Někdy si pořídíme věc, která vypadá jako technicky dokonalá, ale jen co ji párkrát použijeme, rozpadne se. Ale jsou tu i výrobky, které by třeba i vydržely, ale buď jsou k ničemu, nebo je jejich používání směšné či dokonce nebezpečné. Objevovaly se v minulosti a občas se někdo podobně nesmyslný produkt snaží uplatnit i v současné době.

Pštrosí polštář

Jedním z nejnovějších vynálezů, jehož používání je přinejmenším úsměvné, je takzvaný pštrosí polštář. Podle historyhit.com byl financován prostřednictvím příspěvků lidí na Kickstarteru v roce 2012 a nabízel únik z rušného světa, klidné přemýšlení, meditaci a odpočinek doma, na cestách i v kanceláři.

Pštrosí polštář vypadá jako nadýchaná kukla s otvorem na dýchání a postranními otvory pro ruce. Je to asi jediný produkt, jehož používání má alespoň nějaký smysl, protože uniknout ruchu náročného dne by si občas přál každý. Otázkou je, zda by nestačily klapky na oči, nebo třeba jen obyčejný polštář.

Dětská klec na okno

Jedna z nejnebezpečnějších a nejméně přijatelných věcí, která kdy byla vyrobena, je podle historyhit.com klec na okno pro děti. V roce 1913 ji vynalezl zdravotník Robert C. Lafferty s cílem umožnit dětem žijícím v bytech bez zahrady pobyt na čerstvém vzduchu Drátěná klec vyplněná pletivem se připevnila na okno a dítě si v ní mohlo „bezstarostně“ hrát.

Rádiový klobouk

Nápad umožnit milovníkům rozhlasového vysílání jeho téměř nepřetržitý poslech přivedla ve 30. letech 20. století berlínského vynálezce k vytvoření velmi speciální pokrývky hlavy.

Mnoho let předtím, než světlo světa spatřily walkmany, discmany či iPody, mohli si lidé zakoupit tento inovativní klobouk, který byl propagován v červnu 1949 na obálce časopisu Radio-Electronics.

Klobouk se však neujal hned z několika důvodů: byl příliš těžký, a navíc měl často problémy s příjmem rádiového signálu.

close Rádiový klobouk byl k dostání hned v několika variantách. info Zdroj: Wikimedia, Nationaal Archief, volné dílo zoom_in Rádiový klobouk byl k dostání hned v několika variantách.

Vodní podprsenka Evian

Úspěšná značka, proslulá prodejem minerální vody, přišla v roce 2005 s neotřelým nápadem. Jak informoval například braineet.com, na trh uvedla vodní podprsenku, která měla své nositelce pomoci nejen udržovat tělo hydratované, ale rovněž ji zchladit v příliš horkých dnech. U žen se však tento nápad nesetkal s úspěchem, a vodní podprsenka renomované společnosti dokonce vzbudila posměch. Není divu, že firma svůj produkt brzy stáhla z oběhu a snažila se, aby se na „Water Bra“ rychle zapomnělo.

Dietní voda

A u vody ještě chvíli zůstaneme. Podle quora.com patří na seznam nejzbytečnějších věcí, které jste si mohli ještě před pár lety koupit, dietní voda. Japonská společnost Sapporo se pyšnila tím, že jejich voda je absolutně bez kalorií, což umožňuje rychlé hubnutí, a to vše za pouhých pět dolarů. Pokud tedy někdo chtěl utratit mnohonásobně více peněz za vodu, která byla bez kalorií zcela stejně jako jakákoliv jiná balená voda bez příchuti, byl to produkt číslo 1. Prodával se v roce 2004 a po devíti měsících jeho sláva uhasla.

Colgate lasagne

Máte rádi špagety s boloňskou omáčkou? Kdo by neměl! Toho se rozhodla využít společnost Colgate, která vroce 1982 přinesla na trh omáčku na špagety, kterou stačilo jen ohřát. Mezi rychlými jídly, která společnost začala nabízet, byly i hluboce zmrazené Colgate Lasagne, které byly v troubě hotové během chvíle.

Těžko se šlo však ubránit pocitu, že místo rozteklého sýra dal výrobce mezi jednotlivé pláty těstovin jednu ze svých mátových zubních past. Zřejmě proto se hotová jídla Colgate na trhu s potravinami příliš neohřála, uvedl medium.com.

Obličejová rukavice

Úžasnou masku, která měla vést ke krásnější a mladistvě vypadající pleti i k odstranění pigmentových skvrn a nedostatků, vyvinuli na přelomu 20. století američtí vědci. Byla původně určena k nočnímu nošení, ale některé ženy ji nosily i přes den. Je ovšem možné, že žena s maskou z pružné gumy vypadala spíše jako hlavní hrdinka děsivého hororu. Maska měla vést k otevírání pórů, ale kvůli nekvalitním materiálům byla později i životu nebezpečná. Původní gumu totiž nahradily materiály jako azbest, síra či olovo.

Hromadný holicí strojek

V 19. století přestaly být v módě dlouhé kníry a plnovousy a symbolem dokonalého muže se stala hladce oholená tvář. Fronty před holičstvím v ranních hodinách se však začaly prodlužovat, a proto spatřil světlo světa vynález, který měl zástupy mladých i starých pánů obsloužit rychleji.

Stal se jím hromadný holicí strojek schopný oholit až 12 mužů sedících vedle sebe. Nejprve jim stroj nanesl pěnu na obličej, a čepel pak všechny oholila. Hromadný holicí strojek se však nebyl schopen přizpůsobit rozdílným tvarům obličeje holených mužů, což někdy vedlo k nerovnoměrnému oholení, jindy k drobným řezným ranám a oděrkám.