Dříve osmistupňové pivo pili dělníci v přehřátých provozech, například ve sklárnách, zajišťovalo kvalitní hydrataci organismu. Dnes si ho žádají především aktivní, sportující lidé. Pivovary na to patřičně reagují.

Když jsem šel ráno kolem šesté do práce, naše první cesta směřovala do kantýny, kde jsme si koupili osmičku pivo. Tu jsme si pak brali na slévárnu, aby nás osvěžila. Tak vzpomíná na „dělnické“ pivo František Měsíček. U roztaveného železa a osmičkového piva prožil 37 let. Nejdříve v plzeňské ocelárně a poté v hradeckém ČKD.

Osvěžení v horku

„Když byla venku horka, jako nyní, tedy kolem 30 stupňů, u pece to lezlo někdy i přes 50. To slabé pivo bylo velmi osvěžující a člověk se tak nepotil. Sice nám tam poté nainstalovali sodabar, ale to nebylo ono. Po sodovce se člověk ještě víc potil“ dodává muž. Podle něj z „dojaček“, jak se říkalo železnému džbánku s chmelovým mokem, vypil každý slévač za směnu průměrně čtyři piva. Tato piva se však postupem času z trhu vytrácela.

V poslední době jsou však opět na vzestupu. Ne však pro dělníky, ale jejich osvěžující „dar“ nyní vyhledávají hlavně cyklisté a vodáci. Pro lepší představu: Pivo „desítka“ mívá kolem čtyř procent alkoholu a dokonce i někde vyráběná „osmička“ (kdysi často nazývaná jako dělnická, sklářská či huťská) balancuje mezi dvěma až třemi procenty alkoholu.

Vzestup obliby těchto piv potvrzuje i prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. „Dnes už to nejsou osmičky, které pili dělníci, ale už dobře vychmelená typu ALE. Za vzestupem stojí nejenom jejich dobrá chuť, ale i preference zákazníků. Hlavně pak vodáků a cyklistů,“ říká Jan Šuráň.

Podle něj je však výroba „osmičky“ pro samotné sládky náročnější: „Je to alchymie, kdy, pokud chce sládek udělat lehké pivo s intenzivní chutí a plností, tak mu to přidává dost práce. Toto pivo je však na výrobu levnější a zraje kratší dobu. Většinou se tato piva dělají ve stylu ALE. Pokud jde o ležák, používá se více aromatický chmel.“ Jedním z minipivoarů, který se dal na cestu „osmiček“ je i Berounský medvěd.

„Cyklopivo vaříme už nejméně 5 až 7 roků a je fakt, že jsem si vzpomněl na časy, kdy toto pivo bylo v každém horkém provozu, třeba ve sklárnách Nížbor. Jako školáci, když jsme šli na exkurzi, tak nám dávali napít z mazáku. Pak o to pivo nebyl zájem a tak se přestalo vařit,“ říká majitel berounského pivovaru Václav Mayer.

Iontový nápoj

Jeho slovy však výroba tohoto piva není až tak náročná. „Ale protože je to pivo slabé, je nutné ho rychle spotřebovat. Ono se dost náročně uchovává a i technologie je nákladnější, ale co bychom pro naše sportovce neudělali, vždyť je to energetický, iontový nápoj. Zkuste vypít tři litry vody?“

Co však bylo pro pivovar náročnější než pivo uvařit, tak to, opět ho dostat do povědomí pivařů. „To bylo dosti časově náročné. Každý ohrnoval nos a říkal: „Copak jsem nějaká rádiovka, abych pil 8 pivo.“

Na pivní mapě České republiky je pak mnoho pivovarů napříč republikou, která „osmičky“ vaří. V Královéhradeckém kraji je to například potštejnský Clock, v Praze Hostivar H² a na Moravě například pivovar Tišňov.