Tyto výsledky mu také vynesly sedmé místo v tradiční anketě o Nejlepšího jihočeského sportovce roku.

Přes veškerou snahu se zatím nedaří ambiciózním soupeřům sesadit Jihočecha z českého trůnu. „Obhajovat ale není nic lehkého. Nejprestižnější je pro mě domácí mistrovství. Získat znovu náš titul, to pro mě byla priorita číslo jedna,“ zdůrazní.

Tento úkol Michek zvládl s velkou grácií. Navíc stejně jako loni se ani jeden závod nekryl s německým šampionátem, na což v minulosti někteří škarohlídi rádi poukazovali. Že to má Michek díky tomu ulehčené. „O to víc si titulu zase cením. Nikde se nic nekrylo. Všichni měli možnost zúčastnit se kompletního seriálu a nikdo se tak nemohl vymlouvat, že musí na nějaký závod do Německa, nebo někam jinam. I když to třeba nehrálo žádnou roli, tak takové hlasy jsem v minulosti slyšet často,“ připouští. „Letos startovala kompletní naše špička i jezdci ze zahraničí. Byl to dobrý šampionát a jsem rád, že jsem v takové konkurenci dokázal titul obhájit.“

Triumf měl jistý už před poslední jízdou závěrečného závodu v Opatově. „Do první jízdy už jsem v Opatově mohl jít s tím, že mi stačí určitý bodový zisk, abych měl titul jistý. To se mi také podařilo, všechno ze mě spadlo a druhou jízdu jsem vyhrál, což byla taková třešnička na dortu,“ usměje se. „Byla to pro mě úžasná sezona. Naštěstí se nic nezměnilo, protože změnit by se to mohlo jenom k horšímu,“ dodá pobaveně.

Po třech letech se v Dalečíně uskutečnil mistrovský závod družstev a Michek spolu se svými týmovými kolegy Maďarem Bence Svobodou a Francouzem Sulivanem Jaulinem suverénně potvrdili roli největších favoritů. „Pro celý náš tým Buksa/Ados to byl fantastický rok. Vyhráli jsme mistrovské tituly ve všech čtyřech vypsaných kubaturách a k tomu jsme přidali i prvenství v družstvech. Víc už z toho vytěžit nejde,“ pochvaluje si.

K tomu Michek letos vyhrál trošku opomíjený evropský šampionát a reprezentoval naši zemi na prestižním Motokrosu národů v USA, kde český výběr ve složení Martin Michek, další Jihočech Václav Kovář a Martin Krč obsadil šestnáctou příčku. „V kvalifikaci jsem tam zajel dvanácté místo, díky kterému jsme se posunuli do finálového závodu. Druhý den nám bohužel selhala technika. Měli jsme tam na místě dostat nové motorky, ale třeba já jsem vyfasoval motocykl, který měl naježděno kolem šedesáti hodin. V těžkém terénu pak bohužel ten zápřah nevydržel. Ale po nějaké odmlce se alespoň Česká republika dostala do finále A,“ říká ke svému vystoupení na nejprestižnějším závodě sezony.

Ještě jedno prvenství si letos závodník z Roudného u Českých Budějovic připsal na své konto. Vyhrál totiž tradiční závod motocyklů do strmého vrchu v Chýnově. „Už jsem ho vyhrál potřetí za sebou. Jak mi potvrdil hlavní organizátor závodu Evžen Zadražil, to se ještě nikomu v dlouhé historii závodu nepodařilo,“ informuje.

Michek se letos svezl také v té úplně nejsilnější konkurenci. Při domácí Velké ceně v Lokti nad Ohří si vyzkoušel závod mistrovství světa té nejsilněji obsazené kubatury MXGP. Na body sice nedosáhl, ale byl rád, že si mohl zase zazávodit s těmi úplně nejlepšími. „Jsem nohama na zemi. Když bych se v mistrovství světa pohyboval v bodované dvacítce, tak by to byl mimořádný úspěch. Jezdci na fabrických motorkách mají úplně jiné možnosti. Ale pořád si myslím, že jsem schopen se tam kolem dvacátého místa pohybovat,“ je přesvědčen.

Sedmého místa v anketě o Nejlepšího sportovce Jihočeského kraje si nesmírně váží. „Do desítky se dostávám skoro každý rok a pokaždé se pohybuji někde mezi pátým až sedmým místem. Kdysi jsem tuhle anketu dokonce vyhrál, ale to bylo ještě v Pardubickém kraji, když jsem jezdil za Orion Litomyšl. Umístění však v tomhle případě není tak důležité. Samotné vyhlášení beru jako moc příjemně strávený večer. Setkání s lidmi, kteří mají rádi sport a něco v něm dokázali. Králem jihočeského sportu je bez debaty Martin Šonka, který dosáhl neskutečného úspěchu, když se stal mistrem světa. Důležité ale hlavně je spojit nejlepší jihočeské sportovce, abychom se potkali. Podobná anketa je perfektní nápad,“ ocenil.

V příštím roce by se Michek rád v elitní desítce objevil znovu. K tomu ale musí zopakovat letošní výsledky. „Tak musím zase všechno vyhrát,“ směje se. „Ale je to těžký úkol,“ uvědomuje si. „Teprve uvidím, co všechno pojedu. Partneři se totiž v motoristickém sportu shánějí čím dál tím hůř. Také s přihlédnutím k tomu si sestavím kalendář závodů. Už několik let je pro mě prioritou české mistrovství a bude tomu tak i v sezoně nadcházející. V únoru mi bude jednatřicet let a v mistrovství světa se prosazují daleko mladší jezdci. Ve svém věku jsem mezi nimi už pomalu jako veterán. Takhle to ale prostě je a beru to tak. Do každého závodu, který pojedu, dám sto dvacet procent. Ať to bude mistrovství světa, nebo třeba krajský přebor. Kdekoliv mě fanoušci uvidí, tak jim budu chtít ukázat svůj nejlepší výkon,“ ujistí na prahu nového roku.

I pro příští rok by měl zůstat věrný barvám našeho nejsilnějšího týmu Buksa/Ados. „Na tom by se nemělo nic změnit,“ souhlasně přikývne.