Kliknutím zvětšítePandemii koronaviru vnímá jako příležitost k nápravě a filozofickému zamyšlení. „Lidé najednou dostali možnost se zastavit. Honili se za penězi, teď mají jedinečnou možnost pochopit, že to nebyl život. Lidstvo zapomnělo na duši, empatii, pochopení a odpuštění,“ uvedl svůj pohled na věc.
Umění a víra podle něj mají velkou spojitost. „U obojího nesmí chybět duch. Na počátku všeho byla barva, barva od boha. Prostřednictvím barvy se dají projevit city, láska, barvou se dá léčit i mlčet,“ shrnul Teodor Buzu. Mlčení a ticho jsou podle něj potřebné. „Dávají člověku důvod přemýšlet o svém životě, o osudu nás všech. Nejlepší obrazy se tvoří o samotě,“ dodal.
Inspirace je také božskou záležitostí. „Člověk musí být upřímný a čistý, aby k němu přišla,“ míní. „Bůh je láska, kříž je vertikála – vztah člověka k bohu, vesmíru, síle a horizontála symbolizuje lásku k bližnímu. Nemůže být vertikála bez horizontály,“ zmínil.
Něžný barbar, jak se sám rád nazývá, za svoje životní dílo považuje kapli v rakouském Waldviertlu. Tvorbě interiéru i exteriéru malé sakrální stavby v městečku Reingers se věnoval pět let. „Když jsem tam poprvé přijel, tak na mě doslova dýchla smrt, původní márnice totiž sloužila především k rozloučení s nebožtíky,“ popsal prvotní dojmy.
PAMATUJ NA ŽIVOT
Jeho úkolem byla umělecká úprava. „Napadlo mě, že to nebude Memento mori – Pamatuj na smrt, ale Memento vivere – Pamatuj na život,“ sdělil ideu. Připravil skici a projekt, ale napoprvé nenašel u místních podporu. „Lidé nemají rádi změny, ale když přišel farář a ocenil mou práci. Vzal to za své a vše se změnilo. Stal se ze mě místní hrdina, lidé mi nosili buchty i pivo, když jsem maloval,“ zavzpomínal.
Jak uvedl starosta obce Reingers Christian Schlosser, od počátku 90. let se pohřební obřady konaly v kostele a márnice se stala bezvýznamnou. „Elisabeth Springer ze spolku Together přišla s nápadem upravit ji pro konání kulturních akcí. Teodor Buzu zde vytvořil jedinečný umělecký objekt v blízkosti česko-rakouských hranic a kaple neztratila původní funkci, mohou se zde navíc konat koncerty a další akce, které dotváří atmosféru, rozhodně stojí za vidění,“ pozval návštěvníky.
Ke vstupu láká motiv letících ptáků v modré barvě. „Vstupní prostor je symbolem svobody ducha, možnosti vzhlédnout a vztahu člověka k vyšší moci. Ptáci létají vysoko a v kruhu, který přestavuje Slunce, Měsíc i Zemi,“ vysvětlil Teodor Buzu.
KONTINUITA ŽIVOTA
V čele kaple umělec vytvořil jakoby oltář. „Dramatické obrazy znázorňují řeku, krajinu, přírodní prvky i kontinuitu života. Barevné prvky jsou událostmi, radostmi i bolestmi v našem bytí. Ústředním motivem je zlatý kříž jako tradice sounáležitosti člověka se zemí, bližními i božstvím,“ popsal čelní stěnu.
Teodor Buzu nezapomněl ani na výzdobu oken, která jsou neodmyslitelnou součástí sakrálních staveb. „Účinností barev a světla dotvářejí celkový dojem, podílí se na vnitřní atmosféře budovy. Namaloval jsem zde mladí, mateřství v rozkvětu i sklizeň. Čtvrtá poslední skleněná výplň dostala motiv ptáků jako symbol vzestupu,“ objasnil Teodor Buzu.
Nechybí ani nevšední triptych. „Maloval jsem na dřevo jako přírodní materiál. Zrod, vrchol a zánik jsem zobrazil v jednom dni, roce i lidském životě. Symbolem změny, hravosti života a vnitřního řádu se tu stala spirála,“ doplnil.
POZITIVNÍ POCITY
Při odchodu z kaple návštěvník spatří poslední monumentální dílo – živou bránu. „Tu tvoří stromy, symboly růstu a odolnosti. Mají kořeny v zemi a jejich koruny sahají až k nebi. Barevné plochy přestavují pomíjivé prožitky v kontrastu se stabilitou velikánů. Člověk celý život prochází branami, proto jsem ji udělal barevnou, aby návštěvníky vyprovázela pozitivními pocity zpět do světa,“ upozornil na skrytý význam.
Zvenčí objektu navíc vznikly i dva výjevy technikou sgraffito. Touha znázorňuje cesty života, dominantou jsou tři okvětní lístky. „Obraz má pobízet kolemjdoucí k zastavení a zamyšlení a současně je pozvat dovnitř,“ osvětlil. Volnost na světlejší straně kaple znázorňuje stromy, ptáky a slunce. „Elementy pochází z okolí obce Reingers a jsou kontinuitou. Práce ukazuje pocit volnosti, po kterém všichni prahneme,“ dovysvětlil Teodor Buzu.
CHYSTANÝ PROJEKT
V současnosti se chystá na realizaci podobné malby v Soběslavi. „Jde o projekt pro nově zrekonstruovanou smuteční síň na městském hřbitově,“ prozradil. Hlavním cílem výtvarného řešení je dotvoření interiéru obřadní síně malbou na dřevo, která dodá do vnitřního prostoru světlo a zároveň i naději. „Malba na dřevě se používá v kaplích a kostelech pro svoji trvanlivost a odolnost vůči změnám teplot,“ vysvětlil Teodor Buzu.
V Soběslavi hodlá do monumentální podoby zvěčnit svůj další obraz. „Střípky života s jarní barevnou gamou, které tvoří geometrické tvary jako symboly různých událostí každodenního života,“ popsal. Obraz se skládá ze dvou částí. „V jeho spodním díle je malba více statická, v horním naopak uvolněná a směřuje do nekonečna. Toto rozdělení přidává obrazu filozofický rozměr,“ uzavřel Teodor Buzu.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
