Pravověrný Jindřichohradečák, křtěný hokejovou klecí HC Vajgar a hokejbalovou svatyní někdejší Bory Bombers, pojede na svůj druhý světový šampionát.

Extraligu jste chytal v jindřichohradecké Boře, českobudějovické Vltavě a nyní ve Škodě Plzeň, můžete tedy porovnat jednotlivé štace?

„V Boře Bombers to bylo první seznámení s hokejbalovou extraligou, nebyl to špatný rok, postoupili jsme do play off, ale chyběly nám hlavně zkušenosti a zázemí. Vltava měla zkušený tým, který hned ve své první sezoně v extralize získal bronz, bohužel poté skončilo několik zkušených hráčů a kvalita týmu šla dolů. Dnes již Bora neexistuje a Vltava hraje jen regionální přebor. V současné extralize může uspět pouze tým s kvalitním širokým kádrem a silným finančním zázemím. Škodovka je klub s bohatou tradicí a silným zázemím, širokým kádrem a kvalitním trenérem. Moje nejlepší sezona byla samozřejmě ta mistrovská v roce 2005 s Plzní. A nejhorší? Bude to znít divně, ale asi ta letošní, i když z ní mám dvě medaile, za vítězství v Českém poháru a bronz z extraligy. Ze začátku se mi moc nedařilo, tým nehrál dobře a pak přišlo zranění. Při jednom zápase jsem si vykloubil rameno a byl čtyři měsíce mimo. Do sezony jsem zpátky naskočil až na poslední zápas základní části. A pak přišlo play off, ve kterém jsem odchytal osm zápasů z devíti. Ve čtvrtfinále proti Kladnu jsme nebyli favoritem, soupeř byl po základní části druhý a my až sedmí. První dva zápasy jsme prohráli, ale potvrdilo se, že na Kladno Plzeň hrát umí. Otočili jsme sérii z 0:2 na 3:2, v semifinále jsme pak vypadli s pozdějším mistrem Habešovnou Kladno v sérii 0:3 na zápasy.“

Jste překvapen nominací na MS?

„Největší strach jsem měl ze zranění, které mě potkalo, zbytek už byl na mně, abych si svými výkony o nominaci řekl. Trenér reprezentace je zároveň i koučem Plzně, má mne už tři roky na očích a ví, co ode mě může očekávat. Po ukončení kariéry Vladimíra Poláčka, který byl dlouho českou gólmanskou jedničkou, vyvstala před trenéry otázka, kdo ho nahradí. Na různých soustředěních se vystřídalo celkem osm brankářů, mezi vážné adepty patřil můj bývalý kolega z českobudějovické brány Michal Straka, ale bohužel si dva týdny před šampionátem poranil koleno. Asi nejlepší soustředění se uskutečnilo loni v létě, kdy jsme v Kladně hráli čtyři přípravné duely. Odchytal jsem celé vítězné utkání se Slovenskem 4:2 a polovinu zápasu se Švýcarskem 12:0. Před samotnou nominací na MS jsme měli tři srazy. Poslední se konal v Plzni, tam jsme se střetli s hokejovými juniory, kteří nás měli připravit na tvrdou hru zámořských celků. V reprezentaci se s přestávkami pohybuji už deset let, doma mám stříbro z ME 1997, jež se konalo v Praze. Na MS 2005 v Pittsburghu jsem odchytal jeden zápas proti Pákistánu, který jsme vyhráli 9:0. Věřím, že letos uděláme medailový úspěch.“

Podle vyjádření asistenta trenéra Leoše Raka prý cestujete na šampionát v roli dvojky. Máte představu jestli se do branky na MS také dostanete?

„Tak tohle je věcí trenérů, já jen vím, že se do branky dostanu v základní skupině proti jednomu ze silných celků. Na MS cestuje hokejový brankář Petr Šulan, který má ovšem seniorské mistrovské stříbro z roku 2003. Po minulém MS nechtějí trenéři ponechat nic náhodě a do týmu zapracovali hned několik hokejistů, kteří pomáhají v hokejbalovém play-off extraligovým celkům. Jako třetí gólman nakonec pojede Martin Klepáč z Opavy, který loni startoval na juniorském MS. Šulan je Plzeňák, takže se známe a myslím si, že naše vzájemná podpora bude na dobré úrovni a maximálně pomůžeme k týmovému úspěchu.“

Na šampionátu startuje 16 mužstev, mnohdy hodně exotických. ČR ovšem už v základní skupině čekají spolufavorité Kanada a Portugalsko, kterak se to stalo?

„Skupiny jsou rozdělené podle pořadí posledního šampionátu. Je to vlastně takové MS dvou divizí dohromady. První dva ze základní skupiny A i B postupují rovnou do čtvrtfinále, zbývající hrají zápas o čtvrtfinále s nejlepšími celky ve skupinách C a D. Naším prvním cílem je skončit do druhého místa ve skupině a vyhnout se tak případné baráži. Bude to ale velmi těžké, vzhledem k tomu, že se potkáme hned na začátku turnaje s obhájci z Kanady a s našimi předloňskými přemožiteli z Portugalska, čtvrtým do party je Švýcarsko. Úvodní zápas hrajeme v neděli s Kanadou, půjde o to dobře se rozehrát a připravit se na další dvě důležitá střetnutí. Výhra by byla výborná, ale myslím si, že o druhém přímém postupujícím se rozhodne v pondělí, v našem utkání s Portugalskem. V úterý pak zakončíme boje ve skupině duelem proti Švýcarům. Hlavním favoritem turnaje je bezesporu Kanada, dále Slovensko, Itálie, Portugalsko a věřím, že o medaile budeme hrát i my.“

Ratingen leží asi 15 km od Düsseldorfu v německé spolkové zemi Severní Porýní – Vestfálsko. Z Plzně je to po silnici okolo 700 km, pojedete sám, nebo s podporou nejbližších?

„Na šampionát jedeme autobusem v sobotu ráno, shodou okolností poslední trénink před odjezdem byl v pátek na zimním stadionu v Plzni, tam kde v roce 2009 proběhne příští MS. Na zápasy do Ratingenu budeme dojíždět z Düsseldorfu, tam je naše přechodné bydliště. Vzhledem k tomu, že dějiště MS je na druhém konci Německa, tak nepředpokládám, že by přijelo moc českých fanoušků. Podporu nejbližších mám slíbenu pouze při postupu do finále, táta řekl, že prožene auto. Doufám, že mu to umožním! Celý týden s námi bude štáb ČT, šoty z duelů by měly být ve zprávách.“