V ČLÁNKU NAJDETE
Není žádným truhlářským elévem. Modelařit totiž začal Pavel z Prahy už ve svých 15 letech. Za více než padesát let se holt člověk řemeslu naučí na výbornou.
„Už jako kluk jsem dělal papírové modely a stavěl modely letadel ze stavebnic, stejně jako řada dnešních mužů. Když jsem studoval na průmyslovce, tak jsem si koupil první vagónek. A vláčky mě drží dodnes,“ vypráví hrdý dědeček Pavel z Prahy.
Vláčky jsou jeho vášní
Nejprve prý vytvářel mašinky, nádraží a krajiny.
„Začal jsem je vyrábět ze dřeva a z toho co dům dá. Typickými materiály pro tvorbu jsou polystyren, látka, papír a samozřejmě dřevo. Materiálově tak jde o všehochuť. Postupně jsem se zdokonaloval a můžu říct, že dnes jsou mé vláčkodráhy parádní,“ říká. Inspirací v umění kutilském mu byl jeho otec, na něhož vzpomíná jako na všeuměla, který vše opravil a kdeco vyrobil.
„Vždycky mě něco popadne a hned začnu vymýšlet, jak bych to mohl udělat. Musím ale dodat, že vše vyrábím zásadně bez plánků. A co k tomu potřebujete? Jenom ruce, dřevo a nápady,“ vtipkuje dědeček Pavel.
Dílna coby truhlářský ráj
Jeho dílnu je však možné bez nadsázky nazvat malým truhlářským rájem. Má ji totiž vybavenou vším, co truhláři potřebují.
Svými výrobky se baví ve volném čase. „Vyrábím je po chvílích, protože na tom už nejsem se zdravím úplně nejlépe. Nemůžu u toho zkrátka sedět celý den. Dělám třeba půl dne, a pak na to zase týden nesáhnu,“ vysvětluje. Se svou paní už spolu budou krásných 40 let, takže si prý zvykla, že v dílně tráví hodně času.
Nahrává se anketa ...
Domečky pro panenky v ochodech? Zklamání
Když se díval po domečcích pro panenky na trhu, byl zklamán. Nejen vysokými cenami, ale i zpracováním a použitými materiály. „Vždyť nejsou ani ze dřeva. Je to většinou lisovaný papír a umělá hmota. Na stěnách jsou nakreslené skříně a obrazy. Uprostřed pak stojí stoleček a dvě křesílka. A to je všecko. Lepší kusy stojí kolem pěti, nebo dokonce šesti tisíc korun. To se mi nelíbí,“ kroutí hlavou dědeček Pavel.
Rozhodl se proto, že vyrobí svůj vlastní a jedinečný. Je otevírací a na patra. Jeho domeček pro panenky má základnu 60 na 40 centimetrů, výšku pak 65 centimetrů a váží zhruba 3 až 4 kilogramy.
close
info
Zdroj: Se svolením Pavla Pacáka
zoom_in
Dřevěný domeček pro panenky v podání dědečka Pavla.
Materiál pro stavbu domečku
K výrobě domečku toho podle něj kutil moc nepotřebuje. Jako stavební materiál použil překližky, lišty a základ je vytvořen ze spárovky, aby byla základna domečku těžší.
„Dřevo spojuji jednosložkovým lepidlem Dispercoll. Je to osvědčené lepidlo, které srdečně doporučuji. Je na podobné bázi jako Herkules,“ radí dědeček Pavel všem kutilům.
Cíl? zdravé a krásné hračky
Ze zařizovacích předmětů má zatím vyrobené pouze radiátory, sprchu, stoleček, dvě židle a osvětlení.
„Byl to momentální nápad. V obchůdku, kde mají různé srandičky jsem koupil doteková světla, která navíc mění barvy. Původně jsem chtěl dát ledkové řetězy, ale musel bych natahovat kabely a napájet přes trafo. To by bylo trošku složitější. Dotekové řešení je pro dítě nejlepší,“ pochvaluje si.
Domeček ale ještě plánuje dozařídit.
„Nic nebudu kupovat, je to nákladné a není to podle mého gusta. Chci udělat skříně, postele, gauč, křesla i kuchyňskou linku. Uvažoval jsem také o televizi a o obrazech na stěnu. Prostě vše, co patří do bytu,“ přemýšlí nahlas Pavel a dodává: „Těším se, až si s domečkem začne vnučka hrát. Bude pouze ze dřeva a bez barev. Chci aby měla zdravé a krásné hračky. To je cílem mého snažení.“
