Jeho jméno je třicet let nedílně spjato se sportovním děním v regionu, o němž svědomitě, fundovaně, ale hlavně s chutí, zápalem a fascinujícím smyslem pro detail referoval především prostřednictvím regionálního tisku, místní televize či jindřichohradeckého zpravodaje.
Učaroval mu především hokej a hokejbal. Těšil se z každého úspěchu, cloumaly s ním porážky.
Stál u zrodu jindřichohradeckého hokejbalového oddílu Olymp, kde až do konce svých dnů zastával funkci čestného prezidenta klubu a zasloužil se o popularizaci tohoto sportu na Jindřichohradecku. Fandil i hokejovému Vajgaru a jeho ostudný konec jej velmi zasáhl. Hodně se na ty, kteří to dopustili, zlobil.
Na Romana Pišného však mohou být náležitě hrdí i zástupci ostatních odvětví, jmenujme třeba házenou, basketbal, futsal, kuželky, orientační běh, letní biatlon či stolní tenis a další, mnohdy méně exponované sporty. Vždy totiž zastával názor, že všechny mají právo na své místo na slunci, proto nedělal rozdíly a referoval o všech se stejným zaujetím, jako by šlo o prvoligový fotbalový šlágr.
Nade vše ale stejně ční především jeho lidské vlastnosti. Statečnost, obdivuhodná vůle a chuť do života, která mu pomáhala čelit všem nástrahám. Prošel si totiž neskutečnými zdravotními peripetiemi a ani slůvkem nežehral na pohnutý osud, který mu do vínku vložil nemoc zvanou svalová dystrofie, na níž bohužel není žádný lék.
O jeho životním postoji možná nejlépe vypovídá jeho oblíbené motto: Dum spiro, spero, tedy Dokud dýchám, doufám. Roman doufal až do poslední chvíle. Nebýt toho, dávno by už nebyl. Nakonec však svůj poslední zápas prohrál. Byl to totiž nerovný boj… Odešel tiše, skromně, tak jak žil.
Poslední rozloučení s panem Romanem Pišným se uskuteční v úterý 12. května v 11 hodin v obřadní síni jindřichohradeckého krematoria.
