Psi nerozumí jen jednoduchým povelům. Rozumějí i podstatným jménům, dokázala nedávná studie, o které napsal list The Guardian. Už dříve uměla speciálně cvičená border kolie poznat dokonce stovky předmětů. Nyní ale víme, že schopnost rozumět lidským slovům mají všichni psi. Tedy pokud je to zrovna zajímá a nezabývají se ničím důležitějším, například čmucháním. Marianna Borosová, která pomáhala s provedením studie na budapešťské Univerzitě Loránda Eötvöse, řekla: „To mění naše chápaní evoluce jazyka a toho, co je jedinečně lidské,“ dodala.

S určitou básnickou licencí by pak bylo možno říci, že pes je inteligentnější než člověk-rozumí totiž jeho řeči, zatímco my té psí nerozumíme. A když na sebe kňučí, poštěkávají, kníkají dva pejsci, tak to možná není nějaká automatická činnost řízená instinktem (nikdo, ani vědci nevědí, co to je) nýbrž si prostě povídají. Jen člověk nedokáže uhodnout o čem.

Naproti tomu chtějí ochránci zvířat v Německu omezit chov jezevčíků. Prý mají příliš krátké nohy. Tedy ne ochránci ale jezevčíci. Byli takto vyšlechtěni pro norování. Pes se má pokud možno podobat co nejvíc vzorovému jedinci, což je vlk. Jako by se měl našinec co nejvíc vzhledem blížit prapůvodnímu homo sapiens.

Pojďme ale i k jiným druhům. Další nedávná seriózní studie dokázala, že sloni na sebe volají určitými křestními jmény. Možná ne dokonale. „Stejně jako lidé i sloni používají jména, ale pravděpodobně je nepoužívají ve většině promluv, takže bychom neočekávali 100 procent,“ řekl autor studie a biolog z Cornellovy univerzity Mickey Pardo. Chtělo by se říci, že ani lidé v tom nejsou stoprocentní.

Pojďme ještě na jednu studii, také čerstvou. Nedávno byla vyfotografovaná chobotnice sydneyská žijící v mořích u Nového Zélandu a východní Austrálie při neobvyklé činnosti. Když se k ní přiblíží nezvaný host, začne ho bombardovat mušlemi, bahnem a řasami. Ty vezme chapadly a namíří je silným proudem vody z trubicovitového orgánu, který jí zároveň slouží k pohybu. Kdyby to nebylo na fotografii a na videu, člověk by tomu asi neuvěřil. Nebo by si aspoň rozmyslel, zda si dá na dovolené chobotnici skvěle připravenou na grilu.

V minulém a předminulém století lidé většinou, až na domácí mazlíčky, považovali zvířata za zcela podřadné tvory. Psi byli uvazováni na řetěz u boudy, koně biti a nuceni k neúnosné dřině. Dodnes působíme zvířatům bolesti při laboratorních zkouškách. Pohled na ně se sice mění, ale jen pomalu.

Před nedávnem se také tradovalo, že delfíni a šimpanzi jsou vedle člověka jedinými tvory nadanými jakousi inteligencí, která se ovšem člověčí nemůže nikterak rovnat. Dnes věda čím dál víc ukazuje, že inteligence je mnohem širší a mají ji i druhy, které jsme dříve považovali za tupou mořskou žoužel. Měli bychom se zamyslet i nad chováním jedovatých žab pralesniček z amazonské džungle. Samečci obětavě hlídají vajíčka, dokud se nevylíhnou. Samička pak přenáší pulečky do drobných nádržek, kde se uchytila voda a oni v nich mohou dospět. Přírodověda dnes řekne „evoluce“ a „instinkt“. Zítra možná něco jiného. Vždyť teprve zcela nedávno potvrdila to, co ví každý majitel: Psi rozumějí i podstatným jménům.

I přes postupnou snahu zlepšit život hospodářských zvířat se jeví v tomto světle jejich postavení strašným. Organizace Obránci zvířat útočí na řetězec Albert, protože kuřata z jeho velkochovů trpí. Firma se brání, že to je znevažování značky a že už se zvířaty zacházejí. Má pravdu. Pravdu ale mají i obránci zvířat, kteří chtějí cíleně vyvolat konflikt, který přitáhne pozornost médií a sociálních sítí. Jinak nemají šanci postavit se zažitému systému týrání ve velkochovech a velkovýkrmnách všeho druhu.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Podezření, že na jatkách umírají inteligentní a cítící bytosti, se postupně mění v odůvodněnou teorii. To je drsné a v současnosti neřešitelné, i kdyby se veganská a vegetariánská kultura šířila ještě rychleji než dnes. Na hospodářských zvířatech závisí živobytí miliónů lidí a výživa miliard. I kdyby přišel celosvětový zákaz chovů, nezměnilo by se k lepšímu nic. Všechny krávy, kozy, prasata, ovce či slepice by musely být vybity, nebo vypuštěny do volné přírody, což je rozsudek smrti pro ně a možná i pro přírodu.

Z morálního hlediska je tento problém skoro tak tíživý jako z existenciálního hlediska globální oteplování. Nejen vědci, ale i vlády a společenské organizace by měly najít cesty k jeho řešení, podobně jako to dělají v případě změny klimatu. Nyní hledají památkáři vhodnější prostředí pro pár medvědů, kteří ještě u nás žijí v medvědincích na zámcích. To je chvályhodné, bohužel však zcela okrajové.

Dobré řešení osudu hospodářských zvířat je ve světle vědeckých faktů o zvířecí inteligenci do budoucna velký úkol lidstva. Už tahle se asi budeme jejich potomkům kajícně omlouvat, jako se omlouváme za otrokářství. Pokud porozumíme jejich řeči aspoň tak, jako ona rozumí naší.