Když teď ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba projíždí po mezinárodní silnici E55 od Kaplice směrem k česko-rakouské státní hranici anebo opačným směrem, vždycky si na to vzpomene. K dolíku mezi dvěma stoupáními nedaleko Nažidel mířil přesně před deseti lety Martin Kuba coby anesteziolog z Českých Budějovic 
v sanitce společně s řidičem 
a záchranářem.

FAKTA O NEJTRAGIČTĚJŠÍ DOPRAVNÍ NEHODĚ
118 kilometrů v hodině byla rychlost, kterou se autobus řítil z kopce u Nažidel. Vezl účastníky lyžařského zájezdu z rakouských Alp. Cestující pocházeli převážně z Karlovarska
12 vteřin trvalo dílo zkázy - za tu dobu autobus najel na pravou krajnici, poté narazil do svodidel, přejel do protisměru, kde se při pádu ze svahu otočil kolem své osy a zůstal ležet na levém boku. Přitom přišel o střechu
52 lidí včetně řidiče cestovalo v autobusu
34 lidí se zranilo, z toho 26 těžce
17 z nich zemřelo na místě, další dva v nemocnici. Dvacátý zemřel na následky nehody v srpnu 2005
8 let odnětí svobody - k takovému trestu odsoudili řidiče autobusu, dostal navíc zákaz řízení na 10 let. Od 14. října 2009 je na svobodě

„To, co jsme na místě viděli, pro nás byl šok. Neměli jsme přesnější informace o rozsahu nehody, o počtu mrtvých 
a zraněných," vybavuje si Martin Kuba i po letech.

Když pak u Nažidel vystoupil ze sanitky, první, co jej překvapilo, bylo hrobové ticho. „Všude po louce ležela nehybná těla. Moc toho ale 
v tu chvíli vidět nebylo, autobus ležel pod strání vedle silnice," popisuje ministr.

Pak šlo ale všechno ráz na ráz. „Rozběhl se strašně rychlý proces. Neustále mi přinášeli zraněné, bylo třeba je velmi rychle ošetřit, zajistit jejich životní funkce a následně i co nejrychlejší transport do nemocnice," vypráví Martin Kuba. „Podařilo se nám hodně lidí zachránit, byť spousta dalších na místě bohužel zahynula," doplňuje.

Bylo to prý jako ve válce. „Takový pocit jsem nikdy předtím nezažil. Všude kolem mě spousta mrtvých a do toho vám přinášejí další a další zraněné. Pak svou práci končíte a vidíte, kolika lidem už se nedalo pomoci. Mezi nimi přitom byly i děti," říká Martin Kuba. „Ten pohled na místo, kde se shromažďovali cestující, kteří zahynuli, si pamatuji dodnes."

Z Nažidel pak Martin Kuba společně s dalšími záchranáři zamířil ještě do českokrumlovské nemocnice. Tady procházel chodby a oddělení, kde se shromažďovali cestující z autobusu smrti. „Bylo třeba rozhodnout, které pacienty je nutné přepravit do českobudějovické nemocnice. V té krumlovské totiž nebylo možné zajistit náročnou anesteziologickou péči všem pacientům, kteří to potřebovali," vysvětluje Martin Kuba.

Sám se dnes coby člen vlády pokouší urychlit výstavbu rychlostní silnice R3. „Není to ale jednoduché. A to i vzhledem k dlouhodobé koncepci přípravy dopravních staveb 
v České republice, která podle mě není v současné době úplně správně nastavena," zdůrazňuje Martin Kuba.

TRAGÉDIE MINUTU PO MINUTĚ20:18 h. Na tísňovou linku 155 kdosi oznámil dopravní nehodu slovy: „Autobus s dětmi sjel do příkopu".
20:25 h. Zdravotníci přijímají telefonát od účastnice nehody, 
z něhož vyplývá, že situace je „minimálně vážná". Na místo vyjíždí záchranka z Českého Krumlova a sanita lékařské služby první pomoci z Kaplice.
20:29 h. První volající upřesňuje situaci na místě nehody a je aktivován krajský havarijní plán.
20:31 h. Budějovickým záchranářům končí den pracovního volna, jsou mimořádně povoláni do práce. O nehodě už se dozvídá ředitel krajské záchranné služby.
20:36 h. První dvě sanitky 
z Českého Krumlova a Kaplice přijíždějí na místo nehody.
21:05 h. K Nažidlům přijíždějí týmy záchranářů z Českých Budějovic.
21:37 h. Záchranáři vyprošťují
z vraku autobusu posledního zraněného.
21:50 h. Vyproštění posledního usmrceného.
21:56 h. Do Nažidel přijíždějí sanitky z Prachatic.
22:44 h. Poslední zraněný umístěn v českobudějovické nemocnici.
23:35 h. Pracovníci pohřební služby nakládají do vozu poslední oběť nehody.
00:20 h. příštího dne Poslední zraněný umístěn v prachatické nemocnici.
7:13 h. Likvidační práce – odklízení částí lidských těl a osobních věcí na místě nehody.
12:21 h. Ukončení likvidačních prací.
Zdroj: záznamy MUDr. Jana Tučka, 
ÚSZS České Budějovice

„Mámo, jedeme jako blázni…"

Byla to krvavá zkáza na cestě z Alp, která změnila životy mnoha rodinám z Karlových Varů 
a okolí.

„Mámo, budu brzy doma, jedeme jako blázni…," slyšela matka poslední slova svého syna v mobilu.  Byla to hrůza, která se nedá popsat, když     v sobotu přesně ve 20.16 zavolal Viktor Hart své mamince. V ten okamžik totiž seděl jednadvacetiletý Viktor 
v autobusu Neoplan, který se u Nažidel nezadržitelně  řítil do zkázy. Více Viktor říct nestihl a domů se už nikdy nevrátil. Jeho jméno se objevilo na seznamu smrti.

Od té doby jeho otec Karel  Hart nepřestal obcházet úřady a dovolávat se spravedlnosti. „Je mým doživotním traumatem po letitých soudních tahanicích pro právo svého syna na život a své následné právo na zadostiučinění za syna, že když jsem před deseti lety  8. března 2003 viděl Víťu mrtvého, měl jsem Krbce zabít. Určitě bych měl snazší život," myslí si Karel Hart.

A nevzdal se ani po všech soudních anabázích a tahanicích. „Jako rodiče zabitého syna Viktora, který dne 31. ledna 2003 oslavil 21 let života, se pochopitelně nemůžeme smířit  s tím, že vám vaše dítě někdo z hazardu, řidičského excesu, agresivity za volantem, bez oprávnění řídit bus s cestujícími, z hamižnosti, osobního prospěchu, zabije, připraví o smysl života a zabitého o princip zde být," říká zdrcený otec. „Proto jsme v dubnu 2004 podali žalobu na Pavla Krbce, řidiče, živnostníka, taxikáře z Chebu, Milana Jurštáka, majitele busu  z Horního Slavkova u Sokolova 
a Eduarda Knappa, majitele CK Vlna z Chomutova."

Přestože pozůstalí vytýkali majiteli dopravní firmy LSK Autobusy Milanu Jurštákovi nezodpovědnost, mnohá pochybení či lživé výpovědi, obviněn nebyl. Údajně šlo o první a jedinou zakázku CK Vlna u dopravce LSK Autobusy. Krajský soud v Plzni v roce 2008 nepřiznal ani odškodné od přepravce, protože firma mezitím zanikla a byla vymazána z obchodního rejstříku.

Přepravce Milan Juršták vyjádřil lítost nad nehodou. Uvedl, že sám by měl být odškodněn, protože  kvůli štvavé kampani je jeho společnost 
v likvidaci.
Mše za oběti tragické nehody se koná dnes od 18 hodin v chrámu sv. Máří Magdalény v Karlových Varech. Někteří pozůstalí se chystají v pátek ráno i na místo tragédie stejně jako před pěti lety. 

Silnice smrti hrozí dál

K rychlé jízdě to tady svádí. Široká silnice bez výmolů, prudké klesání. Jenže občas to u Nažidel na hlavním tahu mezi Kaplicí a Dolním Dvořištěm končí stejně tragicky jako před deseti lety.

Při nehodě zájezdového autobusu, který se vracel z rakouských Alp do západních Čech, nedaleko od státní hranice tehdy 8. března 2003 zahynulo 17 lidí. Další tři lidé  zemřeli později.

Chyba řidiče? Podle soudu nepochybně. Svou roli sehrála i silnice, mezi místními označovaná jako silnice smrti.  Za posledních pár let zde došlo k desítkám nehod, při nichž zemřelo deset osob. Přímo v místě, kde se stala nejtragičtější dopravní nehoda 
v novodobé české historii, zemřel šest let nato v troskách automobilu další člověk –  rakouský řidič Volkswagenu Golf.

Za nebezpečný označují kaplický úsek mezinárodního tahu E 55 i sami policisté. „Z dopravního hlediska zde není bezpečno v žádné denní ani noční době," potvrdil jihočeský policejní mluvčí Milan Bajcura. Změny k lepšímu se přitom motoristé hned tak nedočkají.

Nina Ledvinová z Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) připustila, že jedinými změnami, jimiž silnice smrti v posledních letech prošla, byla pokládka nového asfaltového koberce a omezení nejvyšší dovolené rychlosti. „Více úprav na silnici nechystáme, a to z důvodu příprav výstavby rychlostní silnice R3, která dopravu z E 55 odvede," zdůvodnila Nina Ledvinová. Ta je však v nedohlednu.