Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

RECENZE: Žalmanův koncert měl velké finále

České Budějovice -Folkový klasik oslavilvMetropolu 65. narozeniny. Hostů bylo dost, ale Jíšovou nepozval.

25.11.2011
SDÍLEJ:

Hlas, který léčí. Jakkoli mohou tato slova znít pateticky, v případě Žalmana nelžou. Svědčí o tom dojaté tváře 450 lidí, kteří přišli ve čtvrtek na jeho výroční koncert v českobudějovickém Metropolu, kde slavil 65. narozeniny.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Když na začátku ironicky říkal, že to bude megakoncert, měl ve skutečnosti pravdu. K onomu 'mega' ovšem nepotřeboval efekty a show, dvě slova, za něž se dnes mnohdy skryje obsahová prázdnota. Mega rozměr naplnilo těch 35 písniček, z nichž mnohé patří k folkové klasice. Pavel Lohonka, který od plzeňských trampů za to, že 'je smutnej a hraje smutný písně', dostal přezdívku Žalman, oslavil 24. listopadu v Metropolu 65. narozeniny tím, pro co ho publikum miluje: zpíváním. Zpíváním, jež dojímá a které také, jakkoli to může znít pateticky, léčí.

Slavil doma, a tak zcela případně otevřela večer projekce fotek metropole Jihočeska, podkreslená novinkou Budějky. A hned třetí píseň, Jantarová země, odhalila kouzlo typické 'žalmanovky': mollové akordy, text plný poetických obrazů, dynamické vícehlasy a cinkající kytary. Následující svižná Vojanda připomněla pak další Žalmanův talent: citlivě zpracovat lidovky.

Pro náladu koncertu sedí přívlastek sentimentální, míněno v dobrém. Snad každého, komu už bylo sedmnáct, dojme Dálnice č.5 se znělým mužským trojhlasem. Žalmanovo publikum jihnout chce, a tak když ho oslavenec při Divokém horském tymiánu vyzval ke zpívání, poslechlo. Sbor 450 hlasů ho podpořil rovněž v hitovce Ráno bylo stejný.

Večírek rozdělil Žalman do pěti bloků. Začal s aktuální sestavou svého Spolu, třemi písněmi vzpomněl na Minnesengry a do přestávky dotáhli vystoupení Nezmaři. Ti většinu diváctva strhli tak, že skoro zastínili hlavní star. Stihli sice jen šest písní, ale 'tlačili' do plných a podobný aplaus, jímž lidé odměnili Šárku Benetkovou po hitovce Růže, se ozval až po dalších 11 písničkách při protestsongu Za ruku mě vem, který měl, řečeno slovy hudebníků, tempo di kůň.

To již obsadilo jeviště sdružení Žalman a hosté. V něm kolem Lohonky sedí a stojí Šárka Benetková, kytarista Tonda Hlaváč a basák Petr Novotný. Žalman se tímto vrací do dob tria z 80. let a vrací se zdařile. Vícehlas v tulácké Kytky stále ještě voní měl barvy všecky, v odpichovce Náhradní víkend se pěvecky předvedl Hlaváč. A že mu folkový pánbůh stále posílá originální obraty, prokázal Žalman v novince Jsem ti nablízku: dám si rum/ abych zbořil v těle smutek jako dům.

Žalman složil (a ve čtvrtek zahrál) tolik hitů, že vrchol vidí patrně každý v něčem jiném. Bráno podle toho, nakolik který song prožil, ční dva přetextované šlágry Krise Kristoffersona. Při Dej mi tón navzdory vedru v sále mrazilo a Padlý anděl, zařazený neplánovaně, zaslouží několik superlativů: za dynamiku, vokál a především Žalmanův zpěv, kdy člověk skoro viděl ta polámaná křídla bílá. Aspoň jednou větou je nutné ocenit i sóla Novotného: baskytara v jeho rukou zdaleka jen netvrdí muziku.

Za pár věcí jdou nicméně body dolů. Hlas Jindřišky Brožové zní ve výškách nepříjemně ostře, což vadilo nejvíc při swingující Venkovance. Šárce Benetkové zase místy podivně 'zpražští' samohlásky, takže třeba v nové Tři kočky a přízeň zpívá „sváé tělo”. Stejně tak ne všechny převzaté melodie fungují: v Cohenově Hallelujah a Garfunkelově Bright Eyes se Jihočeši originálům jen blíží.

Zásadní minus pak míří k Žalmanovi za to, že nepozval Pavlínu Jíšovou, která s ním značku a spol. vybudovala. Jestliže Míša Krmíčková, jedna z bývalých zpěvaček (stále, suverénní!), dle jeho slov vážila cestu až z Brna, Jíšová by ji 'vážila' zpoza rohu: toho večera byla v Českém rozhlase…

Sto procent ovšem zaslouží zvukaři Petr Michal s Karlem Dřínkem a hlavně samotné finále se všemi aktéry na pódiu. Při Písni malých pěšáků smetla diváctvo vokální vlna, umocněná ohňostrojem z projekce. Potom zpívací Jdem zpátky do lesů a Všech vandráků múza - hymnická a magická tak, až se člověku chtělo vstát. Úplný konec pak zvládl Žalman sám a slyšet v Nezacházej slunce několik set hlasů byl Zážitek.

Vědci z Masarykovy univerzity o Žalmanovi napsali, že promlouvá z duše, ale i do duše. Trochu škoda, že dnes převážně generaci 40+. Ale dokud bude chtít zpívat do rána, budeme si rádi zpívat s ním.

Hodnocení Deníku: 80%

Autor: Václav Koblenc

25.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Předvolební Deníku probíhala 19. října v Aviatice.
7

Začíná superdebata Deníku: politici už přijeli do sídla redakce

Nemocnice v Dačicích. Ilustrační foto.

Pohotovost pro dospělé v Dačicích v sobotu neotevře

Chtěl si ponechat nalezený mobil

Nová Bystřice - Neodevzdat nalezenou věc se může pořádně nevyplatit.

Ve čtvrtek můžete do kina i za hudbou

Jindřichohradecko/ANKETA/ - Kam si ve čtvrtek vyrazit za kulturou? Přinášíme náš přehled tipů.

Prachatický hospic je hlavně o radosti

Prachatice - Hospic sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích není jen o smutku, bolesti a slzách. Dokazuje to nová kniha, kterou hospic vydal, s názvem Vinnetou se chce bratřit a další tajemství prachatického hospice.

Hradečtí basketbalisté podlehli Kolínu, ztráceli hlavně na doskoku

Jindřichův Hradec/ANKETA/ – Jindřichohradečtí basketbalisté podlehli na domácí palubovce Kolínu 82:95 a v nejvyšší soutěži zůstávají jediným týmem, který ještě nezvítězil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení