Kdo se účastní výchovy dětí v současnosti především? Je to nakonec přeci jen škola nebo zcela jednoznačně a vždy rodina? Pan profesor zdůrazňoval, že nelze paušalizovat, ale rodina je opravdu tím hlavním sociálním prostředím tehdy, pokud se rodiče a nejlépe také další příbuzní opravdu dítěti věnují a vychovávají jej, nikoliv ho jen obklopují.
V současnosti ale sociálně a eticky zdravých, správně fungujících rodin v Evropě, či raději řekněme v České republice, ubývá. Přednášející poukázal na statisticky průkaznou skutečnost, že stále větší část našich dětí a mládeže vyrůstá ve výchově pouze jednoho z rodičů, vzor jednání jednoho z chybějících rodičů nenahraditelně chybí. To ale bohužel ve vysokém procentu případů vede v důsledku k nastolení situace novodobých „polovičních sirotků“.
Pan profesor zdůraznil, že vychovatelé by se měli soustředit na to, aby žáci poznali důležitost odpovědného přístupu k zadaným úkolům všech druhů.
Vychovatel, stejně jako učitel odborného předmětu, musí dbát na dokončení veškeré práce. Jestliže v tomto není důslednost, mládež pak většinou nemá vštípen obecný požadavek práci smysluplně dokončit tak, aby přinesla své plody. Výsledkem jsou později dospělí lidé, kteří jsou pracovně, sociálně i osobnostně „nedospělí“ a problematičtí. Ostatně pan profesor poukazoval také na význam staletími prověřeného etického kodexu „deuteronomia“, tj. desatera, jakožto hodnotného plodu židovské a navazující křesťanské kultury.
Uvedl to v souvislosti s odůvodněnou obavou z propagovaného principu přílišně liberálního přístupu k formování osobnostních rysů (morálních, volních aj.) cestou samovolného, sebepoznávacího vývoje osobnosti dítěte a později také mladého člověka (mnohé dopady již ve svém okolí je možné rozpoznávat), namísto vštípení a osvojení obecně přijatých etických standardů.
Této přednášky se zúčastnil také pan Mgr. Svatopluk Pohořelý, který nám přiblížil pojetí, zařazování a způsob výuky nového školního předmětu „Etika“, který je určen jak pro 1. a 2. stupeň základních škol, tak také pro střední školy. Sympatické pro většinu z nás bylo dozvědět se, že výuka bude založena na situační, zážitkové formě výuky, tj. že jednotlivé etické principy a postoje budou zřejmé z inscenovaných příběhů, ve kterých budou vystupovat samotní žáci.
V podnětné diskusi po přednášce pan Piťha přítomné pedagogy v dobrém popíchnul názorem, že spíše než za vyšší odměňování učitelů a dalších pracovníků ve školství, bude správné a zejména celou veřejností dobře přijaté, pokud se stávka povede za odstranění nedostatků ve vzdělávání a vyšší úroveň kvality našeho školství.
Lukáš Šimek
