Házenkáři Jiskry Třeboň v sobotu prohráli v Plzni rozdílem čtrnácti branek a klesli na poslední místo v extraligové tabulce. O tom, jak ze sestupových vod, jsme se bavili s trenérem Vladislavem Jordákem.

Jak to vypadá u vás v týmu? Nálada asi není nic moc, že?
Pořád to vypadá ještě dobře.

Vážně?
Ne, tak určitě je to špatné. Vidíte ty výsledky, takže dobré to určitě není. Máme tu teď boj o život. O záchranu.

Poslední zápas jste prohráli 16:30 v Plzni, spadli jste na poslední místo v tabulce…
Ještě do 20. minuty bylo utkání docela vyrovnané. Ale chybí nám prostě morální síla. Když začneme prohrávat o pět branek, tak přestaneme hrát. Hrozně brzo vzdáváme zápasy. A nestřílíme branky, to je hodně špatné a náš asi největší problém. Není se čemu divit, už v přípravě jsme nebyli schopni dávat v zápase více než dvacet branek. A pak tu máme odchod hráčů jako Mošovský, Šulc, já také nehraju, to jsou ztráty pro mužstvo. Je to asi 220 branek, co jsme dali v loňském roce. A ty tu teď chybí. I ta zkušenost hráčů. Přestali jsme hrát, odešlo mých asi dvacet sezon, Šulcových dvanáct, Mošovského osm let zkušeností. Tito kluci, kteří tu teď hrají, jsou poprvé v životě v extralize. Takže toto mužstvo musí hrát, hrát a hrát. A více bojovat. I v nepříznivých situacích.

To je recept na lepší výsledky?
Ano. Nebát se hrát, bojovat, i když je výsledek zdánlivě ztracený. Nikdo nikomu nic nevyčetl, když něco hráči zkazili. To je daň mládí, s tím se počítá. Ale když se nebojuje, je to ostuda pro ně. To nemůže přijmout ani trenér, ani divák.

Letos poslední tým extraligy padá rovnou, začínáte se bát?
Kluci teď mají příležitost a musejí se s tím poprat. Každý zápas je pro ně teď další zkušeností. Z těch výsledků si musejí něco pozitivního vzít, aby se to neopakovalo. Když necháte na hřišti srdce, podaří se vám věci, o kterých se vám nezdálo. Musíme se poprat s vůlí, když to kluci nezvládnou, hráči z nich nebudou. Teď jsme na dně, nedaří se nám, ale za půl roku může být družstvo někde jinde.

V sobotu přijede čtvrtá Karviná, co můžeme čekat od zápasu?
Musím se opakovat. Nemůžeme pomýšlet na to, že je smeteme nebo tak něco. Z deseti zápasů je můžeme porazit jednou, když nám vše vyjde. Ale hlavně jde o to, abychom si na konci mohli říct, že jsme do zápasu dali všechno. A pak je jedno, jestli prohrajete o pět nebo o deset, ale strašně důležité je, aby jste si mohli říct, že pro vítězství jste obětovali vše.