Předchozí
1 z 6
Další

Má zmapované lidové tradice Prachaticka, zvládá vyrobit výjimečné a netradiční vánoční ozdoby z jakéhokoliv materiálu a tvoří Betlémy nebo maluje velikonoční kraslice. Tohle všechno učí nejen svá vnoučata, ale všechny děti a dospělé, kteří projeví zájem.

ZA ZVYKY A TRADICE CENA HEJTMANKY

Růženka Vinciková (vpravo) s hejtmankou Ivanou Stráskou při přebírání ceny letos v srpnu.Zdroj: Deník / Redakce

Letos v srpnu dostala Růžena Vinciková Cenu hejtmanky za snahu o uchovávání lidových řemesel a tradic zděděných předcích. Tu si převzala při dožínkách na Hoslovickém mlýně. Na předání jí doprovázela spolužačka, kolegyně z práce a kamarádka Helena Klimešová.

Cena hejtmanky prý přišla jako blesk z čistého nebe po spolupráci s Jihočeským muzeem, na cenu Růženku Vincikovou navrhla Marcela Macková, etnografka Jihočeského muzea. „Loni byla v Jihočeskému muzeu veliká vánoční výstava a na ní jsem se trošičku podílela,“ vysvětluje tak trochu provinile svou nominaci. „Trošičku?,“ okamžitě reaguje Helena Klimešová: „Vždyť na té výstavě jsi měla takových překrásných věcí… Byly to hlavně přírodní vánoční ozdoby. Všichni se pozastavoval nad tou nádherou. Ozdoby jsou tak nápadité až srdce plesalo. A ještě tam měla dílnu, kde dělala obřadní pečivo,“ vysvětlila Helena Klimešová a „na oko“ se zlobí, že ze Růženka Vinciková zbytečně skromná. „Hlavní problém je, že Růženka neřídí. Volala, jestli pojedeme na výlet na Hoslovický mlýn, že má převzít nějakou cenu. Mysleli jsme, že bude oceňovaná jako jedna z mnoha. A ono to odpoledne bylo o jediné ceně a ta byla pro Růženku,“ doplnila ještě Helena Klimešová.

Tak velká sláva na Hoslovickém mlýně delegace z Prachatic nečekala a bylo to prý velké překvapení. „Netušila jsem, do čeho jdu. Dostala jsem od hejtmanky blahopřání a hned poté do ruky mikrofon. V tu ránu se ve mně všechno sevřelo a já ztratila schopnost komunikovat,“ vzpomíná na ceremoniál u předávání. Ceny hejtmanky si Růženka Vinciková velmi váží, ale jedním dechem dodává, že: „Je to ocenění všech, kteří mi pomáhají.“

OD MODERNÍHO TANCE NA FOLKLÓR A TRADICE

Růženka Vinciková.Zdroj: Deník / Redakce

První impuls k tomu, aby se začala zabývat lidovými tradicemi podle slov Růženky Vincikové přišel před lety od bývalé ředitelky prachatické Základní školy ve Vodňanské ulici Hany Weissové, která toužila mít ve škole folklórní soubor. „Já původně dělala scénický a moderní tanec. Po prvním cinknutí od paní ředitelky jsem se o tradice, zvyky a folklór začala zajímat mnohem víc.

Růženka Vinciková s kolegy a dětmi z Libíňáčku.Zdroj: Deník / Redakce

Zpovzdálí jsem sledovala Libín, jak tančí a tajně si přála se do takového souboru jednou dostat. Nahlas jsem se ale bála něco takového vyslovit,“ vzpomíná. Najednou ale přišla chvíle, že začala přemýšlet, jak profesně dál, naskytla se možnost studia folklórní školy. V tu chvíli nebylo, co řešit a tradice, staré řemeslo i zvyky se staly Růženčinou nedílnou součástí. A před pár lety i na ten tanec v souboru Libín došlo. A zase pracuje s dětmi, pomáhá v dětském souboru Libíňáček. V její domácí dílně pak vznikají dětské kroje pro jeho členy.

Růženku Vincikovou znají nejen děti z prachatické Vodňanky, ale děti z celých Prachatic a širokého okolí. Na Vodňance semínko lidových tradic zasela v podobě vynášení Morany nebo otvírání studánek, které se ve škole pravidelně dodržují. Jen letos to všechno zkomplikoval covid-19. „S mojí pomocí se daří vracet místní zvyky, které se tady v kraji udržovaly a na které se zapomnělo,“ vysvětluje s tím, že na Prachaticku je vracení tradic dost dřina, lidé se odtud museli stěhovat a tradice si odnesli s sebou.

Růženka Vinciková s dětmi z Vodňanky při otevírání studánek v zahradě prachatického hospice.Zdroj: Deník / Redakce

Nedávno Růženka Vinciková navázala spolupráci s Prachatickým muzeem. Pravidelně mívá tvořivou dílnu při prachatických vánočních trzích. Bere to tak, že má možnost předávat to, co se naučila. „Vlastně se to překlopilo do takové fáze, že všichni o mě vědí, a když něco potřebují předvést, tak se ozvou a já, když čas dovolí, tak vyhovím a přijedu,“ říká a ujišťuje, že první na řadě jsou vnoučata.

BETLÉMY VYRÁBÍ DO ČECH I RAKOUSKA

Růženka Vinciková s dětmi z prachatické Vodňanky při vynášení Morany.Zdroj: Deník / Redakce

Růženka Vinciková má v každém ročním období nějaké řemeslo, které ji baví. Nejraději má výrobu Betlémů a zdobení velikonočních kraslic. S Betlémy sklízí úspěch i mimo republiku. Při zahajování adventu vybrali na výstavě v rakouském Freistadtu právě prachatický Betlém z dílny Růženky Vincikové. „To bylo obrovské překvapení a moc mě to potěšilo. Zrovna ve Freistadtu je největší Betlém, který jsem kdy vyrobila. Má asi dvě stě součástek,“ uzavírá.

Růžena Vinciková

- Původní profesí je vychovatelka ve školní družině. Vystudovala folklórní školu a věnuje se lidovým tradicím.
- Když se nevěnuje vnoučatům, předává mladší generaci vše, co se naučila.
- Letos získala Cenu hejtmanky za snahu o uchovávání lidových řemesel a tradic.
- Přispěla do několika metodik pro pedagogy o tradicích a zvycích.
- Její Betlémy jsou k vidění v Čechách, Rakousku, Slovinsku i Slovensku.