Reprezentační spojka se s námi podělila o prožitky z jednotlivých utkání, které si z Černé Hory kromě postupu na MS odvezla.
V kvalifikaci jste podstoupili celkem tři zápasy. Ten první s Izraelem měl podle výsledku 34:22 patrně jednoznačný průběh.
Podle výsledku možná ano, ale popravdě řečeno jsme se s nimi o vedení přetahovali až do začátku druhé půle. Až poté jsme jim utekli na větší brankový rozdíl. Izrael byl poměrně kvalitní soupeř, díkybohu, že se nám ho podařilo zlomit a druhý poločas jsme dohrávali v klidu.
Při druhém utkání jste si počínali ještě lépe a Bulhaři na vás při pohledu na konečné skóre 38:12 vůbec nestačili, je to tak?
S Bulhary to opravdu bylo jednoznačné. Od desáté minuty jsme otupili jejich odpor a snažili se vsítit co nejvíce branek. Věděli jsme, že Černá Hora vyhrála nad Bulhary o 25 gólů, a tak jsme se snažili vstřelit alespoň o jeden víc. To se nám podařilo a k postupu pak stačilo s Černohorci remizovat.
Závěrečné a rozhodující střetnutí s domácím výběrem se hrálo před zaplněnou halou a dokonce i před kamerami černohorské televize. Jaká byla atmosféra?
Popravdě řečeno, čekali jsme přece jen bouřlivější kulisu. Publikum se dostalo do varu až na konci utkání. Pak v hale nebylo slyšet vlastního slova. To byla paráda. Zážitek, o němž sní snad každý házenkář.
K postupu vám tedy stačila i remíza, což se nakonec přesně vyplnilo. Ale střetnutí bylo hodně vypjaté, že?
Infarktový byl především jeho závěr. Ještě čtyři minuty před koncem jsme vedli o šest branek, ale poslední minuty byly pouze v režii domácích. Naštěstí jsme vysněný postup po remíze 31:31 urvali.
Juniorský světový šampionát se koná v srpnu na africkém kontinentu. Má český tým na to, aby v silné konkurenci obstál se ctí?
Samotný postup je podle mého soudu těžší než pak účast na šampionátu. Navíc dost kvalitních soupeřů se na mistrovství světa vůbec neprobojovalo. I proto si myslím, že máme velkou šanci uspět. Doufám, že se do nominace probojuji a s klukama se turnaje zúčastním.
Matěj Měchura