Povolání učitelky bere jako poslání

V letošním školním roce mám druhou třídu. Vyučování začínáme tím, že si chvíli povídáme o tom, co děti předchozí den zažily, jak se měly a co je naopak zase čeká tento den. Je důležité, aby věděly, co mají před sebou, aby se na to připravily a trochu uvolnily. Většinou si ve třídě sedneme na koberec a prostě si povídáme.

Zdroj: Deník/ Zdeněk Prager

U každého z hlavních předmětů si nejprve zopakujeme, co jsme se naučili v předchozí hodině, až poté probíráme novou látku. Velice mě naplňuje, že mohu děti učit číst, psát, počítat a předávat jim základy dalších znalostí a dovedností.

Zdroj: Deník/ Zdeněk Prager

U většiny žáků je samozřejmě nejoblíbenější tělocvik a u těch malých i hudební výchova. Ve speciální učebně se shromáždíme u piana a zpíváme. Vedou populární písničky, ale děti znají i lidovky, což je dobře. Některé z nich navíc ještě navštěvují pěvecký kroužek, který vedu společně s kolegyní.

Zdroj: Deník/ Zdeněk Prager

Učitelkou jsem chtěla být, takže jsem spokojená. Těší mě, když se děti snaží, když je ve škole i ve třídě pozitivní a přátelská atmosféra. Stále se tvrdí, že jsou děti jiné, horší než před časem, ale já si to nemyslím. Podle mě jsou stejné jako před těmi čtyřiadvaceti lety, kdy jsem začínala. Spíš se mění jejich okolí. Občas také při určitých věcech narážíme na nepochopení ze strany rodičů, což mě velmi mrzí. Ale to, co dělám, dělám opravdu ráda a neměnila bych.

Zdroj: Deník/ Zdeněk Prager