Sezonu po olympijských hrách sportovci obvykle nazývají sezonou odpočinkovou. Ve vašem případě tomu tak ale zjevně nebylo. Stal jste se mistrem světa a navíc světovým rekordmanem…
Původně jsem si myslel, že to bude odpočinková sezona. Motivovalo mě ale mistrovství světa v Mexiku. Lákalo mě se tam podívat, protože mě zajímala tamní kultura. No a samozřejmě jsem chtěl v Mexiku udělat i dobrý výsledek.

Překonat světový rekord se vám na padesát metrů znak podařilo dokonce hned dvakrát. Na jakých závodech se vám to povedlo?
Poprvé jsem to dokázal na mistrovství Anglie a potom jsem světový rekord ještě vylepšil na šampionátu v Německu.

Žádný odpočinek se tedy v minulém roce nekonal. Nescházel vám?
Odpočinu si tento rok. Rozhodli jsme se s trenérem Filipem, že budeme absolvovat méně závodů a ubereme i v tréninku. Budu víc regenerovat i proto, aby si odpočinulo moje operované koleno.

Vraťme se ještě k Mexiku. Termín světového šampionátu byl posunutý kvůli zemětřesení. Zanechal tam přírodní živel nějaké stopy?
Vůbec. Dělaly se tam nějaké drobné opravy, ale že by někde byly vidět nějaké díry nebo rozbité dálnice a silnice, to ne. Po zemětřesení nebyla téměř ani památka.

Říkal jste, že podívat se do Mexika vás lákalo. S jakými jste se vrátil dojmy?
Třeba zrovna ty dálnice byly hodně zajímavé. V každém směru měly šest pruhů a uprostřed byl nádherný park. Taky mě zaujalo obrovské náměstí v Mexiko City, které je největší na světě. Měli tam i vánoční strom. Navštívili jsme i ulici pojmenovanou po našem prvorepublikovém prezidentovi Masarykovi.

Musíte být plný zážitků…
Opravdu se mi v Mexiku líbilo. Byli tam přívětiví lidé a překvapilo mě, jak tam byla zajištěna bezpečnost. S trenérem jsme se shodli, že bychom tam dokázali i žít.

O Mexiku se přitom říká, že kvůli válkám drogových kartelů není právě nejbezpečnější zemí…
No je pravda, že jednou jsme spíš omylem zabloudili na takovou tržnici, kde jsme se moc bezpečně necítili. Byli jsme pak rádi, že jsme odsud pryč. Byla to však výjimka.

Těsně před Vánoci jste nechyběl na Andělské aukci, kde se dražily obrazy a výtěžek pomohl dětem z Arpidy. Jaká byla vaše role na aukci?
Každý rok jsem patronem nějakého obrázku, který namalovaly děti z Arpidy. Dražitelé se předhání, za kolik obraz vydraží. Je to přitom spontánní a každý to bere jako zábavu. Na aukci pokaždé panuje fajn atmosféra a teprve tam si uvědomím pravé kouzlo Vánoc.