Školáci, vědomi si pravidelně hlídkujících policistů, si počínají při přecházení ulice až neopatrně. Nerozhlížejí se, někteří jim vymezený úsek dokonce zbrkle přebíhají.

Přitom si neuvědomují, že na zledovatělých silnicích to hlavně po ránu klouže. A ne málo.

„Také jsme si už všimli, že děti na naši přítomnost hřeší. Spoléhají na to, že řidič vždycky zastaví, když nás uvidí,“ potvrdil otřesnou zkušenost policista Petr Čáp, který včera hlídkoval před kinem, tedy u jednoho z nejrušnějších pelhřimovských přechodů.

Přednost pro chodce není vždy to hlavní

„Jenže, co až tam jednou stát nebudeme,“ zachmuřil se jeho kolega Josef Makovec. „Navíc žádný řidič nedokáže zastavit na zasněžené silnici na dvou metrech. Kolikrát jsme viděli, že auto jede doslova krokem, a přece doklouže na samou hranici přechodu. Tohle by si školáci měli uvědomit, i když samozřejmě mají přednost,“ doplnil další „zimní“ poznatek policista Makovec.

Některé děti se navíc kousek od dotyčného přechodu u kina pouštějí i do hrozivých sněhových radovánek. Sjíždějí po zádech i střemhlav z kopečka od kulturního domu. Sešup končívá metr od silnice.

„Jeden kluk se zastavil nohama o zábradlí na samém okraji chodníku. Kdyby proklouzl, měla jsem ho pod koly,“ podotkla řidička Martina Buchalová–Horská.

Učitelé se snaží žákům domlouvat. „Bavíme se o tom pravidelně. Děti mají i spoustu zajímavě zpracovaných pomůcek,“ řekl Libor Štěcha, který má dopravní výchovu na starost v Základní škole Krásovy domky.

Pravidla odříkají jako básničku

Samotní školáci znají pravidla bezpečného přecházení silnice nazpaměť. „Nejdříve se rozhlédneme vlevo, pak vpravo a do silnice vykročíme, až když auto stojí,“ společně zarecitovaly čtvrťačky Adriana Šimánková a Anna Tousková.

„Děti to všechno vědí. Jak si to ale přeberou, to záleží hlavně na nich. Nabádat k opatrnosti by je každopádně měli i rodiče,“ zdůraznil učitel Štěcha.