Svůj první aquatlon Karolína Kůrková (15 let) vyhrála v pěti letech v Malém Ratmírově. Od šesti let začala s všeobecnou přípravou pod hlavičkou triatlonového klubu TCV Jindřichův Hradec.

V sedmi letech se však začala věnovat pouze plavání. Od devíti let závodnímu, v němž patřila v České republice k nejlepším ve svých kategoriích – suverénně vyhrávala hlavně na kraulových tratích 200 a 400 metrů. Triatlonu se věnuje od roku 2020.

Český pohár v aquatlonu, který zahrnoval tři závody, vyhlásila Česká triatlonová asociace jako přípravu na nadcházející hlavní triatlonovou sezonu. A v něm jindřichohradecká starší žákyně zazářila. Díky stříbrné medaili z mistrovství republiky tak Karolína Kůrková nečekaně vybojovala třetí místo v celkovém pořadí Českého poháru v aquatlonu.

Za každým závodem může být něco, co běžný divák nemůže vidět. Bylo tomu tak i v Praze?

V týdnu jsem byla nemocná, a nemohla jsem tak trénovat. Do poslední chvíle jsem nevěděla, zda se vůbec postavím na start. Stihla jsem se uzdravit, ale kvůli tréninkovému výpadku a fyzickému oslabení jsem byla smířená i s tím, že výsledek je nejistý. Přesto jsem do závodu šla s tím, že chci bojovat o medaili. Okolí mě připravovalo na to, že to nemusí dopadnout, ale já jsem se cítila připravena a cítila jsem, že si mohu jít za svým cílem. Pochyby ostatních umocnil fakt, že jsem pár hodin před závodem skoro ztratila hlas.

Jak se nakonec závod vyvíjel?

Povzbudilo mě, že jsem na běžeckou trať 2,2 kilometru šla z prvního místa plavání na 200 metrů, což znamenalo, že jsem startovala jako první z 50 dívek. Dramatičnost závodu umocnil intenzivní přívalový déšť, takže trať v pražském parku občas připomínala vodní příkopy. Podmínky jsme však měly všechny stejné. Hned po startu jsem nešťastně uklouzla, ale to mě nezastavilo. V polovině jsem se držela na pro mě lichotivé druhé pozici a tu jsem dokázala uhájit i přesto, že mě hlavně v závěru pronásledovala skupinka soupeřek, které bojovaly o bronzovou medaili. Bylo mi tak jasné, že tomu bude odpovídat jejich tempo ve finiši. O to větší radost jsem ze stříbrné medaile měla. A vůbec mi pak ani nevadilo, že s úspěchem se mi druhý den hlas ztratil úplně a mohla jsem jen šeptat. Neplánovaně jsem tak musela zůstala v klidu ještě další týden.

Jaký je cíl v hlavní triatlonové sezoně?

S hlavními trenéry se soustředíme na mistrovství republiky v triatlonu, které se letos mimo jiné uskuteční v Jihočeském kraji, a to 24. července v Táboře. Pro mě je to současně i důležitý nominační závod na mezinárodní triatlonový závod Olympijských nadějí.

A další sportovní plány?

V této sezoně bych v sérii Českého poháru chtěla prokázat připravenost po dlouhé zimní přípravě. Již jsem potvrdila, že v plavání a běhu jsem se dokázala posunout vpřed a věřím, že se mi to podaří i v cyklistice, v níž jsem v druhé polovině loňské sezony měla nejlepší časy. Na rozdíl od aquatlonu, který zahrnuje dva samostatné závody, cítím největší sílu v plynulém spojení všech tří disciplín triatlonu. Za svoji hlavní zbraň považuji vytrvalost, kterou se mi daří překonávat i své největší soupeřky, které dominují v jednotlivých disciplínách.