VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tajuplný nápis na portrétu Perchty slibuje poklad

Rožmberk nad Vltavou - Ani takřka po dvou stoletích se nikomu nepodařilo rozluštit zvláštní symboly.

11.2.2010 1
SDÍLEJ:

Perchtin slavný obraz namaloval v polovině předminulého století Karl Philippot.Foto: DENÍK/Zdeněk Zajíček

Kdo by nechtěl najít poklad? Zvláště v dnešní době. Ovšem ta možnost tady je. Stačí maličkost, navštívit Rožmberk nad Vltavou, bedlivě pozorovat jeden z vystavených historických obrazů a luštit.

„Pověst praví, že ten, kdo vyluští tajemný nápis na zdejším obrazu Perchty z Rožmberka, ten ji vysvobodí z jejího prokletí a ona mu za to ukáže rožmberský poklad,“ říká zástupkyně hradní kastelánky Gabriela Hurná.

Jak prosté a jak těžké zároveň. Obraz existuje skoro dvě staletí, viděly jej možná i miliony očí, ale že by byl za tu dobu někdo bohatší o cokoliv, co se pokladu dá přirovnat?

Broukám si titulní píseň z trilogie o Indiana Jonesovi, přecházím dřevěný most do hradu, kastelánka Andrea Čekanová a její zástupkyně Gabriela Hurná mi otevírají a stoupáme po schodech až do míst, kde obraz visí. Vidím jej poprvé. Takřka dva metry na šířku, něco přes dva do výšky. Majestátní rozměry.

Je to Perchta?

Podle výrazu v obličeji nesmírně smutná žena v bílých šatech s azurovou šerpou a perlovými náušnicemi, náhrdelníkem a náramky stojí těsně před jakousi skálou, nejspíše vchodem do jeskyně, na pozadí červánky, mraky, mírně probleskující modrá obloha. Romantické, rozeklané prostředí. Perchta drží v ruce hůlku, před ní na zemi je nápis.

Na oficiální evidenční kartě hradního archivu je o díle napsáno mimo jiné toto:
Portrét Perchty z Rožmberka, takzvaná Bílá paní.
Polovina 19. století
Autor: Karl Philippot
Zhotoven podle dobového obrazu. Postava mladé ženy, píšící po zemi nápis v kruhu.

Vzhledem k tomu, že malíř Karl Philippot se narodil v roce 1801 v Champagne a zemřel roku 1859 v Českém Krumlově, tedy tvořil takřka čtyři sta let po Perchtině smrti, je jasné, že s původní podobou ženy asi nebude mít toto dílo příliš společného, říkám si.

Stejně tak popis „píšící po zemi nápis v kruhu“ mi tak úplně nesedí. Opravdu píše? Mám pocit, že spíše ukazuje na první písmeno. Pokud je tedy nápis otočen k divákovi. Pokud by byl napsaný samotnou Perchtou, musel by být vzhůru nohama a ukazovala by na jeho konec. Tedy přinejmenším v případě, že by neuměla psát zrcadlově.

Co říká nápis?

První písmeno vzdáleně připomíná azbukou psané B, druhé s trochou fantazie možná latinské T, pak něco jako M, I, dvojité W spojené s P, Z. Mezi dalšími znaky je možno rozeznat písmeno podobné R a M. Zbytek? Těžko odhadnout.

Dohromady je tu šestnáct až sedmnáct znaků, podle toho, jak budeme počítat některé z nich spojené s jinými dohromady či zvlášť.

Nehledě na to, že pokud by se jednalo o nápis, měl by být složený ze slov, ale tady chybí jakékoliv mezery, které by alespoň naznačily, že někde jedno slovo končí a druhé začíná.

Vím o lidech, kteří luštění těchto znaků věnovali podstatnou část života. Marně. Na samotném hradě, a nejen tam, se konaly seance esoteriků, kteří se prý na ducha Perchty i dokázali napojit, ale bez výsledku.

„Vloni v létě nám jedna návštěvnice řekla, že se jí Perchta ve snu zjevila a prozradila jí, co nápis znamená,“ dodává Gabriela Hurná s tím, že by se mělo jednat o odpuštění. Jenomže kvůli ne-odpuštění byla Perchta kdysi prokleta, a proto je z ní bílá paní.

Traduje se, že ji ve své poslední hodince poprosil o odpuštění její manžel Jan z Lichtenštejna, se kterým strávila velice neuspokojivé manželství. Perchta už měla prý svého muže tehdy tak akorát, že už odpustit nedokázala a odmítla. Umírající manžel ji proklel.

Slyšel jsem také názor, že by nápis mohl znamenat počáteční písmena jmen Rožmberků. Zakladatelem rodu byl Vítek III., syn Vítka z Prčice, posledním byl Petr Vok. Písmena tomu ale neodpovídají, přinejmenším ne v logickém časovém sledu.

Dalším názorem na obraz je ten, že se jedná o svéráznou variantu slunečních hodin. V tom případě nám chybí vodítko času, který mají ukazovat.

Ať tak či onak, pátrání začíná. Tři týdny průběžně hledám různá písma, která by mohla být těm z obrazu podobná. Žádný sanskrt, nic indoevropského, možná chvílemi letmý náznak řečtiny, ale opravdu jen náznak.

A co takhle magické symboly? Procházím zhruba čtyři stovky psaných i kreslených názvů různých magických géniů, tedy duchovních energií evokovaných a vyvolávaných při magických obřadech. Nic.

Musíme na to jinak, říkám si. Oslovuji českokobudějovickou esoteričku a mistra Reiki Romanu Miňkovou…

Co k tajemství obrazu říká esoterika

Společně s Romanou Miňkovou přemýšlíme nad tím, zdali je vůbec možné nápis rozluštit a jako nápovědu si vybíráme tarotové karty.

„Vychází mi, že obraz je braný spíše jako umělecké dílo, byť pravděpodobně s určitým napojením na paní Perchtu,“ popisuje výsledek esoterička.

„Ano, jsou tam nesplněná přání, smutek, láska, zbořený život. Ovšem zajímavé je to, co je pod povrchem významu symbolů. Vyšla mi k tomu karta Blázna.“

To sice přímo neznamená, že by si v tomto případě malíř udělal z lidí blázny, ale karta může symbolizovat i vykročení někam do neznáma, jiným směrem, než můžeme očekávat. Význam poselství Perchty tak můžeme najít někde úplně jinde, nebo jindy, než se dosud odhadovalo.

„Konkrétnější doba nebo možnost k vyluštění tajemství mi vychází ve spojení Venuše a Marse a čísla 80,“ dodala Romana Miňková.

Při pohledu na Venuši a Mars mi došla jedna nečekaná souvislost: V biologii se ženské pohlaví znázorňuje kroužkem s křížkem vespod, mužské pohlaví pak kroužkem a šikmo z něj trčící šipkou.

V astrologii jsou tyto symboly značkami Venuše a Marsu. Že by tedy opravdu odvěký vztah mezi mužem a ženou a z něj plynoucí možné konflikty a napětí, které často hýbají nejen soukromými životy, ale i celými státy?

Co by mohlo znamenat číslo 80, to se mi zatím zjistit nepodařilo. Není všem dnům konec, třeba se to podaří někomu ze čtenářů Deníku. Mě osobně zatím vyšlo následující rozluštění, možná také nečekané.

Poselství – rozluštění

Seancí, zjevení, pověstí a příběhů spojených s Perchtou je mnoho. Těžko odlišit, do jaké míry vycházejí z pravdivého základu. Těžko uvěřit někomu, že sám na vlastní oči viděl bílou paní, pokud jsme ji neviděli na vlastní oči my sami.

Pokud je tedy podle všeho v současné době nápis na obraze nerozluštitelný, můžeme jej nechat spát a čekat, až přijde jeho čas. Nebo se na věc můžeme podívat s odstupem a nadhledem.

Co může být největším pokladem pro ženu v mládí a dětství hýčkanou, ve zralém věku pak krutě zkoušenou nepřízní osudu? Kolik mezilidských vztahů bylo založeno čistě a jen na rozumu a penězích a kolik jich na nedostatku téhož skončilo? Nepočítaně.

Nemusíme luštit nám nicneříkající nápisy, pokud nám opravdu nic neříkají. Stačí si jen připomenout příběh ženy, která přežila obě své děti, kterou manžel nikdy nemiloval a kterou psychicky týrali takřka všichni jeho příbuzní.

Co je v takovém případě největším pokladem? Život po boku někoho, koho doopravdy milujeme a kdo doopravdy miluje nás. A to platí jak pro ženy, tak i muže o to více dnes, v době, kdy mnoho manželství zůstává vztahy pouze na papíře ať už takzvaně kvůli dětem, firmě, rodičům, kvůli čemukoli jinému, jenom ne kvůli tomu druhému.

Vyřešíte záhadu?

Napadlo vás při čtení této strany vlastní vyřešení záhady? Zjevila se vám Bílá paní nebo tušíte, na co by mohl tajemný nápis odkazovat? Napište Deníku. Své postřehy adresujte buď mailem na adresu: zdenek.zajicek@denik.cz, nebo poštou: Českokrumlovský deník, Zámek 57, 381 01 Český Krumlov.
Na vině byl sňatek kvůli penězům, nesplácené věno a tchyně

Když pátrat po osudu a poselství bílé paní, pak jak jinak než také v archivech. Zřejmě nejpovolanějším člověkem je českokrumlovská archivářka Anna Kubíková. Ta zasvětila podstatnou část svého života Českému Krumlovu a také Perchtě z Rožmberka.

První, co mě na obrazu zaujalo, byl nesmírně smutný pohled Perchty. Žila opravdu tak smutný život?
Perchta měla všechny předpoklady pro šťastný a klidný život. Jako dítě byla milována a hýčkána svým otcem a sourozenci. První životní ránu zažila mezi pátým a šestým rokem života, kdy jí zemřela matka, manželka Oldřicha II. z Rožmberka.

To byla určitě rána, ale kdy přišla ta zásadní změna?
Oldřich zaslíbil Perchtu Janovi (Hanuši) z Lichtenštejna. Svatební smlouva byla sepsána v roce 1449 a zřejmě došlo na obou stranách rodin nevěsty i ženicha ke hře s ne zcela otevřenými kartami. Oba rody byly slavné, oba velice chudé. Oldřich se velice zadlužil aktivitami v protihusitských válkách, Lichtenštejnové přišli na buben ze zcela jiných důvodů, které není nutno rozebírat. Brala se tady jména a pomyslné statky, které ve skutečnosti neexistovaly. To bude asi prvopočátek toho nešťastného vztahu.

Takže problém byl v penězích?
Ženichova matka očekávala, že Lichtenštejnové vybřednou z dluhů. Věno, které Oldřich přislíbil, bylo poměrně vysoké, 1000 kop grošů. Ovšem s jejich splacením liknoval. Posílal splátky, ale nepravidelně. Tím začíná nešťastné soužití Perchty a Jana, kteří se odstěhovali do Mikulova, před svatbou se patrně ani neznali, a také nevůle novomanžela Jana zkrotit svoji matku Hedviku. Ta, když zjistila onen finanční deficit, nemohla Perchtu ani vystát, dělala jí snad i naschvály, problémy se šatstvem, stravou i ubytováním.

Čili, jako v jiných případech, kombinace nedostatku peněz a přebytku zlé tchyně…
Perchta se často obracela na otce i bratra Jana a své bratrance. Bratranci ji dokonce v Mikulově navštívili a údajně podle dopisů, které se dochovaly, byli jejím stavem zděšeni. Nebylo ovšem možné, aby manželé žili odděleně. Perchta sice odjížděla na delší návštěvy příbuzných, kde se snad měla i lépe, ale vždy se musela vrátit.

Ona sama byla možná trochu zhýčkaná, možná trochu hysterická. Z dochovaných dopisů vyplývá, že manžel se jí vyhýbal při plnění manželských povinností. Prý jej i naháněla po stájích, aby jí byl po vůli,… Je až s podivem, že se z tohoto manželství narodily dvě děti. Dcera Alžběta, později provdaná v Rakousku. U syna se dodnes neví, ani kdy se narodil, ani kdy zemřel a není známo ani jeho jméno, což je u lidí tohoto postavení velice nezvyklé.

Manželství tedy, alespoň formálně fungovalo?
Perchta se naučila manželovu přízeň si kupovat. Vždy, když přišla splátka věna, věnoval se jí. Když bylo nejhůře, zastavila své šperky, dala mu peníze a on se jí opět věnoval…

To je druhý význam slova věno…
Ano. Byl to bludný kruh. Perchta přežila Hanuše o tři roky, alespoň po tu dobu si mohla pooddechnout a nečekat s hrůzou, co jí přinese večer nebo den příští. Dožila ve Vídni. Byla pohřbena v kryptě kostela Skotských mnichů.

Jak je to vlastně s bílou paní?
Poprvé se snad objevuje v písemnostech Bohuslava Balbína. Měla se mu zjevit při studiu v třeboňském archivu. Tehdy mu tam ovšem ztropili nějakou taškařici místní úředníci a vystrašili jej.

A co říkáte na její obraz z Rožmberka?
Já otázku pověstí neřeším, protože to není záležitost doložená úředními prameny. Obraz má s Perchtou společné pouze označení.

Autor: Zdeněk Zajíček

11.2.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Legiovlak.
4

Pozor, pozor. Na hradecké koleje přijíždí Legiovlak

Ilustrační foto.

Za Školou v Dačicích se může stále stavět

Hnutí ANO na jihu Čech zvítězilo v 553 obcích

Jižní Čechy - Zajímavosti z voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 vybral Jan Honner z českobudějovické krajské správy Českého statistického úřadu.

Ve škole v Sokolské chtějí vylepšit družinu

Třeboň - Základní škola Sokolská získala dotaci na zaměstnance, další by mohla pomoci s vylepšením družiny.

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Na diskotéce jí ukradli kabelku

Jindřichův Hradec - Zmizela hotovost i platební karta.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT