22letý spolujezdec pana J. D. utrpěl mj. úplné přerušení srdečnice hrudní a na místě zemřel, spolujezdkyně měla zlomeniny stehenních kostí, další pasažér otřes mozku, mnohočetné rány hlavy a obličeje aj., lehce byl zraněn i zbývající cestující. Protijedoucí řidič měl otřes mozku, podvrtnutí krční páteře, těžké zhmoždění hlezenního kloubu atd.

Okresní soud v J. Hradci panu J. D. za usmrcení z nedbalosti a těžké ublížení na zdraví uložil dva roky do věznice s dohledem a šest let zákaz řízení. Krajský soud jen upravil povinnost obviněného k náhradě škody a ten podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).
Kritizoval, že nebylo zjištěno, zda byl smrtelný následek způsoben aktivací airbagu proti nepřipoutanému poškozenému, či bočním nárazem protijedoucího vozidla.

Podle něho nebylo řádně zkoumáno ani spoluzavinění poškozených, kteří se před cestou nepřipoutali. Toto jejich spoluzavinění nebylo promítnuto do výroku o trestu, který měl prý být nižší.

Jaký měl podíl?
NS akcentoval otázku, zda jednání obviněného bylo významnou příčinou následků.

Připomněl, že osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila, a to i tehdy, když kromě něj k následku vedlo i jednání další osoby. Důležité ovšem je, aby jednání pachatele bylo příčinou dostatečně významnou.

V posuzovaném případě se NS ztotožnil s nalézacím soudem, že byť soudní lékař připustil, že k přerušení aorty poškozeného mohlo dojít i tlakem aktivovaného airbagu, jeho aktivace byla způsobena nezákonným počínáním obviněného a nebyla v příčinné souvislosti s tím, že poškozený nebyl připoután bezpečnostním pásem. Ať už byl smrtelný následek způsoben airbagem či deformujícím se interiérem vozidla, byl zapříčiněn jednáním obviněného, který zavinil dopravní nehodu – k oběma dějům došlo v důsledku jeho jednání bez ohledu na to, zda byl poškozený připoután či nikoliv.

Zavinil to
Závěr soudů, že rozhodující příčinou následků bylo jednání obviněného, shledává NS správným. Není sporu, že obviněný, který při projíždění pravotočivé zatáčky s nedostatečným výhledem přes vrchol stoupání jel rychlostí přes 90 km/h, porušil zákon o silničním provozu. V důsledku jeho hazardní jízdy došlo 
ke střetu jím řízeného vozidla s vozidlem protijedoucím. Jeho jednání bylo jednou 
z příčin následku, ve svých důsledcích rozhodující.

K nepřipoutání spolucestujících bezpečnostními pásy NS připomněl, že podle znalce, pokud by byl poškozený na sedadle spolujezdce řádně připoután, jeho šance na přežití by v dané situaci byla při čelním střetu nižší než 23 %, při bočním střetu by klesla až 
do nulové hodnoty. Účinnost bezpečnostních pásů by byla mizivá. Obdobné závěry učinil znalec, i pokud jde o ostatní poškozené, kteří seděli na zadních sedadlech. Možnost, že by při bočním střetu zůstali nezraněni, označil také za mizivou. Okolnost, že poškození nebyli v době střetu motorových vozidel připoutáni, tedy neměla nikterak významný vliv na způsobených následcích. Proto nutno uzavřít, že jednání obviněného bylo z hlediska následků příčinou dostatečně významnou.

Věděl o riziku…
Závěr soudů, že obviněný věděl, že porušením pravidel silničního provozu může vyvolat následek, a že bez přiměřených důvodů spoléhal, že k němu nedojde, je zcela správný. 
S vědomím, že řídí vozidlo plně obsazené mladými lidmi, 
o kterých se nepřesvědčil, zda jsou připoutáni bezpečnostními pásy, jel mimo obec rychlostí dosahující 120 km/h. Byť ho bezprostředně předtím jeden z osádky vozidla vyzval, aby zpomalil, najel rychlostí přesahující maximální povolenou do pravotočivé zatáčky
s nedostatečným výhledem přes vrchol stoupání. Je evidentní, že věděl, že jeho hazardní jízda je způsobilá porušit zájem na ochraně života a zdraví spolucestujících, že může vést k nehodě, jež může mít zcela fatální následky.

K uloženému trestu NS připomněl ze závěrů krajského soudu, že následky nehodového děje nebyly zapříčiněny lidským selháním, nýbrž zcela vědomým porušením dopravních předpisů. Dovodil, že účelu trestu nemůže být dosaženo toliko postihem výchovným. Třebaže reflektoval, že obviněný je ve věku blízkém věku mladistvých, považoval za nezbytné, aby nesl následky za své jednání, kterým naprosto zbytečně zbavil života mladého muže, a negativně tak poznamenal pozůstalé. Proti takovým závěrům soudů nelze mít žádných výhrad. NS považuje jejich argumentaci za přiléhavou a úhrnný trest za adekvátní.
Dovolání J. D. proto Nejvyšší soud odmítl.
(8 Tdo 1064/2015)  (ns, vm)