Roky však nejdou zastavit a už druhou sezonu závodí pilot týmu Orion Racing mezi veterány nad čtyřicet let. A v mezinárodním mistrovství republiky je zcela suverénní. Pět odjetých závodů znamená deset bodovaných rozjížděk, ve kterých ani jednou nenašel přemožitele.
Po tak úspěšné kariéře už samozřejmě závody veteránů nemají pro Bartoše až takovou hodnotu. „To je pravda. Jsou určitě prestižnější třídy. Ale pořád jsou to závody a bojuji jako kdekoliv jinde. Navíc není jednoduché porazit Martina Žeravu, který toho hrozně moc dosáhl a je veteránským mistrem světa,“ upozorňuje.
Právě titul veteránského světového šampiona byla meta, která zkušeného závodníka mimořádně lákala. Bohužel ale zřejmě nedostane šanci na ni dosáhnout. „Veteránské mistrovství světa už se nejede třetí rok. Údajně při tomto závodě docházelo k velkému množství úrazů, tak byl zrušen,“ posmutněle konstatuje. „To mě moc mrzí. Lákalo mě to a šel jsem si za tím,“ lituje.
Doma zatím o něco málo staršího Žeravu pravidelně poráží. „Martin je o něco málo starší, to také, ale hlavně už se věnuje hlavně bikrosu, který jezdí jeho děti. Zdaleka netrénuje tolik jako dřív. Já se naopak snažím připravovat pořád naplno. V tom je největší rozdíl. Když jedu veterány, tak se snažím také trochu šetřit síly na závody MX1,“ vysvětluje.
Petr Bartoš totiž kromě veteránů v rámci mezinárodního mistrovství republiky pravidelně nastupuje také mezi výrazně mladšími protivníky v nejprestižnější třídě MX1. A nevede si vůbec špatně. V průběžné klasifikaci mu patří dvanáctá příčka. „Není legrace zvládnout čtyři jízdy. Teď naposledy v Pacově už jsem byl jezdící mrtvola. Vůbec jsem neměl šťávu, abych přidal. Čtyři jízdy, to bych těžko zvládal za mlada, natož teď,“ jen se usměje.
Motokros ho ale pořád baví. „To rozhodně. Těším se na každý závod. Dokud bude za co jezdit a Orion mě bude pořád podporovat, tak budu závodit,“ nechce končit.
