Z prvního platu v divadle si Jan Dvořák koupil kytaru Jolana

„Tohle je Tlustej Véna, tohle Albín," ukazuje ryby v jezírku na chalupě v Záboří u Protivína. Ve světnici stojí kombo, vedle elektrická kytara Apollo, kromě ní vlastní dalších devět. Po dvou hodinách povídání ještě vezme návštěvu do stodoly, jíž vévodí Yamaha XJ 900. Milovník blues a motorek, herec Jan Dvořák, přišel přesně před 36 lety, v roce 1978, do Jihočeského divadla. Se svým typickým úslovím 'prosím pěkně' straší, že jeho vzpomínky budou „strašné žvanění". Je to přesně naopak…

Jeho cesta k Tháliím začala 
v druhé třídě, když se přestěhovali z Týna nad Vltavou do Prahy. V literárně – dramatickém kroužku ho vedl herec Oldřich Lukeš, ten ho po roce 1968 přilákal na konzervatoř. Jeho spolužáky byli Otakar  Brousek ml., Dagmar Patrasová, Jiří Untermüller, s nímž psal taháky k maturitě a jezdil po hradech; učili ho Miloš Kopecký, Dalimil Klapka, Jiří Vala, vděčný je za lekce tance 
s Pavlem Šmokem. „S ním byla velká legrace. Po maturitním večírku nás vzal domů, pamatuju si, jak říkal: Být u divadla 30 let s talentem, to umí každý blbec, ale bez talentu, to je umění!“ směje se Jan Dvořák, který si z prvního platu v divadle koupil elektrickou kytaru Jolana.

V Jihočeském divadle ztvárnil kolem 130 rolí. Jedna z těch největších přišla po listopadu 1989, Ansel Smith v brutální lovestory Zabiják Joe. V roce 1998 tak začala éra režiséra Martina Glasera 
a dramaturgyně Olgy Šubrtové. „Zabijáka jsem hrál s Michalem Zelenkou moc rád. Martin Glaser přišel ze školy naprosto nabitý, to byla jedna 
z nejhezčích prací. Potom jsem měl ještě hezkou roli v Kašparu Hauserovi,“ říká.

Rok 1998 je pro Jana Dvořáka ještě v něčem zlomový. Do kin tehdy šel film Postel režiséra Oskara Reifa a on se za vedlejší roli Leopolda dostal do širších nominací na Českého lva. „Je to dílo nedoceněné, politicky dnes naprosto nekorektní 
a velmi vizionářské,“ říká.

VELKÝ PROFIL herce Jana Dvořáka přináší páteční Deník