Cestou ze srazu harleyářů v Rakousku zasahoval policista Martin Homolka z Českých Budějovic při vážné dopravní nehodě.


„Vraceli jsme se zrovna z Rakouska, kde se konalo počátkem září několikadenní evropské setkání členů a příznivců klubů Harley Davidson,“ vypráví policista, který se srazu zúčastnil jako velký fanoušek téhle světoznámé motocyklistické značky.

„Nedaleko Flachau pod lyžařskými sjezdovkami byla svedená dálnice do jednoho pruhu. Protože pršelo, jel jsem opatrně a byl jsem tak poslední z naší party z Čech. Jezdíme spolu na srazy už několikátou sezonu. Najednou jsem před sebou uviděl kolonu pěti šesti aut, tak jsem přibrzdil.“

Spásné povídání

Dojel pomalu až k místu, kde na zemi nehybně ležel člověk. Nehoda se mohla stát sotva minutu předtím, než sem přijel. S hrůzou zjistil, že ležící muž má na sobě harleyářský kožený oděv se znakem.

„Podle mikiny, která muži vykukovala zpod roztržené kombinézy, jsem hned věděl, že je to náš kamarád, o rok mladší Jirka,“ pokračuje Martin Homolka.

„Znal jsem se s ním ze srazů. Kolem už byli lidé, přijela sanitka a za chvíli druhá. Lidé mě napřed odstrkovali, ale když jsem jim řekl, kdo jsem a že zraněného znám, naopak byli rádi, že jsem tam.“

Zraněný motorkář zřejmě na vteřinku usnul, přestal se naplno věnovat řízení a narazil do betonových svodidel.

Na nich byly navíc železné tyče, napínající síť, a do jedné z tyčí ještě nešťastně naletěl.

„Viděl jsem, že ležící Jirka měl zraněnou ruku a ještě nějaké vnitřní zranění. Mluvil jsem na něj, protože nesměl usnout. Měl strach, jestli mu ruka zůstala, tak jsem ho uklidňoval, že ano.“

Rakouským zdravotníkům moc pomohlo, že tam byl. „Lékařsky jsem mu sice nepomohl, ale už jen tím, že jsem na něj mluvil česky, bylo prý velmi důležité. Kolem totiž všichni mluvili jenom německy. Jirka si mi stěžoval, že má bolesti. Říkal jsem si stále v duchu, že je to dobré. Bolest je přítel, aspoň neupadne do kómatu,“ pokračuje ve vzpomínkách na tragickou zářijovou neděli Martin Homolka.

„Tyč ho sundala z motorky a ta pak sama jela dál ještě asi sto třicet metrů. Policisté ji přivezli zpátky.“

Pak konečně přiletěl vrtulník. Zdravotníci zafixovali zraněného motorkáře do nosítek, naložili a odletěli do nemocnice.

„Bylo to smutné a nejradši bych u toho nebyl,“ pokračuje motorkář, který pracuje jako psovod u policie v Lišově.

Martin Homolka se rakouským kolegům přiznal, čím v civilu je. S nimi pak vyřídil veškeré náležitosti související s dopravní nehodou. Také zařídil, aby rodinu zraněného další kamarádi informovali o tom, co se stalo.
Pak nasedl na motorku a jel domů. Cestou stále myslel na svého kamaráda, aby všechno dobře dopadlo a aby přežil.

V současné době se již zraněný muž zotavuje. Několik dní po nehodě byl ale v umělém spánku.

Pomáhal a chránil

Před několika dny přišel na ředitelství jihočeské Policie ČR dopis z Liberce.

„Je to čtrnáct dní, co se policista Martin Homolka podílel na záchraně mého bratra Jiřího,“ píše v něm Vladimír Zapadlo.

„Moc rád bych chtěl poslat poděkování oficiální cestou. Protože profesionalita, obětavost a lidskost pana Homolky si zaslouží přinejmenším poděkování. Pomáhat a chránit – přesně tak si pan Homolka, ač v civilu, počínal.“

Policista Martin Homolka z Českých Budějovic byl za svůj čin navržen na ocenění od českobudějovického primátora Juraje Thomy.