Michal Vopelka spolupracoval i s trenérem hokejových mistrů světa Luďkem Bukačem
Základnou byla Třeboň, i když akce probíhala i na dalších místech České republiky. Trenér a ředitel v jedné osobě Michal Vopelka se před časem, vlastně už před deseti roky, nechal inspirovat v zahraničí. Zájem hráčů a hráček ho utvrzuje v tom, že jde po správné cestě.
„Opět jsme pozvali řadu vyznaných hostů, nerad bych na někoho zapomněl, ale byli tady třeba Filip Jícha, Jan Filip, Jan Hrubý, objevili se Štochl, Nocar a další.“
Léto v pohybu
Propocená trička k tréninku patří, snahou je prožít na palubovce co nejintenzivněji co nejkratší dobu. Ptát se trenérů, jak se dětem v průběhu prázdnin náročný trénink zamlouvá, by přineslo asi jasnou odpověď. Mají mladíci stejný názor? „Pan Vopelka posílal letáky, které mě zaujaly, teď už jsem hledal informace i na internetu,“ říká Juraj Kašťák z Hlohovce, který se do Třeboně rád vrací. „Když jsem tu byl poprvé, líbilo se mi, proto přijíždím znovu. Jsou tady špičkoví trenéři, kteří toho mají v házené už hodně za sebou, líbí se mi tu, mám to sice daleko, ale sedm hodin cesty pro házenou rád obětuji,“ usmíval se sympatický mladík ze Slovenska. „Hodně si povídáme, jaká je úroveň házené u nás a u vás, v mojí věkové kategorii je to dost podobné.“ Barbora Lidmilová z Brna hraje druhou ligu v Bohunicích, má podobné pocity jako její kolega. „Dopoledne máme tréninky na stanovištích, učíme se nové kličky, hlavně střelbu, odpoledne jsou na programu kolektivní soutěže, večer probíhají individuální soutěže a kolektivní sporty jako basket, fotbal nebo hra čtyři na čtyři.“ Ani ve volných chvílí se házenkářské naděje nenudily. „Volno bývá vyplněno besedami s našimi reprezentanty nebo videem. Naše tréninky jsou natáčeny, večer nám trenéři říkají, co děláme špatně.“ Konkrétně Barbora Lidmilová má největší starosti s rukou, která by měla být víc vytažená. „Já hraju pivota, nejvíc mě baví všechna cvičení na pivota. Nerada dělám kličky, ale jsou taky důležité,“ usmívá se.
Osobní příklad
Šéf Erima handball kempu Michal Vopelka si stojí za názorem, že nejlepší ze všeho je osobní příklad. I letos oslovil osobnosti české házené, jen málokdo jeho výzvu nevyslyšel. V Třeboni předávali zkušenosti renomovaní hráči nebo trenéři. „Pořádáme kempy v Litovli a v Liberci. Zaměřujeme se na individuální činnosti jednotlivce, věnujeme si střelbě a hře jeden na jednoho, atletice, probíhá i aerobik, rehabilitace.“ Děti se v Třeboni měly od koho učit. K rybníku Svět dorazil třeba Miroslav Bartoň. On za léta prožité s házenou dobře ví, co házenkářský talent žádá, co začínající hráči potřebují, co jim naopak může škodit.
Zkušenosti
Skutečnost, že podobné specializované kempy existují, požaduje jednoznačně za přínos. „Házená se znovu zvedá, jde kupředu. Mám zkušenosti i z reprezentace,“ říká trenér, který přivezl do Třeboně kopu házenkářských rad, zúčastnil se i olympijských her dětí a mládeže v Ústí nad Labem. „Viděl jsem zápasy ročníku narození 1992, úroveň byla velmi dobrá,“ chválí odborník. „Třeboňský kemp je udělán v dobrou dobu, kdy jsou v oddílech pauzy, děti, které to myslí vážně a chtějí se zdokonalovat, mají ideální možnost. Držím organizátorům palce.“ Podle Vopelky se věk přihlášených talentů rok od rok snižuje, přitom úroveň stoupá. „To je dobrý trend, blahopřeji všem mládežnickým trenérům.“
Třeboňský ligový hráč Martin Mlsna si pozici trenéra evidentně užíval. A je třeba doplnit, že si u svých svěřenců vybudoval přirozený respekt. „Právě trénujeme v rozdělených skupinách, máme tři stanoviště, na každém se dělá něco jiného.“ Házenkáři stříleli, nacvičovali kombinace a uvolňovali se v pozici jeden na jednoho.“
Jaká byla konkrétní náplň dlouhodobého soustředění? Kemp byl rozdělen věkově. V Třeboni se v prvním týdnu po palubovce sportovní haly prohánělo až 130 nadějí z České republiky, Německa, Rakouska a Slovenska. Ve druhém týdnu přijeli o něco starší házenkáři, bylo jich dohromady padesát.
Motivace hráčů
Současné vycházející hvězdičky dobře vědí, čeho chtějí v kariéře dosáhnout. Bez tréninku a tvrdé přípravy to prostě ve sportu nejde. „Mě baví kolektiv, je tu dobrá parta, na tréninky se těším,“ říká Barbora Lidmilová z Brna. „V mém mládí takovéto kempy nebyly, klub si je dělal sám jen pro své členy. Je to skvělé, že si děti mohou zahrát, snad i přítomnost hostů jim má co nabídnout,“ uvažoval Martin Mlsna.
Michal Vopelka pečlivě připravoval tréninkové jednotky. Ani letos neponechal nic náhodě. Na náplni tréninkového procesu dokonce spolupracoval s trenérem hokejových mistrů světa.
„Přijali jsme od pana Bukače metodou individuálně modelovaného soupeře, kterou on objevil. Já se ji z hokeje snažil převést na házenou. “ Hráči si modelují svého soupeře. „My mu vystavíme překážky, on si modeluje soupeře a různé činnosti. My určujeme zatížení.“
Parta základem
A ještě jeden důvod, proč mladí házenkáři a házenkáři přijíždějí do Třeboně. Každoročně se mezi nimi utvoří kolektiv, dobrá parta, bez které se v házené vyhrávat nedá. „Chtěl bych se házenou živit, uvidíme, jak se můj život vyvine. Chtěl bych hrát německou ligu, ale vysněný konkrétní klub nemám,“ říká Juraj Kašťák z Hlohovce. Barbora Lidmilová má cíle ještě smělejší. „Chtěla bych hrát v reprezentaci, mně stačí, aby trenéři věděli, že tu jsem, že dokážu zahrát dobrou házenou.“
