Do Třeboně se zamilovala již před deseti lety, kdy tam byla na animovaných filmech poprvé. Od té doby tam jezdí každý rok a bere s sebou kolo. Je proto ráda, že po čtyřech letech končí anomálie, kdy v Česku existovaly dva festivaly animovaných filmů, AniFest v Teplicích a Anifilm v Třeboni, a příští rok bude jen jeden festival na jihu Čech. „Bylo to matoucí pro cizince i pro nás," říká animátorka a režisérka Michaela Pavlátová.

V čem vidíte hlavní význam spojení festivalů?
V tom, že přestane soupeření a vymezování, že někdo patří tam, někdo jinam, s kým kdo mluví a nemluví. Zdálo se mi, že v našem táboře animátorů je to strašně nepříjemné. Snad zvítězil zdravý rozum,
i když to trvalo hrozně dlouho. Chápu, že pro obě strany bylo těžké se dohodnout. Už minulý rok v prosinci se měly dohodnout, ale nevyšlo to. Tak jsem ráda, že se to – sice se zpožděním – přece jenom podařilo.

Je pravda, že pro zahraničí byla existence dvou podobných festivalů matoucí?
Ano. Bylo to určitě matoucí, protože cizinci nerozlišovali, jestli se něco jmenuje Fest nebo Film a oba organizátoři jim psali podobné dopisy. Pro ně to byl prostě festival v České republice. A i když zmizel z Třeboně, pro ně pořád zůstal tam, i když se přesunul do Teplic. Bylo to pro ně matoucí velmi, ostatně jakož i pro nás. Jsem ráda, že bude festival jenom jeden a že se dohodli.

Více o Kauze Anifilm a AniFest zde

Co spojení festivalů přinese divákům?
Asi to, co jim už přináší. Je fajn, že se spojí, protože se mi zdálo, že omezení Třeboně jenom na celovečerní filmy není úplně šťastné, protože tolik zajímavého se v nich neděje. Jsou zajímavé pro laické publikum, ale když se Anifilm ještě rozšíří o krátké filmy, bude to jenom dobré. Normální publikum bude mít možnost strávit pět nebo šest dní na začátku jara v příjemném prostředí s filmy, které je ještě možné zkombinovat s výlety na kolech. Je to takové dva v jednom. A publikum už se nebude muset rozhodovat, na který festival pojede, takže ušetří hodně času.

Anifilm bude v příštím roce větší. Rozšíří například česko-slovenskou studentskou soutěž na mezinárodní. O co byste festival obohatila vy?
Já bych rozšířila klasickou soutěž krátkých animovaných filmů. Tuto soutěž mám já osobně nejradši.

Michaela Pavlátová
Režisérka a animátorka se narodila 27. února 1961. Získala řadu prestižních cen. Roku 1993 byla za grotesku Řeči, řeči, řeči nominována na Oscara, snímek Repete získal Zlatého medvěda na Berlinale i Grand Prix v Hirošimě. Za Karneval zvířat dostala Grand Prix ve španělském Espinhu. Snímek Tramvaj zvítězil ve francouzském Annecy a dostal se do širších nominací na Oscara. Točí i hrané filmy: Nevěrné hry mají cenu ze San Sebastiánu, Děti noci z Karlových Varů.

V čem pro vás tkví kouzlo krátkých filmů?
Krátký film je pro animaci ten pravý formát. Celovečerní film je pro animaci  – z mého pohledu – blbost. To je komerční tah. Můžou vznikat dobré celovečerní filmy, ale je to strašně drahá záležitost, všichni se snaží potěšit celou rodinu, je to jako natahování vtipu. V animaci můžete říci věci daleko rychleji a precizněji za kratší dobu. V tom je síla animace. Proto mám nejradši krátké filmy do dvaceti minut. To je prostor, kdy může být film osobní, kdy není producentskou záležitostí, kdy si ho můžete udělat sám, je to vaše výpověď a můžete experimentovat.

Před devátým ročníkem AniFestu se mluvilo o tom, že už se do Třeboně téměř nevešel. Vejde se tam nyní rozšířený Anifilm?
Jak to bylo, je pro mě velká záhada. Já si myslím, že nám, umělecké radě AniFestu, neříkali pravdu. Říkalo se, že kina nestačí, hotely nestačí, že v Třeboni nejsou peníze a že na severu je všechno. Ale my jsme byli umělecká rada, jejímž doporučením se nikdo nezabýval. AniFest byl podnikatelský subjekt a organizátoři si to dělali, jak chtěli… Měli jsme pocit, že není jiná možnost, než  z Třeboně odejít. Pak jsme s překvapením koukali, že na severu asi tolik peněz není a že tam není publikum. Myslím, že Anifilm se do Třeboně nějak vejde.