Komín, jak je ve volejbalových kruzích od Karlových Varů až po Ostravu Miroslav Šotola přezdíván, se na jih Čech vrátil v roli trenéra středočeského výběru chlapců na Olympiádu dětí a mládeže. „Už devět let vedeme s kolegou výběry Středočeského kraje. Tohle je už naše čtvrtá olympiáda a mezi tím jsme absolvovali čtyři Memoriály Richarda Myslíka. To je turnaj stejného formátu jako olympiáda, který se koná vždy v lichých letech. Každý rok se takhle utkávají krajské výběry,“ vysvětluje.

Návrat do města, kde slavil své největší úspěchy, si Šotola užívá. „Strašně moc jsem se sem těšil. Občas se do Budějovic s volejbalem dostanu, ale to je vždycky na jeden nebo maximálně na dva dny. Teď je to šest dní v kuse, takže jsem obvolal pár kamarádů a těším se na večerní posezení,“ neskrývá někdejší blokař, jenž je pryč z Budějovic už dlouhých osmnáct let.

Vzpomínky na svou vydařenou éru v Jihostroji má však stále v hlavě. „Byl jsem u prvních dvou titulů Jihostroje a byly to také první dva tituly pro mě. Byla to obrovská kolektivní radost, euforie, skvělí diváci, kteří jsou tady výborní dlouhodobě. Na to se nedá nikdy zapomenout. Bylo to super,“ zasní se.

Mistrovské tituly mu připomínají dvě zlaté medaile, která má z té doby doma. „Medaile nemám nikde vystavené. V kotelně mám igelitku s těmito artefakty. Včetně videokazet s mými zápasy, které už nemám na čem přehrát. Třeba budou mít jednou mlaďasové chuť a mohou si to přendat na jiné médium,“ směje se současný asistent trenéra u reprezentační osmnáctky.

Přestože je pryč už skutečně dlouhé roky, s řadou bývalých spoluhráčů je stále v kontaktu. „Český volejbalový rybníček není zase tak velký, takže se docela potkáváme. Masér Filip Hoch je u chlapského nároďáku. Jirka Novák ho trénuje. Hodně v kontaktu jsme s Tomášem Skolkou, protože se motáme kolem mládeže, to samé s Martinem Kosařem, ale těch lidí je spousta,“ rád se potkává s bývalými parťáky.

Středočeští svěřenci trenéra Miroslava Šotoly (zády ke kameře) porazili Plzeňský kraj 2:0. | Video: Deník/ Pavel Kortus

Olympiádu dětí a mládeže považuje za výbornou akci. „Za našich mladých let to nebývalo,“ připustí. „Už jsem na své čtvrté a organizace se každým ročníkem posouvá o level výš. Pro mladé kluky je to úžasný zážitek. Počínaje zahajovacím ceremoniálem, utkáními, dresy, oblečením, atmosférou, medailovými ceremoniály. Je to super akce,“ přikývne. „A nedílnou součástí jsou také večerní trenérské besedy,“ usměje se.

Miroslav Šotola může být také právem hrdý na svého čtyřiadvacetiletého syna Marka, druhým rokem nejlepšího volejbalistu České republiky. „Snažím se vidět každý jeho zápas, ale sleduji to už zpovzdálí. Já mám svůj volejbalový život, s mládeží jsem jako trenér každou chvíli někde pryč. Sleduji ho však co nejvíce. Po zápase si zavoláme, ale že bych mu radil, to určitě ne. Historický volejbal, který jsem hrával já, už mu nemá co dát,“ má zcela jasno bývalý výborný blokař.

Jeho následovník nastupuje na postu univerzála a už svého otce předběhl ve výčtu úspěchů. „Má už pět mistrovských titulů, dva tady z Budějovic a tři z Berlína. Plus je v nároďáku, dvakrát byl vyhlášený Volejbalistou roku. Už je dávno přede mnou,“ uznává, kdo táhne rodinnou volejbalovou káru. „Ještě před pár lety jsem mu říkal, až budeš mít dva tituly, tak se přijď ukázat. V tomhle směru už teď samozřejmě mlčím,“ může být Miroslav Šotola právem pyšný na svého úspěšného syna, který po sezoně v Berlíně skončil a míří na jiné zahraniční angažmá.