Pohroma přišla z nebe minulou středu před setměním. Zasáhla jen poměrně malé území o rozloze zhruba čtyř kilometrů čtverečních mezi obcemi Hluboké, Krokočín, Stanoviště a Újezd u Rosic. Kolem 21 hodiny se zatáhlo a obloha temně zrudla. Ozval se velký temný hukot, poté se začaly sypat pěticentimetrové kroupy. „Prvně jich bylo pár, pak to přišlo. Hučelo to, jako když jedou tanky,“ popisuje zemědělec Vítězslav Krčma.

Smršť mu zničila pole a střechy.

„Podívejte,“ ukazuje novou skladovací halu, postavenou před třemi lety. Ve vlnité krytině je jeden otvor vedle druhého, jakoby střechu prostřílel letadlový kulomet.

Škody na polích odhaduje na 400 tisíc korun. Kroupy jemu a ostatním zemědělcům v obci zcela zničily zralou řepku, na kterou všichni vsadili.

Stejně je na tom i František Burian se synem Ondřejem. Ve chvíli, když přišla pohroma, byli právě na poli. Jen tak tak stihli odjet. „Nevěděli jsme, jestli je konec světa, nebo co se děje. Padaly takovéhle kroupy, kusy ledu jako pěst. Praskalo to na zem, nebylo kam utéct. Byla to naprostá bezmoc,“ vypráví Ondřej Burian. Jeho otce zasáhl kus ledu do hlavy, náraz byl tak silný, že jej srazil na zem. „Ještě dneska mě to bolí,“ ukazuje.

Stopy nevídaného krupobití jsou v obci patrné i po týdnu. Horní větve stromů jsou očesané od listí, potlučené rostliny schnou. Zbývá zasklít ještě několik oken. Na sklenáře čeká i Stanislav Řezanina.

„Tady to bylo rozbité všechno,“ ukazuje jednu stranu domu. „Kroupy jsme měli až na verandě, proletělo to přes okna durch,“ říká.

Řádění živlů místní popisují jako nekonečné. Trvalo dvacet minut, skočilo kolem půl desáté. „Bylo to nekonečně dlouho, říkala jsem si, že to snad už nikdy neskončí,“ vzpomíná starostka Marie Svobodová. Její obec letos získala titul Vesnice roku v kraji Vysočina a katastrofa ji postihla doslova pár týdnů před slavnostním vyhlášením výsledků v místním kulturním domě. I ten má nyní vytlučená okna, místní ale dělají vše pro to, aby jejich vesnice byla opět stejně pohledná, jako před krupobitím. Všichni doufají, že nic podobného se už nebude opakovat.

Zemědělci, kterých je v obci několik, ale následky pohromy pravděpodobně poznají ještě v příštích letech. Z kroupami vymlácené řepky se jim na pole vyspaly tuny zralého semene, takže je pravděpodobné, že na stejném místě poroste znovu.

„Na hektar se seje maximálně čtyři až pět kilo řepky, teď tam vypadly na hektar čtyři tuny. A řepka je vlastně plevel,“ vysvětluje zemědělec František Burian.