Na šampionátu měl zastoupení i HBC Olymp Jindřichův Hradec, jedním z koučů byl totiž u mladších juniorů jindřichohradecký trenér Jan Donauschachtl a brankářem tohoto výběru Filip Janák. Ten na MS odchytal dva zápasy, v brance strávil šestačtyřicet minut a domů si přivezl bronzovou medaili a zajímavé zážitky.

Jak vypadal výběr hráčů do národního družstva?

Poprvé jsme se sešli dva roky před světovým šampionátem, konkrétně to bylo v prosinci. Měli jsme pak spoustu kempů a tréninkových jednotek. Užší výběr jsme se dozvěděli až tři týdny před turnajem.

A co závěrečná příprava před šampionátem?

Probíhala o posledních třech červnových víkendech. Po tom prvním se odpojili čtyři hráči a nám ostatním bylo řečeno, že pojedeme do Anglie. Před odjezdem už tréninky nebyly tak náročné, spíše se ladily detaily konkrétních herních situací, například přesilovek nebo oslabení. Těžké tréninkové jednotky byly předtím v boji o nominaci.

Co vás zaujalo na Sheffieldu hned po příjezdu?

Hala. Byla moc pěkná, šli jsme se na ni hned podívat, ale ještě v ní probíhaly nějaké úpravy. Dostali jsme tedy na trénink jinou, která byla dost vzdálená. Do výzbroje jsem se musel převléct už v té hlavní, takže nastala legrační situace, kdy jsem jel dvacet minut taxíkem plně v brankářském.

S jakým cílem cestovala reprezentace na mistrovství světa?

Jeli jsme tam s tím, abychom si po mistrovství směli říct, že jsme odvedli tu nejlepší práci, co jsme mohli. Zisk medaile je odpovědí a skvělým zpestřením. Chtěl jsem si turnaj užít, to se povedlo, jsem spokojený.

Prvním soupeřem byl domácí tým. Co úvodní duel ukázal?

Tenhle zápas celý šampionát zahajoval. Soupeř byl sice nejslabší na turnaji, ale hrál doma a měl velkou podporu diváků. Před začátkem jsem věděl, že v polovině půjdu do branky a snažil jsem se o soustředěnost už od rozcvičky. Když jsem pak stál v bráně, nechtěl jsem vnímat nic jiného kromě hry. To mi vyšlo, gól jsem žádný nedostal, což je super už v tom ohledu, že se to podařilo na mistrovství světa.

Následovali Švýcaři a Američané, které jste bezpečně zdolali.

Proti Švýcarsku jsem zase chytal od půlky zápasu, když jsem střídal Marka Hájka. To je kluk z Dobřan, známe se z ligy a jsme kamarádi. S Američany, kteří patří do té top čtyřky na světě, už byl jedničkou. Marek chytal výborně, přál jsem mu tuto pozici. Navzájem jsme se povzbuzovali. Proti USA hra vycházela celému týmu a výsledkem byla vcelku jasná výhra.

Také federální derby se Slováky výsledkově vyšlo. Jaký to byl souboj?

Se Slováky vždycky panuje na hřišti veliká rivalita. Dle mého to byl nejhezčí zápas celého mistrovství. Bylo to nahoru-dolů, rychlý hokejbal ve skvělé atmosféře, který skončil naší výhrou na nájezdy.

Proti Kanadě Česká republika vyhrála 43:13 na střely, ale nejdůležitější utkání prohrála. Co se stalo?

Měli jsme prostě pech, a to hned dvakrát. Nejdříve, když Slováci proti Kanadě vyrovnali padesát sekund před koncem a pak ji porazili na penalty, což byl jediný možný výsledek, který nás neposouval přímo do finále. O to jsme pak hráli s Kanadou my a měli jsme tedy vše ve vlastních rukách. Jenže nás znovu potkala smůla, nalepila se nám na hokejky a gól jsme nedali z ničeho. Kanadský brankář Chris Curr chytal výborně, byl nepřekonatelný. Bohužel se potvrdilo, že vyhrát turnaj nejde se stoprocentní úspěšností. Jenom je škoda, že jsme tuto pravdu naplnili v rozhodujícím souboji o postup.

Zápas o třetí místo se Spojenými státy dopadl skvěle. Byla to pohoda?

Utkání o třetí místo je psychicky nejnáročnější, říká se to. Samozřejmě, že jsme byli zklamání po prohře s Kanadou. Avšak podařilo se nám nalézt motivaci, řekli jsme si, že musíme vyhrát, že medaile je blízko a Američany už jsme porazili ve skupině. Zvítězili jsme, bronz je náš!

Slavili jste?

Oslavovali jsme hned na hřišti, pak v šatně a na obědě po zápase. V autobuse jsme se museli trošku krotit, protože jsme jeli s dorostenci, kteří zápas o třetí místo prohráli a ti byli smutní. Ale i po cestě menší slavení probíhalo. Tady doma se ještě čeká na ten správný okamžik.

Měli jste v dějišti i nějaké volno? Jak jste je využil?

Volný byl jediný den, kdy jsme vyrazili do Manchesteru. Zajímal nás hlavně slavný fotbalový stadión Old Trafford. Volněji bylo i po zápasu proti Slovensku, čehož jsme využili k prohlídce Sheffieldu.

Co se odehrálo po návratu do Jindřichova Hradce? Už všichni bronzovou medaili viděli?

Po návratu jsem pár dnů odpočíval a o týden později jsme s Olympem jeli na silně obsazený turnaj do Prachatic, na kterém jsme skončili druzí. Medaili jsem v rodném městě už pár lidem ukázal, na ostatní se určitě také dostane.

Máte další reprezentační plány?

Další mistrovství světa bude za dva roky a je samozřejmé, že bych se rád posunul do reprezentační dvacítky. Je to ale za dlouho, není třeba čas předbíhat. Nyní je nejdůležitější liga, která začíná po prázdninách. Chtěl bych ještě využít tohoto rozhovoru k tomu, abych poděkoval rodičům, bráchovi, spoluhráčům z Olympu, kamarádům, trenérům reprezentace a taky Tatarům, což je přezdívka nás kluků, co jsme vybojovali světový bronz. A zvláštní dík patří značce Fischer, jež mi umožnila navrhnout a vyrobit si vlastní hokejky v barvách České republiky.

MS U18 statistika

Základní skupina výsledky ČR: V. Británie 12:0, Švýcarsko 5:1, USA 4:0, Slovensko 2:1 SS, Kanada 0:3. O 3. místo: USA 4:1. Finále: Slovensko Kanada 1:2.

Konečné pořadí: 1. Slovensko, 2. Kanada, 3. Česká republika, 4. USA, 5. Švýcarsko, 6. V. Británie

Roman Pišný