„Víc sponek! Jdu s Rychlým do postele.“ V zákulisí točny je rušno

Vyjdu zpoza bloku domů a na rohu vidím postávat lidi. Mezi nimi herečka Teresa Branna. Jsem tu dobře. Je konec srpna, od Jihočeského muzea každý večer, kdy se na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově hraje, odjíždí na točnu dva autobusy. Mladíci stojící v pod-loubí prozrazují, že s herci jede kompars, osvětlovači a technici, uvaděčky, kostymérky, vlásenkářky. Přicházejí další a další lidi, každý s taškami.

Rekvizitářka Eva Severová vypráví, že se vše potřebné odveze na točnu už před generální zkouškou. „Špatné je to s lůžkovinami, když prší jako loni. To se musí všechno sehnat hned do druhého dne. Sklad máme ve Vrátě,“ vysvětluje žena.

Před autobusem stojí i Petr Rychlý. V představení Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em), které dnes Jihočeské divadlo na točně uvede, hraje hlavní dvojroli. „Vždycky jsem zdravě nervózní. Protože, i když to tak možná nevypadá, záleží mi na tom,“ říká Petr Rychlý. Vypráví, že na roli ho maskují 20 minut. S převlékáním mu při hře prý pomáhají dvě garderobiérky. Jak by ne, když se musí převléct dvaadvacetkrát.

V autobuse se dám do řeči s herci. Zkoušet už prý nebudou. Tomáš Havlínek říká: „Tahle hra už je dávno nazkoušená. To se dělá akorát u Robina Hooda, kde se šermuje, v Jindřichovi nejsou technické věci, tam je vše dávno zažité.“ A co tedy dělají před převlékáním? Pavel Oubram vysvětluje: „Každý ten čas tráví různě. Já třeba běhám. Teď dávám čtyři kolečka, to je na 40 minut.“ Oba se shodují, že je času dost, oblečeni jsou hned, protože jejich kostýmy složité nejsou. Přesto se občas nějaký problém s garderobou naskytne. „Já mám letos druhý boty,“ směje se Tomáš Havlínek. „ A já mám blbý už od začátku,“ vtipkuje Pavel Oubram.

Když přijedeme na točnu, každý kromě herců se chopí svého řemesla. Rekvizitářky připravují Bellarii, kam se bočními vchody odeberou také kostymérky a vlásenkářky. Sólisté i kompars totiž mají uvnitř šatny. Kostymérka Milada Pilisinová, která právě leští boty Jindřichovi, prozrazuje překvapující informaci: „Ještě večer po představení pobereme špínu a jedeme jí vyprat, aby bylo prádlo k použití do druhého dne.“

Jan Franc, Přemysl Stibor a Martin Hlubocký patří mezi dvacet komparzistů. V šatně prozrazují zážitky: „Ve hře jsme na scéně s paní Bambasovou jako Němci, nebo chodíme jako chudina s Teresou Brannou a chceme, aby nám vydali královnu. Taky představujeme šlechtu.“

Elektrárnu hlídá nejsilnější policista na světě

V dámské šatně se mě ujímá herečka Věra Hlaváčková, která hraje Annu, manželku hospodského Jindry. Ukazuje mi, z čeho se skládá její kostým. Nejnáročnější je prý připravit její hlavu. „Musí mi stáhnout vlasy, nabandážovat, pak se na ně dá podložka,“ vysvětluje Věra Hlaváčková, co se skrývá pod čepcem, a dodává se smíchem: „Je třeba hodně sponek, ať se mi vlasy neuvolní, pořád se válím s Petrem Rychlým v posteli.“

Jako ostatní, i Věra Hlaváčková sleduje předpověď. Počasí totiž dokáže představení zkomplikovat, někdy je ho potřeba i zrušit. Zatím se tak u Žen Jindřicha VIII. nestalo. „Ale opera strašně vypršela,“ říká Tomáš Havlínek. Podle Pavla Oubrama je nejhorší moment, když lidé vytahují pláštěnky kvůli dešti a ztratí pozornost.

Před představením technici obhlíží kulisy v parku, které se musí uklidit - jak prozrazuje vedoucí stavby Jaroslav Domin - pokud další den hraje Malé divadlo. Těsně před začátkem přijdou herci pod točnu do prostoru bufetu, odkud při představení vybíhají na svá místa.

Daniela Bambasová vstupuje na scénu až ke konci hry. Než přijde její chvíle, svačí a povídá si s herci, kteří jsou zrovna také v zákulisí. Pak musí odejít nalepit si velký placatý nos, protože hraje šeredu, která se uchází o Jindřicha. „Děti z komparzu se mě nejdřív báli, teď se smějí,“ vypráví. Poblíž ní sedí dvojník Petra Rychlého alias Jindřicha Jan Mrkvička, představitel Jindry. Prozrazuje, že se objevuje v 11 scénách. „Musel jsem trénovat pohyb, aby byl stejný jako u Petra,“ říká mladík z operního souboru, který musí stejně jako Petr Rychlý odlišovat chůzi Jindřicha a Jindry. Chvíli poslouchá, kam se děj hry posunul, a najednou vyrazí na scénu do hospody. Ve stejné chvíli je Petr Rychlý ještě na návštěvě u Boleynů. Proti sobě s dvojníkem stanou jen jednou až na samém konci.

Rekvizitářka Eva Severová při hře několikrát vyskakuje z točny a musí rychle zase nastoupit. „Je třeba mít fyzičku,“ říká. Tu nejvíc ze všech ale potřebuje právě Petr Rychlý. Několikrát ho vidím za křovím, jak se rychle za asistence slečen z šatny převléká, nebo běží kolem točny, aby byl včas na svém místě. Ze všech herců má nejvíce scén i textu. „Je to úžasný muž. Líbí se mi, že pracuje na roli,“ září jedna z jeho hereckých partnerek Věra Hlaváčková.

Hra je vtipná, i když jí člověk vidí podruhé. Že se líbila i divákům z točny, je znát na konečném aplausu. Po představení se všichni unavení a spokojení zároveň odeberou do autobusů. Povídají si nebo spí. V Českých Budějovicích jdou překvapivě domů, nikoliv do hospody. „Bydlím v hotelu na náměstí,“ prozrazuje Petr Rychlý.