Prostory dnes již téměř zapomenutého parkoviště se proměnily na středověké kolbiště.

Hlavní protagonisté se předváděli v soubojích a jízdě na koni. Překvapivé dětské sborové spontánní zvolání „fuj!“ patřilo záporné postavě příběhu. A pak, že děti u počítačů ztrácejí smysl pro spravedlnost.

„Mně se to líbilo moc, nejvíc to, jak bojovali na zemi,“ řekla po představení Terezka Weinerová. Beátce Hrnčiříkové z Ostravy se zase líbilo, jak vystupovali s holemi. Jízda na koni a masky uchvátily Luboše Hronzu.

„Bylo by fajn, kdyby sem jezdili každoročně. Mají nádherné koně a je vidět, kolik práce s nimi udělali. Celkově jsem spokojená s úrovní vystoupení,“ řekla Jitka Weinerová z Vícemil.

Divadlo Traken už ale mohou lidé na Červené Lhotě navštívit jen ve středu a ve čtvrtek, pak se stěhuje do Hluboké nad Vltavou, kde je stálým hostem už deset let. Tam by mělo být až do konce prázdnin.

„Místo, kde dnes vystupujeme, jsem viděl jen v zimě a nedokázal jsem odhadnout, že tu je tak náročný tvrdý terén jak pro koně, tak pro jezdce, kteří tam z koně musí padnout. Je to hlavní důvod, proč musíme hostování na Červené Lhotě ve čtvrtek ukončit,“ vysvětlil šéf divadelní společnosti Petr Novák.

Neopomněl ale dodat, že si velmi váží vstřícnosti starosty Pluhova Žďáru Radima Beneše a kastelána zámku Tomáše Horyny, se kterou se u nich setkal. Přesto v současné době není jisté, zda se někdy Traken k vodnímu zámku vrátí.

Co vůbec přivede muže na dráhu aktéra ve středověké hře? „Jako kluk jsem měl velký sen být rytířem, obdivoval jsem všechny hrdiny. A jako paradox teď hraji na kolbišti padoucha a už si ani nedovedu představit, že bych přešel na kladnou roli,“ smál se Petr Novák. Dodal, že po revoluci začal pracovat jako kaskadér v německých zábavných parcích a pak ho čas a láska ke koním přivedli na myšlenku pořádat rytířské turnaje. Společně se svými dvěma bratry byli zakladateli rytířského ježdění na koních v Čechách pod názvem Heraldos.

Stejně jako on i bratři zůstali myšlence věrní, jen dnes už mají všichni samostatné soubory. „Pracují pro mne samí profesionálové. Občas se ale obmění, slečny se třeba vdají a podobně. Všichni ale umí profesionálně jezdit na koni, takže se pak už jen učíme své role a texty, ježdění ne,“ vysvětlil Petr Novák.

Největším oceněním je podle něj pro všechny smích a potlesk diváků, ale důležité zároveň je i to, aby přišlo lidí co nejvíce, protože náklady na provoz divadla jsou velké.