poté zachraňován různými institucemi. Záchrana ztroskotala vždy na penězích.

Maříž – malebný zámeček ukrytý v parku se neukryl před ruskými vojsky ani před občany samotné Maříže. S pocitem občanů, že hraniční pásmo je území nikoho, v roce 1963 zmizela polovina zámku. Devastaci dokončili v 80. letech francouzští filmaři, když jim zámek posloužil jako kulisa při natáčení válečného filmu. Válka se nekoná – demolici se v současné době zabránit nedá.

Jindřichův Hradec – Rudolfov, výletní hostinec v malebném údolí řeky Nežárky. Dokonalá stavba, která má také šanci na přežití. „To byla ale nádhera,“ stýská si paní Kosová z Radouňky. „Před 25 léty tam ještě má dcera měla maturitní večírek zdejšího gymnázia.“

Lhostejnost k historickým památkám i k tradicím nemusí přetrvat. Generace budoucí bychom měli vést k zodpovědnosti za léta minulá. Je vhodné, že tato výstava byla umístěna v naší knihovně. „Nemalý zájem o tuto výstavu projevily děti ze základních škol i jejich učitelky,“ dodala ředitelka knihovny Jiřina Kadlecová. Ve vyučování lze na toto téma bez problémů navázat a je možné využít i výukové materiály, které jsou ke stažení na webu Národního památkového ústavu. Poznávání památek nemusí být přece vyhrazeno jen odborníkům a speciálním zájemcům.

Eva Čeloudová