V závodech se představí i nejlepší český jezdec a českobudějovický rodák Jakub Smrž. Osmý muž průběžného pořadí poskytl Deníku těsně před zahájením této nejvýznamnější tuzemské motocyklové událostí exkluzivní rozhovor.

Jak se na motoristický svátek na „domácím“ Masarykově okruhu těšíte?
Svým způsobem ano, ale většina lidí kolem vidí jen to pěkné, ne ten stres a nervy s tím spojené. Každopádně je fajn závodit před domácím publikem.

Fanoušci jsou opravdu plni očekávání, protože nyní máte skvělé výsledky.
Jak už jsem říkal, s domácím závodem jsou spojené i různé aktivity kolem, což na pohodě moc nepřidá. Ale to k tomu patří.

Fanoušci jsou plni očekávání, že zaútočíte na stupně vítězů…

To by asi bylo to nejlepší, ale buďme realisté. Stát se to může, ale konkurence je silná.

V průběžném pořadí třídy superbiků figurujete na výborné osmé příčce. Čekal jste to před sezonou?
Přál jsem si být do desítky, ale v nabitém poli je to zároveň i trochu překvapení. Teď to hlavně musím udržet.

Do konce seriálu zbývá ještě pět závodů. Budete chtít jen udržet tuto pozici nebo pomýšlíte výš?
Je reálné i celkové šesté či sedmé místo, ale tomu musí trošku nahrát štěstí. Stejně tak mohu skončit i mimo desítku. Cílem je udržet se do desátého místa.

Se svými soupeři se potkáváte po celou sezonu. Existují nějaké přátelské vazby a je někdo, s kým si opravdu rozumíte?
Hodně jezdců spolu dobře vychází, ale není to tak, že by spolu byli pořád. Spíše se jen pozdravit nebo trochu pokecat. Docela si rozumím třeba s Benem Spiesem, ale i mnoha dalšími.

Šampionát superbiků je velice atraktivní, přesto je mistrovství světa silničních motocyklů o něco prestižnější. Jak to vnímáte vy?
Moto GP má delší historii a je mediálně sledovanější, ale seriál superbike je hodně na vzestupu a momentálně mnohem zajímavější z pohledu diváka. Nepřemýšlím až tak daleko, ale zatím určitě vidím budoucnost v superbicích.

Vašeho největšího úspěchu jste dosáhl letos v Holandsku, kde jste se probojoval na stupně vítězů. Kterých dalších umístění si ceníte?
Každopádně třeba víkend v Misanu, kde jsem vybojoval pole position a v obou jízdách jsem dojel na čtvrtém místě.

Vzpomenete si ještě na dobu, kdy jste s bratrem Matějem začali závodit na 125 ccm a stali se tak pro Česko monopolem získávání vítězných vavřínů?
To už je hodně dávno, pomalu si na to ani nevzpomínám. Ale v porovnání s dnešními časy to byla docela pohoda.

Jak to tenkrát bylo s bratrskou rivalitou?
Moc jsme toho spolu v jedné třídě nenajezdili, takže úplně v pohodě.

Fandíte si navzájem?
To určitě!

Vzpomenete si vůbec, kdy jste se poprvé projel na motorce?
Už jako malého mě vozil táta a sám asi tak v šesti letech.

Nyní se můžete po okruhu řítit rychlostí až 330 kilometrů v hodině. To se s motorkami z dětství těžko srovnává, že?
Tehdy mi to připadalo stejné, jako když dneska jedu třísetkilometrovou rychlostí. Je to přirozený vývoj.

Pád v takové rychlosti může být velmi nebezpečný. Máte při závodech strach?
Ani ne, nemyslím si, že by to bylo nějak moc nebezpečné. Stát se samozřejmě může leccos, ale mnohem nebezpečnější je jezdit na motorce v běžném provozu.

Co vám ještě chybí k dosáhnutí pomyslného vrcholu a naplnění závodnického snu?
Minimálně stát se mistrem světa. A pokud se to povede, tak snad nezůstane jen u toho, aby to bylo pouze jednou.

Máte nějaký vzkaz pro vaše fanoušky před závody v Brně?
Aby se přijeli do Brna podívat a fandit!

Matěj Měchura