Favoritem finále ČP volejbalistek bude Prostějov. Poprvé  se doma představí Julie Jášová (libero Prostějova), která s volejbalem začínala v Č. Budějovicích.

Jak vzpomínáte na vaše první volejbalové kroky?
K volejbalu jsem měla blízko, taťka i mamka volejbal hráli. Já jsem začínala ve škole na Vltavě. Pak jsem přešla k Aleně Lundákové, to je moje teta, ve Slavii PF jsme měly dobrou partu, v kadetkách jsme vybojovaly medaile v přeboru republiky. To už trénoval i Pepa Lundák. S jihočeskými spoluhráčkami jsme se později potkaly i v extralize žen.

Se kterými?
Hanka Vobrová hrála se mnou ve Slavii, Verča Vlásková a Kačka Lundáková byly v Liberci, v Olympu hraje stále Andy Sládková. Je vidět, že se na jihu dívčímu volejbalu daří a holky jsou tady v dobrých rukou.

Odmala jste hrála na liberu?
To ne. Hrála jsem na postu přihrávající smečařky. Ale u kadetského nároďáku byl tehdy Honza Vobr a trenérům navrhl, že bych to mohla zkusit na liberu. A už mi to zůstalo napořád.

V šestnácti letech jste odešla do Prahy. Nebyl to  pro vás hodně velký skok?
Já se těšila. V šestnácti jsem měla možnost hrát extraligu žen. Slavii Praha trénoval Zdeněk Pommer mladší, který mě znal z kadetské reprezentace. Přivedl také  Helenu Havelkovou. Měly jsme sice hodně mladý, ale velmi dobrý tým.

Helena Havelková, která je z Liberce, se také dokázala prosadit až do seniorské reprezentace, takže šestnáctiletým slečnám společný pobyt v Praze svědčil?
S Helčou jsem bydlela, chodily jsem spolu do stejné třídy na gymnáziu, byly jsme až do maturity taková nerozlučná dvojka. Ale bez rodičů to občas taky bylo docela krušné.

Stýskalo se vám?
Někdy dost. Hned první den mi v metru ukradli peněženku. Měla jsem tam všechny peníze na průkazky, na obědy. Pět tisíc korun! S brekem jsem volala domů, co mám dělat…

Jak se narodil odchod do Brna?
V Praze jsem byla čtyři roky. Pak jsem dostala nabídku z Brna, kde jsem prožila ve výborné partě bezvadné dvě sezony. Na tyto roky moc ráda vzpomínám.

Zahrála jste si také na zahraničním angažmá v Hamburku, jaká to pro vás byla zkušenost?
Přítel získal angažmá v Ženevě a já hledala „něco" blíž k němu. Volba padla na Německo, ale nakonec byl Hamburk  ještě dál… Tři roky jsem byla v Hamburku obrovsky spokojená. Bundesliga je velmi kvalitní, v každém zápase se bojuje naplno, potkáváte výborné zahraniční hráčky,  v každém týmu všechno perfektně funguje. Jenom to bylo daleko od přítele Petra i od rodičů.

Když se ozval Prostějov, rozhodovala vzdálenost od domova?
To rozhodně ne. Do Prostějova mě táhla hlavně Liga mistryň, kterou jsem nikdy nehrála. Samozřejmě i skvělé podmínky, a také možnost získat konečně titul! Já mám několik druhých a třetích míst, ale zlato žádné. Teď je také možnost vyhrát Český pohár. A ještě k tomu doma!

Final Four ČP se už za pár dní odehraje v Č. Budějovicích, nastoupila jste někdy k zápasu ve Sportovní hale, kde má svůj stánek Jihostroj?
Taťka nebo strýček mě občas berou s sebou na různé turnaje, třeba na Novinářskou kachnu, ta se hraje ve „Sportovce", takže hrála. Ale nikdy ne mistrovské utkání přímo na centrálním kurtu. S Prostějovem tady budeme před finále trénovat, tak doufám, že hala bude přívětivá. Hlavně se těším na pověstnou bouřlivou diváckou kulisu v Budějovicích. Věřím, že fanoušci, kteří pravidelně chodí na Jihostroj, vyrazí také na ženský volejbal.

Čím si krátíte dlouhou chvíli. Co děláte, když netrénujete nebo nehrajete v Prostějově volejbal?
Věnuju se dalším sportům, v létě hlavně beachi. Jezdím na kolečkových bruslích, na kole. Chytlo mě i rybaření, ke kterému mě přivedl přítel.

Rybaření? Opravdu? To není pro dámy vašeho věku právě tradiční zábava?
Já jsem pro opravdové rybáře asi rarita, musím mít růžový prut, k tomu mi ladí i holínky, ale baví mě to. Loni jsme byli na dovolené ve Švédsku, večeřeli jsme, co jsme ulovili, byla to paráda. Moc se mi to líbilo. Taky máme doma v Prostějově našeho mazlíčka, modrou rybičku Betu bojovnici.

Máte v letošní sezoně svůj sportovní sen?
Chci s Prostějovem vyhrát, co se dá. Český pohár, titul mistryň republiky, dlouhodobě bych chtěla být ještě lepší v Lize mistryň, abychom dokázaly konkurovat i těm nejlepším evropským družstvům.

Co reprezentace. To už je uzavřená kapitola?
Asi ano. Byla jsem na evropském šampionátu, na  mistrovství světa, zahrála jsem si Světovou ligu. Osamoceným úspěchem bylo vítězství v Evropské lize v Karlových Varech. Já vždycky doufala, že nějakou medaili třeba vybojujeme, ale nepovedlo se.