Samorosty tvoří příroda, já je jenom hledám

Sběratel Karel Tůma, který 42 let pracoval v lese, je autorem unikátního soukromého muzea ve Slavonicích, kde natáčeli i čeští filmaři

Zdejší dřevěné království už několik let hýčká a rozšiřuje Karel Tůma (64), lesník, který bývalou hájenku proměnil v muzeum samorostů, vzdávající hold přírodě.

Bajonet na boule
„Tyhle předměty tvoří sama příroda, já je jenom vyhledávám,“ usmívá se Karel Tůma, když nás zve do dřevěného ráje.

Zahrada a dvůr je plný neopracovaných kmenů, znázorňujících postavy lidí i zvířat. Nechybí totemy s kostmi a lebkami zvířat, ohniště a originální lavice a stoly zhotovené, jak jinak, ze samorostů. Ve stodole a ve dvou přilehlých místnostech na policích stojí a na zdi visí stovky nalakovaných samorostů nejrůznějších velikostí.

„Kdybych nedělal v lese, k téhle zálibě bych se nedostal,“ vysvětluje Karel Tůma, který za 42 let práce lesního technika nasbíral přes tisíc samorostů.
„Asi padesát jsem objevil jinde v republice, ale většinu do deseti kilometrů odtud. Vždyť jsem to měl do práce tři sta metrů. A ještě teď, když najdu v lese něco zajímavého a velkého, poprosím chlapy, aby mi to přivezli s traktorem na dvůr,“ ukazuje na několikametrová torza mužských a ženských postav. Výstava samorostů sem přilákala už i lidi z Austrálie, Afriky nebo Ameriky.

„Obdivují třeba zrcadla, která dělám z rakovinových boulí na kmenech. Odříznu je, bajonetem zbavím kůry, obrousím a pak nalakuji,“ vysvětluje zvídavému páru cyklistů, kteří o zrcadla v originálních dřevěných rámech projevují veliký zájem.

„Za tímhle vším jsou tisíce hodin práce,“ prozrazuje sběratel ve stodole, z jejíchž stěn na vás koukají veverky, jezevčíci nebo jeleni. Dřevění, samozřejmě.

„Lidé výstavu chválí, ale to chválí přírodu, já samorosty jen hledám. Chodím po lese a všímám si větví a kořenů. Seberu to, několikrát otočím v rukách a hned mě napadne, co to je. Všechno živé, co existuje v přírodě, se dá najít i ve dřevě. Stačí se jen umět koukat,“ radí Karel Tůma a nabádá další zájemce, aby se tomuto nenáročnému koníčku věnovali. Nepotřebujete peníze, ale fantazii a lásku k přírodě.

Dřevěné vnady
„Dřevo nás provází od narození do smrti, od kolébky po rakev,“ vyzdvihuje charakter svého oblíbeného materiálu. „Je to můj koníček. Tak jako někdo háčkuje, hraje na hudební nástroje, nebo chodí do hospody, tak já hledám samorosty a upravuji je, aby vydržely,“ ukazuje na lakované předměty.

Jeho zálibu využívají i filmaři. „Točili tu film Cesta z města a tyhle prsy, co vydrží mít stejný tvar sto let, v něm hrály,“ hladí rukou muži vyhledávaný artefakt. „Moje samorosty se objevily i ve filmu Pelíšky a Iveta Toušlová tady natáčela díl Toulavé kamery,“ pokračuje Karel Tůma s tím, že i proto se o něm hodně ví nejen v České republice.

„Zastavují se mi tady turisté a mám tu pro ně i bezbariérový vjezd,“ ukazuje na stodolu, kam mohou vozíčkáři. Na jedné zdi uvnitř visí staré kovové předměty, které lesáci v uplynulých desetiletích používali při své namáhavé práci. Návštěvníci pak hádají, k čemu sloužily. Většinou marně.

Kolem ohniště venku na zahradě jsou rozestavěny různé sedačky ze samorostů a totemy. V kamenných korytech nechybí ani bonsaie. Zkrátka, ráj pro milovníky přírody, zahrádek a samorostů.

„Na dvoře mám posezení a v létě tu je každý víkend živo. Lidé slaví různá výročí a události. Zrovna včera tu slavili šedesátku. Opékali maso, hráli a zpívali a bylo veselo až do rána,“ směje se muž, který život spojil s lesem a dřevem. Přijďte ho navštívit.