Cyklokrosař Emil Hekele si splnil svůj sen. Stal se šampionem

O zisk mistrovského titulu jste usiloval dlouhá léta. Věřil jste, že se vám to ve dvaačtyřiceti ještě podaří?Věřit jsem tomu začal po loňském mistrovství republiky, kdy jsem měl velice blízko k zisku titulu. Před rokem to však nevyšlo kvůli problému s kolem. Ten závod mě ale namotivoval a celý rok jsem pracoval na tom, aby se mi letos podařilo domácí šampionát vyhrát. Trénoval jsem poctivě a vybíral si kvalitní závody, o kterých jsem byl přesvědčen, že mě dobře připraví na letošní vrchol. Dařilo se mi v nich a tak jsem se naučil vyhrávat. Šel jsem za svým cílem a zhruba od října loňského roku jsem to se ziskem republikového titulu začal myslet naprosto vážně.

Byl jste připraven i na to, že vás může potkat defekt jako vloni?
Na to se nedá připravit. Je chybou závodníka, pokud jezdí s opotřebovaným řetězem, ale já jsem měl vloni řetěz nový a přesto se mi přetrhl. Na to nemůžete myslet, to se zkrátka může stát každému. V posledním kole jsem se snažil vyvarovat nějaké zbytečné chyby, kvůli které bych jasný náskok ztratil, ale nad možným defektem jsem nepřemýšlel. To ani nejde.

Basketbalisté GBA Lions vstupují do nadstavby soubojem se Zlínem

Vloni na Holých Vrších jste bezradně chodil po depu a kolo, na kterém byste mohl pokračovat, jste připravené neměl. Mohlo se vám to stát i letos? Tak jsem to myslel.
Náhradní kolo jsem minule měl, jako amatér jsem si ale nemohl dovolit mít stálé mechaniky. Proto jsem je střídal, a ti, kteří v depu byli, nepracovali jak by měli. V této sezoně už spolupracuji se třemi mechaniky, které neměním, a na mistrovský závod jsem si vzal dva, jimž věřím nejvíc.

V Jičíně se nesešla taková konkurence jako při loňském domácím šampionátu. Kromě Boroše chyběli favorité jako Štybar, Nesvadba či Škarnitzl. Měl jste to o to snadnější?
Myslím, že ne. Měl jsem výbornou formu, a věřím, že bych je strčil do kapsy i kdyby tam byli. Vždyť vloni jel v Holých Vrších Štybar a byl za mnou. Předjel mě, až když jsem skončil kvůli defektu. Celou sezonu jsem měl hlavu nastavenou tak, že vyhraji, a bylo mi jedno, kdo bude stát na startu a kdo ne. Koncentroval jsem se jen na svůj vlastní výkon.

Ze sedmi závodů českého Toi Toi cupu jste absolvoval jen tři. Proč jsme vás na domácích tratích neviděli častěji?
Neměl jsem potřebu jezdit Toi Toi cup. Cyklistika mě neživí a nemohu si dovolit na závodech prodělávat. Proto jsem absolvoval závody v zahraničí, na kterém jsem byl pozvaný, a myslím, že mě na sezonu připravily dobře.

Čím to je, že ve svém věku dokážete jako amatér držet krok s profesionály?
To je jednoduché, mám za sebou bohatou cyklokrosovou historii. Už v sedmnácti letech jsem byl hotovým závodníkem a měl jsem výsledky. Jenom jsem nedostal takové podmínky, abych mohl jezdit ve světové špičce. Kdybych měl bohatého tatínka, mohl jsem klidně jezdit v nějaké belgické stáji a být tam, kde je dnes třeba Zdeněk Štybar. Já ale žiji realitou a plním si své cíle. Už dvakrát jsem přerušil kariéru, protože jsem neměl podmínky k tomu, abych se mohl posouvat dál. To málokdo ví.

Školka na Hvězdárně vyhlašuje mimořádný zápis

Nikdy jste nedostal nabídku jezdit za profesionální tým?
Ne nikdy, takhle to u nás nefunguje. Cyklistika není fotbal a nejsou tady manažeři, kteří by vám pomohli dostat se do nějakého profesionálního zahraničního týmu. V cyklistice neexistuje byznys a týmy si hrají na vlastním písečku. To českou cyklistiku brzdí a závodníci se proto nemohou posouvat dál. A hlavním problémem jsou podle mě finance.

Co vás živí, když ne cyklokros?
Mám cykloservis, takže zhruba od března do října jsem plně vytížený. Trénuji až večer po práci, takže se běžně stává, že v zimních měsících, kdy se dřív stmívá, vyrážím na kolo s čelovkou.

Mezi cyklokrosaři máte pověst rebela, který jde hlavou proti zdi. Čím jste si ji vysloužil?
Tím, že kritizuji cyklistický svaz. Těch důvodů je mnoho a nechtěl bych to teď rozpitvávat, ale zkrátka si myslím, že pro cyklistiku by mohl dělat mnohem víc než dělá.

Závod mistrovství světa jste vy, Boroš ani Nesvadba nedokončili. Co se stalo?
Náš výsledek je obrazem současného stavu české cyklistiky. Děláme, co můžeme, ale za současných podmínek se s nejlepšími Belgičany či Holanďany nemůžeme srovnávat. Elitní světová dvacítka je nabitá a dostat se mezi patnáct nejlepších je prakticky nemožné. Na rozbláceném terénu to bylo těžké. Vydali jsme ze sebe všechno, ale konkurence je prostě lepší.