Z dvaceti odehraných zápasů jste získali sedmnáct bodů a v tabulce jste osmí. Jak hodnotíte tuto bilanci?
Jednoznačně pozitivně. Už vzhledem k tomu, že nás většina lidí před sezonou odsuzovala k sestupu. My jsme ale svou sílu znali a věděli jsme, že můžeme být konkurenceschopní týmům z druhé poloviny tabulky, což pak samotná soutěž jenom potvrdila.
Bylo hodně znát, že Varta liga je rozdělená na skupinu ekonomicky i sportovně silných klubů a ty ostatní?
Určitě. První čtyři týmy tabulky jsou opravdu velmi kvalitní a konfrontace s nimi ve většině případů končí jejich vítězstvím, často i vysokým rozdílem.
Soustředili jste se proto především na pro vás klíčové zápasy proti soupeřům z dolní poloviny tabulky?
Tak bych to úplně neřekl. Jakkoliv to proti silným mužstvům z top čtyřky může znít naivně, chtěli jsme v každém utkání uspět. Zápasy s týmy na naší úrovni byly často vyrovnané a rozhodovaly detaily. Byli jsme schopni tyto soupeře především na začátku soutěže v domácím prostředí porážet. Ale vždy jsme se koncentrovali pouze na nejbližší utkání a chtěli jsme jej zvládnout. Ať to bylo s mistrem ligy, nebo s papírově slabším soupeřem.
Dokázali jste doma remizovat s pražskou Spartou. Byl to váš nejlepší zápas sezony?
Nedokážu říct, zda to byl náš nejlepší zápas, určitě to byl ale největší zážitek. Hrálo se v předvánočním čase a před zaplněnou českobudějovickou Sportovní halou se nám utkání povedlo výsledkově i herně, což tehdy jen málokdo čekal.
Aktuálně je celé sportovní dění umrtvené kvůli pandemii koronaviru. Navrhoval byste předčasné ukončení sezony, nebo by se vám líbilo jiné řešení?
V těchto těžkých chvílích je zdraví všech samozřejmě prioritou. Myslím, že nikdo nedokáže úplně přesně odhadnout, jak se situace bude vyvíjet. Ať už bude rozhodnutí jakékoliv, rozhodně ho budeme respektovat.
Soupisku máte poměrně obsáhlou, ale řada hráčů vám kvůli zdravotním potížím chyběla. Byl to velký problém?
Musím přiznat, že to problém byl. Zatímco ve druhé nejvyšší soutěži se nám zranění až na výjimky vyhýbala, ve Varta futsal lize nám na delší dobu vypadlo až šest hráčů základního kádru, což se logicky muselo projevit. K některým zápasům jsme tak nastupovali v hodně okleštěné sestavě, a to se pak většinou projevilo ke konci utkání, kdy nám docházely síly.
Je velký výkonnostní rozdíl mezi první a druhou ligou? Trvalo vám dlouho, než jste se na nejvyšší soutěž adaptovali?
Rozdíl je markantní a jednoznačný. Dodnes mám v paměti, jak jsme nastupovali k prvnímu utkání nejvyšší futsalové soutěže, a to hned na palubovce mistra ligy a účastníka Ligy mistrů Sparty Praha. Ta rychlost, ve které soupeř hrál, bezchybný výkon podpořený spoustou nacvičených signálů a skvělými individualitami v nás zanechal obrovský respekt. Okamžitě nám to otevřelo oči. Troufnu si říct, že každým zápasem jsme ale získávali zkušenosti a stávali jsme se lepšími. Věřím, že v sezóně následující můžeme být ještě silnější.
Většina vašich soupeřů jsou specialisté na futsal, kteří často spoléhají na nacvičené signály a herní systémy. Jak vás přijali v soutěži jako tým, který spíše hraje fotbal na malém hřišti?
Myslím si, že jsme mužstvo složené z charakterních lidí. Když jsme prohrávali vyšším rozdílem, dokázali jsme uznat sílu soupeře a po utkání jsme všem hráčům vždy upřímně poblahopřáli. Pokud jsme naopak zvítězili, tak jsme se nad nikoho nepovyšovali a kvalitu protivníka jsme ocenili také. Všichni věděli, v jakém režimu se na soutěž připravujeme a hrajeme ji, a to byl nejspíš i důvod, proč nás respektovali a byli jsme ostatním většinou sympatičtí. Bylo tak hodně vtipné se soupeři po utkání hovořit o způsobu, jakým se na nás připravovali, protože většinou vůbec nevěděli, co od nás očekávat. Komická pak byla třeba i situace, když nám jeden hráč říkal, že před rohovým kopem, kdy chtěl udělat soupeř jeden ze svých nacvičených signálů a viděl, že jsme v takovém špatném a nemotorném obranném postavení, raději od toho upustil.
Nijak se netajíte tím, že společně netrénujete. Chystáte se to do budoucna změnit?
Otázku na trénování jsme dostávali velice často a byl by nesmysl ostatním lhát. Většina hráčů je tak zaneprázdněna svými pracovními povinnostmi, že se prostě nejsme schopni sejít v jeden den a v naplánovaný čas potrénovat. Moc dobře jsme si ale vědomi toho, že pokud bychom trénovali, posunulo by to naše mužstvo opět o level výš. Osobně nejsem zastáncem dělat věci polovičatě a jedna ze zásadních věcí, které si musíme do další sezóny vyřešit, je právě otázka týkající se společných tréninků. Ve stávajícím režimu by nás toto dříve či později stejně doběhlo.
Domácí zápasy hrajete v hale Lokomotivy. Jak jste byli spokojeni s diváckou podporou a neplánujete do budoucna přechod do Sportovní haly, kde už jste dva zápasy odehráli?
Už divácké návštěvy ve druhé lize byly na tuto soutěž hodně vysoké a ve Varta lize tento trend pokračoval. Moc nás těší, že si futsal našel mezi českobudějovickou veřejností své místo a fanouškům se za jejich podporu patří srdečně poděkovat. Ve sportovní hale Lokomotivy jsme nadmíru spokojeni, vždy nám zde vychází maximálně vstříc. Ve Sportovní hale jsme pak odehráli utkání s atraktivními soupeři či televizní zápas, a to z důvodu buď kapacitního, nebo pak technického, vzhledem k potřebám televizních štábů. Na obou palubovkách jsme se ale cítili velice dobře a fanoušci nám svým povzbuzováním pokaždé vytvořili domácí prostředí.
Jaká je vůbec budoucnost vašeho týmu?
To je téma, které hodně řešíme. Dali jsme dohromady partu lidí, která se ráda společně vídá a spojuje je láska k fotbalu, potažmo samozřejmě k futsalu. Užijeme si spoustu legrace, jsme schopný se i pohádat, vždy jsme ale ochotni si říct věci na rovinu a upřímně, proto nám to skvěle klape! Na druhou stranu jsme mužstvo složené z hráčů převážně kolem pětatřiceti let a výše, naše futsalová prvoligová životnost je tak logicky časově omezená. Účastník nejvyšší futsalové soutěže musí mít i dvě juniorská družstva, která se účastní celkem sedmi turnajů. Ta naše jsou tvořena hráči akademie SK Dynamo České Budějovice, kteří turnaje odehráli v rámci zimní přípravy. A možná právě někdo z nich, pokud se neprosadí v nejvyšších fotbalových soutěžích, mohou třeba udělat kariéru ve futsalu a stát se našimi nástupci.
Futsal jste okusil za FC 30 v nižších soutěžích už v dobách, kdy jste ještě hrával profesionálně fotbal. Je to podle vás dobrý doplněk k „velkému“ fotbalu?
Já hraji futsal od svých patnácti let, proto ho považuji za vhodný doplněk k fotbalu. Dokonaleji jsem si osvojil míčovou techniku, častěji jsem musel obelstít svého soupeře v souboji jeden na jednoho buď kličkou nebo rychlou narážečkou a na zmenšeném prostoru jsem se musel rychleji orientovat a pracovat s míčem. Zároveň jsem se častěji dostával do zakončení a musel vymýšlet jeho různé způsoby. Ligoví trenéři však pro toto samozřejmě pochopení nemají, hrozí zde riziko zranění či přetížení. Já jsem však během mé profesionální fotbalové kariéry k tomuto vždy přistupoval zodpovědně. Pokud jsem se cítil unavený nebo měl i menší zdravotní potíže, nikdy jsem hrát nešel. Naopak, když se hrálo futsalové utkání v dostatečném časovém úseku před nebo po ligovém utkání a cítil jsem se dobře, pak jsem se vždy zúčastnil rád. Musím ale také dodat, že jsem ke všem futsalovým utkáním přistupoval s opatrností, s vědomím toho, že mě živí fotbal. Také je potřeba ocenit mé protihráče, kteří se ke mně chovali vždy férově a nenašel se nikdo takový, který by mě chtěl záměrně zranit. Všechny zmíněné okolnosti způsobily to, že mohu hrát futsal již pětadvacátý rok.
Jak vzpomínáte na svou éru ve „třicítce“, kde jste působil opravdu hodně dlouho?
Pouze v tom nejlepším! Našel jsem zde spoustu kamarádů, se kterými se rád vídávám dodnes. V „třicítce“ jsem hrál deset let, vždy jsem se cítil mezi spoluhráči komfortně a těšil se na setkání s nimi. Ať už při futsalu, nebo pak v hospůdce nad pivem. Byli to právě kluci z „třicítky“, kteří mají zásluhu na tom, že hraji futsal i na jihu Čech! Nejen za to jsem jim vděčný a fandím jim alespoň na dálku, když už nemůžu být s nimi na palubovce.
Myslíte, že do budoucna budou vyrůstat spíše futsaloví specialisté, nebo to budou vždycky zároveň i fotbalisté?
Spíše si myslím, že se v nejbližší budoucnosti futsaloví specialisté vždy vyrekrutují z fotbalistů. Přece jen je to stále fotbal, který má širokou mládežnickou základnu a je to u nás nerozšířenější sport. I tak ale udělal futsal v posledních letech neskutečný progres a zájem veřejnosti, médií i sponzorů narůstá, což je pro tento sport jedině dobře.
