Volejbalisté EGE České Budějovice se v sobotu stali druhými finalisty letošního ročníku první ligy, když v pátém utkání vyřadili Nymburk.

Dravé mládí zatím v play-off slaví úspěchy v soubojích s mužstvy prošpikovanými řadou zkušených volejbalistů.
V dresu Nymburku hrál výborně na bloku Borek Fokt, který v minulosti zažil extraligový titul s Kladnem.
Ve čtvrtfinále zase zavítali do haly Na sádkách volejbalisté Starého Města a českobudějovické mladíky se pokoušel zkrotit zkušený exreprezentant Petr Karabec. Ani on se svými spoluhráči proti EGE neuspěl a Moravané vypadli ve třech utkáních.
Karabec ve Starém Městě působí jako hrající trenér, na lavičce mu přitom pomáhá další hráč s ligovými zkušenostmi Tomáš Malčík. V Českých Budějovicích byl Karabec na hřišti, Malčík koučoval tým ze střídačky.

Jak vaše spolupráce s Tomášem Malčíkem funguje?
Tomáš mi pomáhá hlavně při zápasech. Když jsem na hřišti, tak alespoň někdo je na lavičce.

Baví vás víc trénovat nebo raději hrajete?
Baví mě obojí. Hra je pro mě už ale trochu problém, protože mi chybí pravidelný trénink. Občas si ale na tréninku taky zapinkám.

Ještě vloni jste hráli extraligu. Lehké jste to mezi českou volejbalovou elitou jistě neměli?
První liga nám vyhovuje víc než extraliga, kterou jsme hráli v předchozích sezonách. V našich podmínkách a s naším kádrem bylo skutečně těžké extraligovým soupeřům konkurovat.

Má Staré Město na to, aby se zde extraligový volejbal zase brzy hrál?
V nejbližší době ne. Nemáme na to hráče. Jsme rádi, když dáme dohromady šestku pro první ligu.

Jak se coby stále aktivní hráč cítíte mezi mladými spoluhráči vy?
Už to není co bývalo, hlavně kvůli tomu, že mi chybí aktivní hraní i trénink. Všichni pracujeme a není na to čas.

Čím se v současné době živíte?
Pracuji ve strojírenské firmě ve Zlíně. Majitelé jsou z Itálie.

V základní části jste proti EGE odehráli lepší zápasy. Především ten vítězný na vlastní palubovce. Nemrzelo vás, že prohra s Jihočechy v play off byla tak hladká?
My jsme do play off nevstupovali s velkými ambicemi. Soutěž jsme si především užívali. V základní části jsme střídali dobré zápasy s těmi slabšími. Účast ve čtvrtfinále byla takovým bonusem navíc. Šli jsme do toho s cílem dobře si zahrát přičemž výsledek jsme moc neřešili.

Přesto, vyhrát alespoň jeden zápas a prodloužit tak sérii, by vás jistě potěšilo?
To ano. Na druhou stranu rychle vyřazení přineslo i určitá pozitiva. Musím se přiznat, že už jsem se moc těšil na lyže (smích). Ve Starém Městě to kroutím už pět sezon. Máme malé děti a pobyt na horách je pro mě relax.

Lyžování je pro vás kromě volejbalu dalším oblíbeným koníčkem?
V zimě je pro mě lyžování určitě sportem číslo jedna. V dětství jsem totiž lyžoval na sjezdovkách závodně.

Sledujete také nejvyšší soutěž?
Samozřejmě, že sleduji.

Kdo myslíte, že by se letos mohl stát ligovým mistrem?
Silný a vyrovnaný tým má Liberec. Má rovněž individuality, jako je Patucha. Pokud jim vydrží forma, mohou klidně pomýšlet na titul. Míč je ale kulatý a v play off se může stát cokoliv.

A co českobudějovický Jihostroj, může také promluvit do boje o příčky nejvyšší?
Jihostroj má též svou kvalitu. Jeho hráči mají za sebou těžké zápasy v evropských pohárech. Moc se jim nedařilo, protože citelně chyběl Kriško a Bob (Tomáš Fila – pozn. red.) přece jenom není stoprocentní univerzál. S Kriškem ale může jít Jihostroj s výkony opět nahoru.

Zmínil jste evropskou klubovou soutěž. Proč se podle vás žádný z českých týmů nedokáže na mezinárodní scéně výrazněji prosadit?
Celková kvalita hry našich mužstev je horší. Zaostáváme nejenom fyzicky, ale hra špičkových evropských mužstev v útoku a především v obraně je úplně někde jinde.

Vy jste ale úspěch na evropském klubové scéně zažil, jestli si dobře pamatuji?
Než jsem odešel na zahraniční angažmá do Itálie, vyhráli jsme s Odolkou (Odolena Voda – pozn. red.) titul. Trénoval nás pan Třešňák. Hráli jsme výborný volejbal a vycházelo nám vše, na co jsme sáhli. Dařilo se nám i na mezinárodním poli. V poháru CEV jsme se probojovali do final four a obsadili nakonec celkové třetí místo.

To už musí být dávno…
Bylo to v sezoně 1995-96. Hned potom jsem odcházel do Itálie.

Byl jste i úspěšným reprezentantem. Zažil jste s národním týmem podobný úspěch?
V paměti mám stále skvělý zápas proti Holanďanům, který jsme hráli tady v Budějovicích. Tehdy jsme otočili stav v nepříznivě se vyvíjejícím první setu a zápas jsme vyhráli 3:0. Dalším úspěchem bylo čtvrté místo na mistrovství Evropy ve Vídni.