Tomáš Kvoch, bez nadsázky největší osobnost českého sledge hokeje, byl u samého začátku tohoto sportu v České republice.  S výjimkou Studénky prošel všemi českými sledge hokejovými kluby. V sezoně 2003-2004 se zastavil i v Českých Budějovicích, aby zdejším Králům pomohl vybojovat titul mistrů České republiky. Pro Jihočechy dosud jediný.

Dnes sedmačtyřicetiletý sportovec přišel v roce 1988 po vlakovém neštěstí o obě dolní končetiny,  ale ani to ho nezlomilo a „nový život" začal s nezlomnou vůlí. Nastoupil léčbu v rehabilitačním ústavu Kladruby u Vlašimi, kde se také vrátil ke sportu.
Již rok po úrazu se Tomáš Kvoch proslavil výstupem na nejvyšší českou horu Sněžku po vlastních rukách. Hrál také stolní tenis, věnoval se atletice, jezdil na handbiku a nakonec zakotvil u sledge hokeje. V Soči absolvoval svou druhou zimní paralympiádu a po jejím skončení se rozhodl svou bohatou reprezentační kariéru ukončit.
Jaký na vás udělala nedávno skončená paralympiáda v Soči dojem?
Řekl bych, že paralympiáda v Soči byla hodně podobná té, která se konala před čtyřmi roky ve Vancouveru. Také v Rusku chodilo na sledge hokejové zápasy hodně lidí. Zároveň je ale každá paralympiáda svým způsobem jiná. V Soči mě celkově překvapil nebývalý divácký zájem. Byli jsme se podívat na curlingu a také tam byla spousta lidí.

Co považujete za svůj největší zážitek?
Největším zážitkem pro mě byl zápas s Kanadou. A potom to, že jsem si dal na závěr kariéry gól v utkání s Korejci.

Stejně jako ve Vancouveru jste skončili pátí. Jak jste tento výsledek přijali?
My jsme chtěli přivézt medaili a tomuto cíli jsme podřídili všechno. Dřeli jsme v trénincích a připravovali se opravdu svědomitě, takže páté místo je zklamáním. Hlavně první zápas s Norskem jsme měli vyhrát. Ten byl klíčový. Podle fanoušků, kteří nám hodně psali, jsme přitom hráli pěkný hokej. Nakonec jsme si řekli, že musíme uhrát alespoň to páté místo.

Co říkáte skutečnosti, že například Švédové odehráli turnaj prakticky s jednou lajnou?
Je to důsledek toho, že sledge hokej hraje málo lidí. Ne všechna mužstva si mohou dovolit hrát na tři pětky a ta, která na to mají dostatek hráčů, získávají velkou výhodu.  Myslím si však, že paralympiáda byla dobrou propagací tohoto sportu, a že by se mohlo přihlásit plno nových zájemců. Šanci mají velkou.

Vaše rozhodnutí skončit v reprezentačním týmu je skutečně definitivní?
Ano, proti Itálii jsem odehrál svůj poslední reprezentační zápas. Avizoval jsem to již dopředu a je to skutečně konečné rozhodnutí.

Jakým vývojem podle vás sledge hokej prošel od dob, kdy se v Čechách před dvanácti lety rozjela pravidelná soutěž?
Sledge hokej se od dob, kdy jsem začínal, hodně změnil. Zaznamenal obrovský pokrok. Je to  jako srovnávat trabanta a mercedes. Má generace začínala prakticky od nuly. Po materiální i herní stránce je to dnes úplně o něčem jiném. Hra je o mnoho rychlejší a tvrdší a ve světě je mnohem víc vyrovnaných týmů.

Vzpomenete si ještě na první reprezentační zápas proti Německu, který jste před jedenácti roky v Českých Budějovicích prohráli 13:1?
První reprezentační zápas s Německem v Budějovicích? To už je tak dávno, že už si detaily ani nepamatuji. Ale je jasné, že to musel být úplně jiný sledge hokej.

Hrával jste také na jihu Čech a českobudějovickým Králům jste pomohl k zisku mistrovského titulu. Jak na tu sezonu vzpomínáte?
Když jsem hrával v Budějovicích, sledge hokej tam teprve začínal. Byli tam dobří trenéři, skládal se nový tým a kluci se teprve všechno učili. Jelikož už jsem měl něco za sebou, tak věřím, že jsem jim tenkrát pomohl.

Odnesl jste si z jihočeské metropole také nějaké mimosportovní zážitky?
V Budějovicích jsem měl perfektní podmínky. Mohl jsem denně chodit do posilovny. Hojně jsem využíval cyklistickou stezku kolem řeky na Hlubokou, takže na Budějovice mám hezké vzpomínky.

Zahrál jste si snad ve všech českých klubech a ve sbírce máte řadu ligových titulů. Kterého si vážíte nejvíce?
Prošel jsem všemi českými týmy. Tedy až na Studénku. To je jediné mužstvo, za které jsem nehrál.  Nejlépe se mi vzpomíná na angažmá v Karlových Varech. S tamními Žraloky jsem též získal jeden z titulů a toho si cením nejvíce.   Jinak dobrý tým máme rovněž v Pardubicích, kde hraji v současnosti.

Letos jste na play off hostoval v pražské Spartě, stejně jako většina českobudějovických hráčů, kteří v pražském klubu odehráli celou sezonu. Zavzpomínali jste na časy minulé?
V Budějovicích už je řada nových kluků, se kterými jsem se během svého působení na jihu Čech nepotkal. S těmi co stáli u zrodu budějovického sledge hokeje a hrají dosud jsme trochu zavzpomínali, ale ne moc. Bývali to dobří hráči, ale teď mě překvapilo, že šli výkonnostně dost dolů. Nevím proč. Snad jen Zdeněk Klíma si udržel svůj standard a nad ostatní vyčnívá.

Jaké plány na sportovním poli máte v nejbližší budoucnosti?
Pokud mi to dovolí zdraví, budu dál hrát ligovou soutěž v Pardubicích. Jinak se chci věnovat hlavně tenisu a občas si zahraji také florbal.