Spotřebitelské ocenění jistě potěšilo pekaře i výrobce likérů. Přineslo jim i kladnou reklamu, která nikdy neškodí. Dalo by se snad polemizovat o tom, zda takový tuzemák nějakou reklamu vůbec potřebuje. Zjistil jsem, že mí přátelé, kteří nepocházejí z jihu Čech, si zlatavý alkoholický nápoj s městem u Vajgaru spojují téměř automaticky. Až na dalších příčkách při dotazu „Co podle tebe charakterizuje Hradec?“ uvádějí třeba zámek, rybník Vajgar nebo úzkokolejnou železniční dráhu. Také pekárny z Jindřichohradecka jsou v republice vyhlášené, ačkoliv jsem netušil, že jejich věhlas se donesl třeba až do Prahy. Před lety jsme byli se školou na exkurzi ve studiích jedné rozhlasové stanice. „Vy jste z Hradce? Tam to skoro neznám, ale máte tam suprový pekárny,“ přivítala nás tehdy jedna známá moderátorská hvězdička. V duchu jsem s ním souhlasil. Místní pečivo zbožňuji, stejně jako snad každý Hradečák, už odmalička. Jako menší jsem k smrti rád olupoval krystalky soli ze solených rohlíků a po jednom si je nechával rozpouštět v puse. Jako větší jsem se moc rád procházel Jarošovskou ulicí, která tu a tam voněla čerstvě upečeným chlebem. Stejně tak prostě nemohu zanevřít na tuzemák, i když bych třeba stokrát chtěl. Z velké části mu sice nedám ani ránu, ale ať už se nacházím v jakékoliv společnosti, občas přijde čas, kdy tohle tekuté hradecké zlato nedokáže nahradit nic, ani třeba sebelepší whisky… adam.hudec@denik.cz