Jste přetíženi a sníte o tom, co byste, kdybyste… třeba měli volno? Buďte opatrní! Ještě nedávno jsem psala na plné obrátky, psala jsem asi tak pět věcí najednou, rekonstruovala dům, několikrát týdně trávila čas s vnoučaty. Neměla jsem doslova ani vteřinu. A k tomu jsem se dmula pýchou, že toho stíhám mnohem víc než v dobách, kdy jsem byla mladá. Měla jsem totiž pocit, že mi ten zápřah prudce ubírá roky, že mi dodává spousty mladistvé energie, že bych zkrátka mohla skály lámat.

Najednou ale, jak už to v mé profesi bývá, práce skončila a já se zastavila.

Irena Obermannová
je spisovatelka

Myslela jsem, že teď si pěkně užiju plodů své práce, že se budu mít. Jenže se stalo cosi zvláštního – radost se nedostavila a místo ní jsem se šíleně lekla. Co mám dělat? Meditovat? Chodit na masáže? Na procházky? Do hospody? Randit? Ale proč?!! Byla jsem bezradná. A tak jsem si začala klást otázku, co to ten volný čas vlastně je, jestli ho umím, jestli ho mám rada a vůbec, co jsem to za člověka, když mě děsí volno? Když jsem byla totálně zaneprázdněná, domnívala jsem se, jak jsem skvělá. Když mám volno, skvělá být ani trochu neumím a proměním se v unavenou, smutnou paní. Chodila jsem od ničeho k ničemu a dostavily se pochybnosti. Došlo mi, že naše společnost je postavena na našem vlastním zotročení – pachtit se budeš v potu tváře – stojí přece psáno, a o Sisyfovi radši ani nemluvím.

Začala jsem se zajímat, jak se svým volným časem naložit, četla jsem chytré úvahy o různých volnočasových aktivitách a zjistila zvláštní věc. Moderní člověk pracuje i ve chvílích volna. Vždyť i sám pojem volnočasová aktivita v sobě zahrnuje protimluv. Volno kontra aktivita. Proč bychom měli být neustále aktivní? Inu proto, že to jinak neumíme, a když náhodou chvilku nic neděláme, začneme okamžitě trpět výčitkami svědomí.

Všimněme se, že v naší kultuře jsou ti, kteří se nicnedělání oddávat umí, jen ztroskotanci, alkoholici nebo bezdomovci. Zkrátka jedinec, se kterým je všechno takzvaně v pořádku, nedokáže prolenošit den.

Problém s volným časem mají do jisté míry zvládnutý snad jen Seveřané se svým propracovaným systémem hygge, kdy trávit čas ve vytahaném svetru, knížkou a čajem při svíčkách není hřích, ale postoj. Proč ale zrovna Seveřané? Napadá mě poněkud potrhlá odpověď, že je to možná tím, že rádi platí vysoké daně, díky čemuž mají silný stát, ve kterém se cítí natolik bezpečně, že si dovolují hodit všechny starosti za hlavu.

close Hlas Deníku info Zdroj: Freepik/Jiří Bušek zoom_in Hlas Deníku

A jak jsem tak o tom přemýšlela, došlo mi, že přece existuje jistý časový úsek, ve kterém je flákání nejenom legální, ale přímo povinné. Navíc se zrovna teď blíží. Ano, správně. Jmenuje se prázdniny. Nebo snad dovolená? To je na každém z nás.

Zatímco Zdeněk Jirotka dělí v Saturninovi lidi na ty, kteří když se naštvou, hází koblihy, a ty, které to jen napadne, ale nikdy to neudělají, já zas dělím lidstvo na ty, kteří mají dovolenou, a ty, kteří mají prázdniny. Vyznavači flákání mají samozřejmě prázdniny. I já mám prázdniny. Připadá mi totiž, jako by sama povaha slova dovolená dávala tušit cosi zlověstného, je to čas, o který jsme museli požádat, aby nám ho někdo dovolil, tedy čas, který schvaluje kdosi, kdo nám vládne, koho musíme poslouchat, kdo by byl jinak zlý. Z výrazu dovolená čiší nesvoboda, je to cosi jako procházka na dvorku vězení s bachařem za zadkem. To slovo navíc dává tušit, že už jsme velcí, jaksi smutně dospělí, zodpovědní, spoutaní a poslušní. Z výrazu prázdniny na mě naopak vane vítr a tráva, která se ladně vlní než je posekaná, prázdniny voní senem a borůvkovým koláčem od babičky a houbami a hlavně nicneděláním a časem bez konce. Proč by prázdniny měly mít jen děti? Nesouhlasím. Podle mě je může mít úplně každý, a tak jako všechny velké věci v životě lidském to záleží jen na našem rozhodnutí.

Takže si to pojďme shrnout – jen tak pro pořádek.

Dovolená znamená: stres, potíže s dopravou (letadlo má zpoždění, silnice je zacpaná, autobus nezastavuje na čurání, vlak má zas špinavé záchody). Na dovolené se vždycky všichni rozhádají a dovolená vždycky stojí strašný prachy, víc, než člověk předpokládal, na dovolené je třeba obrazit všechny hrady a zámky, hovořit všemi jazyky, a čeština se nepočítá, Čechům je nutno se vyhnout, protože jsou šíleně trapní. Na dovolené se manželé rozvádějí, díky čemuž pak po zbytek cesty všichni mlčí. Ovšem jen do té doby, než se rodinka vrátí domů, kde čeká spousta povinností a všechno se vrátí do starých kolejí.

Prázdniny znamenají: Houpání, tak je vnímám já, člověk se ocitá bez dozoru rodičů, partnera či příbuzných, promění se v medvídka Pú, hodně spí, jí, moc se nemyje, nikam se nežene, spíš bloumá, a když nám něco ujede, tak se radši nikam nejede, čtou se detektivky z půdy a prostě se flákáme a je to pěkná nuda, ale nuda je zdravá, protože znamená, že všechny hry byly dohrány a povinnosti nesplněny.

Tolik tedy před prázdninami o nutnosti vypnutí a nicnedělání. Někdy mi připadá, že by to chtělo založit univerzitu flákání. Všichni bychom tam měli studovat.

Ale to bychom se zase neflákali. Tak nic. Krásné prázdniny!

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.