Studie zabývající se změnou klimatu se stále více politizují. Harvardova univerzita nedávno ukončila stěžejní výzkum v oblasti geoinženýrství poté, co se proti němu zvedla silná vlna nevole.

Geoinženýrství je jedním ze způsobů, jak by lidstvo mohlo vyřešit reálné problémy se změnou klimatu. Základním přístupem, kterého se drží většina bohatých zemí, je snaha o snížení uhlíkových emisí a odklon investic do solární a větrné energie.

V praxi je však tento přístup nesmírně složitý a nákladný, neboť fosilní paliva i nadále efektivně napájejí většinu světa. Snahy o omezení fosilních paliv měly v posledních desetiletích značnou politickou podporu, i tak ale emise neustále rostou, a loni se dokonce dostaly na nové maximum.

Naproti tomu geoinženýrství usiluje o přímé snížení teploty Země. Jednou z cest, jak dosáhnout ochlazení planety, je vypouštět do stratosféry oxid siřičitý. Důkazy, že to skutečně funguje, máme: Sopky při erupci obvykle vypouštějí do stratosféry částice, které odrážejí část slunečního světla zpět do vesmíru. Když v roce 1991 došlo k erupci sopky Pinatubo, naše planeta se na celých osmnáct měsíců ochladila o zhruba 0,6 °C.

Výzkumníci z Harvardu se však o nic tak velkolepého nepokoušeli. Chtěli jen vypustit stratosférický balon, který by vysoko nad Zemí vyslal malé množství částic. Výzkum by umožnil shromáždit data o tom, jak se částice rozptylují a kolik slunečního světla odrážejí.

Kdo je Bjørn Lomborg

Dánský statistik, který absolvoval studia politologie na univerzitě v Aarhusu a v Kodani. Na první jmenované univerzitě do roku 2005 působil jako profesor statistiky na katedře politologie.

Je prezidentem Kodaňského konsenzu a hostující vědecký pracovník Hooverova institutu Stanfordovy univerzity. Jeho novou knihou je „Nejlepší věci na prvním místě“, kterou časopis The Economist označil za jednu z nejlepších knih roku 2023.

Slavným se stal díky knize Skeptický ekolog, která roku 1998 vyšla v Dánsku, o tři roky později také anglicky a v češtině pak roku 2006.

Vzhledem k tomu, že se světu příliš nedaří dosáhnout změny klimatu omezením fosilních paliv, není od věci hledat jiné strategie, které by alespoň část problému vyřešily. Dokonce i Organizace spojených národů v roce 2019 uznala, že „v posledním desetiletí nedošlo k žádné skutečné změně ve vývoji globálních emisí“, a to navzdory Pařížské dohodě z roku 2015. Podle nové zprávy Světové meteorologické organizace množství vypouštěných skleníkových plynů i nadále dosahuje rekordních hodnot, přičemž „konec tohoto rostoucího trendu je v nedohlednu“. Za současné situace si zkrátka nemůžeme dovolit ignorovat přístupy, které by změnu klimatu mohly vyřešit.

Bohužel, jak informoval deník The Harvard Crimson, veškeré snahy vědců zhatili klimatičtí aktivisté. První plánované testy v severním Švédsku kritizovala dokonce i světově proslulá aktivistka Greta Thunberg. Následně se k tématu vyjádřila také rada města Saami, nad jejímž územím měly testy probíhat. Ta tvrdila, že vypuštění jediného balonu představuje „riziko s možnými katastrofickými následky“. Na jejich stranu se postavili i politici, a to včetně bývalého švédského ministra zahraničí, který označil geoinženýrství za „šílenství“, zatímco mladí aktivisté vyvíjeli tlak na univerzitní sponzory, aby daný výzkum zastavili.

Kromě aktivistů ukázal vedoucí pracovník výzkumu prstem také na „hlasitou menšinu“ vědců, kteří s aktivisty souhlasí v tom, že by geoinženýrství mohlo poskytnout záminku k neomezování fosilních paliv, neboť poukáže na jiná možná řešení klimatických změn. Mezi těmito vědci je také klimatolog Michael Mann, jenž tvrdí, že geoinženýrství je zhoubné a falešné řešení, které se snaží protlačit znečišťovatelé, aby mohli i nadále profitovat z fosilních paliv. Sámská rada se proti harvardskému experimentu vymezila, protože by prý takový výzkum „mohl ohrozit nezbytné snahy o dosažení bezuhlíkové budoucnosti“.

To už však nemá s vědou nic společného, jde o prosté dogma. Představa, že existuje jediná správná politika – snížit emise uhlíku v krátkém časovém horizontu na nulu – je absurdní, zvlášť když tato jediná politika celosvětově selhává. Pravda je, že by geoinženýrství mohlo být velice užitečné, byť s sebou přináší i určitá rizika.

Jiný způsob, jak rychle snížit teplotu, lidstvo doposud nevymyslelo. Pokud by se Západoantarktický ledový příkrov začal sesouvat do oceánu, což by znamenalo globální katastrofu, žádná strategie týkající se fosilních paliv s tím nic nezmůže. I kdyby se stal zázrak a všechny země snížily své emise na nulu během několika měsíců, teplota by nezačala klesat, pouze by přestala růst.

Oproti tomu geoinženýrství má potenciál růst globální teploty nejen zastavit, ale dokonce i zvrátit. Nebylo by to přitom ani moc nákladné. Za celé 21. století se počítá s náklady v řádech desítek až pár stovek miliard dolarů, zatímco běžně prosazovaná politika by vyšla na desetitisíckrát víc.

close Představa, že existuje jediná správná politika - snížit emise uhlíku v krátkém čase na nulu - je absurdní. info Zdroj: Deník zoom_in Představa, že existuje jediná správná politika - snížit emise uhlíku v krátkém čase na nulu - je absurdní.

To pochopitelně neznamená, že v dohledné době začneme pumpovat částice do atmosféry. Měli bychom ale zjistit, zda tato technologie funguje a jaké jsou její případné negativní dopady. Částečně proto, že jednotlivé země, ne-li celý svět, budou třeba o tomto způsobu uvažovat někdy v budoucnu, ale také kvůli bezpečnostnímu riziku, neboť geoinženýrství je tak levné, že by tuto technologii mohla zneužít jediná země, nevyzpytatelný miliardář, nebo dokonce nějaká nevládní organizace. Svět zkrátka musí znát případné následky, k čemuž je zapotřebí výzkum.

close info Zdroj: Deník zoom_in To jsou ostatně důvody, proč vědecký časopis Nature i Obamova vláda podpořily výzkum geoinženýrství – dokonce i Bidenova administrativa nabídla určitou podporu.

Je to stejné jako s jakýmkoliv jiným výzkumem – lidstvo musí vědět, co funguje a jaké problémy mohou v budoucnu nastat. Není možné míchat politiku do zkoumání změn klimatu jenom proto, že by to mohlo vést k politicky nepříznivým výsledkům. Takové uvažování nepřinese světu nic dobrého.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.