Házenkářské křídlo střílí góly v Německu.
Slibnou kariéru mu přibrzdilo zranění.

Už je to řada měsíců, co vás mohli diváci naposledy vidět na palubovce Třeboně. Dokážete si vzpomenout, kdy to bylo?
Myslím, že poslední utkání jsem za Třeboň odehrál zhruba v únoru 2007.

O celou jednu extraligovou sezonu vás následně připravilo zranění. O co přesně se jednalo?
Přetrhal jsem si vazy v pravém koleně, což považuji za poměrně běžný házenkářský úraz. Na radu lékařů jsem zkoušel trénovat bez operace, čili bez vazu, ale zhruba po čtyřech měsících mi koleno vyletělo znovu. K tomu se přidalo i zranění vnitřního menisku. V červenci 2007 jsem tedy prodělal první operaci, kde mi odebrali kus menisku. V říjnu téhož roku jsem nastoupil na plastiku předního zkříženého vazu. Rehabilitace a následné nabírání fyzické kondice mi trvalo až do června loňského roku, kdy jsem se už zapojil do přípravy týmu v Německu.

V dresu třeboňské Jiskry jste patřil mezi hlavní střelecké opory kádru, v té době na vás mužstvo hodně spoléhalo. Co se vám honilo hlavou, když vám lékař řekl, jak dlouhá rehabilitace vás čeká? Nenapadlo vás, že je to konec kariéry?
Já hlavně byl dva týdny před úrazem na testech v německém bundesligovém Göppingenu. Byl jsem spokojený a optimismus mi dodala i slova tamního trenéra na mou adresu. Takže po zranění se mi jako první vybavilo, že se snem o německé nejvyšší soutěži se mohu rozloučit. Že bych však s házenou skončil úplně, to jsem si ani vteřinu nepřipustil. Ale značně jsem musel upravit žebříček hodnot, protože jsem zjistil, jak jedno špatné došlápnutí může všechny sny zničit.

Po tomto úrazu jste už v dresu Jiskry nenastoupil a nakonec přece jen zamířil na zahraniční angažmá. Kde tedy nyní působíte?
Hraju v celku TSV Schmiden, což je čtvrtá liga v oblasti Baden Würtenbergu. Vzhledem k tomu, že jsem přišel opravdu jen s minimální znalostí jazyka, nebylo to ze začátku jednoduché. Ale všichni se tu ke mně chovali přátelsky, a tím mi to hodně ulehčili. Začal jsem okamžitě trénovat i dva mládežnické celky, a to mladší a starší dorostence. Práci však i díky vzniklé finanční krizi nemám dodnes a v současné době jednám o dvou zaměstnáních. Nicméně to zatím vázne na obdržení pracovního povolení. Zázemí je tu pro házenou rozhodně lepší než například v Třeboni, ale je to dáno financemi, které zde do házené proudí, i podmínkami k trénování. Například v Třeboni jsou pořád problémy s provozovatelem haly, kdežto tady můžu jít trénovat, kdy chci. Totéž se týká i vybavení hal.

Jak se vám v tamní lize daří? Berete tento celek jako odrazový můstek do vyšší soutěže, nebo jste se už smířil s realitou?
Kdybyste se mě na to zeptali před zraněním, určitě by moje odpověď byla úplně jiná než teď. Nicméně po přehodnocení významu vrcholové házené pro můj život bych nyní dal raději přednost čtvrté lize a dobré práci, než za stejné peníze trénovat dvakrát denně v druhé lize. Z toho vyplývá, že i přes dvě nabídky, které jsem z druhé ligy obdržel, s nějakým dalším házenkářským postupem výš už aktuálně moc nepočítám.

Přesto, jaká by byla vaše vysněná házenkářská destinace?
Od malička jsem toužil hrát házenou v Německu, postupem času mě hodně lákalo i Španělsko nebo Francie. Je celkem jedno, jaká je to liga. Nikdy jsem o sobě neměl vysoké mínění, co se mých herních kvalit týká, takže by mi nedělalo problém odejít ani do nižších soutěží.

Jak velký je rozdíl mezi házenou v Česku a Německu?
Nejsem tu zas tak dlouho na nějaký rozbor, ale podle mého názoru je spíše rozdíl v přísunu financí, z toho se pak odráží i zázemí týmů. Určitě je rozdíl v přístupu mládežnických složek k trénování, aspoň podle mých zkušeností. Házená je tu sport číslo dvě a podle toho tu taky vypadá zájem o ni. Ovšem situace může být různá v každém klubu, stejně jako tomu je u nás. Každopádně je tu házená kvalitnější hlavně díky větší mládežnické základně a možnosti takzvaného vyhrávání se. Hraje se tu devět mužských i ženských lig a v mládežnických kategoriích je jich také dost.

Jak moc se liší přístup u vašeho manšaftu k tréninkům či zápasům v porovnání třeba s Třeboní?
Určitě nás na tréninky chodí víc. Jinak nasazení v tréninku i při zápase, myslím, moc rozdílné není. Bojuje se u nás i tady a každý chce vyhrát. Házená se tu hraje trochu jiná, ale ten styl znáte z televize, takže to nemá cenu sáhodlouze rozebírat. Opravdu katastrofální oproti Čechám je zde úroveň rozhodčích. Lepší, mnohem lepší, je zde naopak házenkářské publikum, a to jak do počtu lidí, kteří chodí fandit, tak i do inteligence publika. Fanoušci s námi navíc v hojném počtu jezdí i na zápasy ven.

Vraťme se k Třeboni. Jistě jste zaregistroval, že extraligový tým se letos potácí u samého dna tabulky. Co si o tom myslíte?
Jasně, že bych přál klukům lepší pozici v tabulce, ale jako žádnou tragédii to nevidím. Stále je dost času sezonu zachránit a jsem přesvědčen, že pro to všichni udělají maximum. Bohužel, já můžu tak maximálně držet pěsti.

Měl jste možnost některé zápasy Jiskry vidět? V čem jsou největší chyby a co by se mělo zlepšit?
Utkání jsem viděl skoro všechna. Buď osobně, či ze záznamu. Někdy chyběla trocha štěstí, někdy byl soupeř lepší a občas prostě zápas nevyjde, tak to ve sportu chodí. Chyby a co zlepšit vědí trenéři a pro můj názor zde místo není. Ani ho prezentovat nechci, to mi nepřísluší. Ale jedno říct přece jen chci. Lidé by totiž neměli zapomínat, že kluci v Třeboni dělají házenou pouze jako svůj koníček a že je to jen sport. Nemůže vyhrát každý. Jednou prohraje ten, příští rok zase jiný. Nikdo nemá prohry rád, ale ke sportu a životu prostě patří.

Nelitujete někdy toho, že jste z Třeboně odešel? Post pravého křídla je stále tak trochu slabinou kádru. . .
Nemůžu říct, že by se mi nestýskalo, to bych lhal. Ale nelituji, každá nová zkušenost mne něčím obohatí. I to zlé se nakonec může ukázat, že bylo k něčemu dobré. Každý, kdo hraje na pravém křídle a je pravák, to má hodně těžké. Proto se může tento post jevit jako slabina. Ovšem chci zde podotknout, že ačkoli jsem tomu před sezonou moc nevěřil, tak Robin Kotlaba se s tímto postem zatím pere více než slušně. Přesto doufám, že se do Třeboně dříve či později vrátím a budu moci zase trošku pomoci. Co mi tady opravdu chybí, je ta třeboňská drbárna. Asi se tu drbe taky, ale tomu ještě nerozumím. Nicméně poslední perlička, která se ke mně donesla, mne opravdu rozesmála. Konkrétně to, že se do Třeboně nechci vrátt kvůli tomu, že tady beru velké peníze.

Není tajemstvím, že v Třeboni máte přítelkyni Veroniku. Jak vzala váš přestup do zahraničí?
Verča věděla o mém odchodu dopředu, takže žádný problém nebyl. Ani teď, po roce, se situace nezměnila, i když co si budeme povídat, vztahy na dálku zas tak moc ideální nejsou.

Co vzkázat na český jih závěrem?
Určitě se strašně těším, až si zase zahraju se Zdendou Kubíkem a Kubou Šulcem. Po těchto dvou hráčích se mi tu stýská hodně. Na závěr bych chtěl klukům popřát úspěch v bojích o extraligu, ať už v soutěži nebo v možné následné baráži, i když doufám, že se Třeboni vyhne. Hlavně se nenechte odradit chytrákama, kteří vám přejí to horší a makejte sami za sebe a za tým, ať si můžete na konci říct, že jste na hřišti nechali maximum. Není umění vyhrávat, když se daří, ale zvednout se, když to tam zrovna dvakrát nepadá. Tak se držte, všechny zdraví Dušín #77.

(mm, ger)