V Českých Budějovicích absolvoval více než 42 kilometrů v čase 2 hodiny 38 minut a 17 sekund.
Po závodě se Radek Brunner, který se českobudějovického podzemního maratonu  zúčastnil poprvé, podělil o své čerstvé dojmy.

Jaké to je, běžet maraton na tak malém prostoru uvnitř obchodního centra?
Takhle v zimě je to super, zaběhat si ve vnitřních prostorech. Je tu relativně teplo, i když na mě pořád zima. Ale vzhledem k tomu jaké podmínky panují venku je to dobré. Je to taková zajímavá akce, protože lidi se stále potkávají a jsou v neustálém kontaktu. Víc to v takovém prostředí žije a závod rychleji ubíhá.

Běháte i venkovní maratony. Má závod v podzemních garážích svá specifika?
Venku koukáte na přírodu nebo si prohlížíte město, i když se také jedná o závod na okruhu. Toto je ale úplně něco jiného, diametrálně odlišného. Nedá se to porovnávat.

Podle toho se zdá, že běhat venku musí být zábavnější?
Uvnitř je to ale taky zajímavé. Právě tím, že se neustále potkáváte s lidmi, které znáte. Můžete se vzájemně povzbuzovat a komunikovat spolu.

To si stíháte během závodu se soupeři i povídat?
Ne, to ne. Je to hodně rychlé. Pár slov si třeba vyměníte, jinak na to ale není čas.

Rozdíl oproti venkovnímu maratonu musí být i ve velkém množství zatáček…
Tady je to naměřené na menším prostoru, takže je logicky více zatáček. Tím pádem toho naběháte o trochu víc. Rozdíl je však nepatrný, minuta sem, minuta tam. To bych vůbec neřešil.

Pocítil jste v průběhu závodu také nějakou krizi?
Krizi v průběhu závodu pocítí snad každý. Kdo říká, že ne, tak to podle mě není moc pravda. I já jsem měl během závodu krizi. Bylo to kolem třicátého kilometru, když mě předběhl Jakub Schoř.  Už jsem to v duchu vzdal a byl jsem smířený s druhým místem.

Co vás nakonec nakoplo?
Deset kol před cílem jsem si říkal, že do konce závodu chybí už jen šest kilometrů. Tak jsem se ještě vyhecoval a povedlo se.

Jak jste byl spokojen se zajištěním občerstvení?
Já jsem byl co se týká občerstvení spokojený. Já piju jenom vodu. Snědl jsem si svou tubu gelu, zapil vodou a to mi stačí.

Všiml jsem si, že v cíli vám byla k dispozici i masérka. Servis pro závodníky byl tedy dokonalý?
Jasně masáž byla příjemná a všechno včetně občerstvení fungovalo perfektně. O nás závodníky bylo dobře postaráno. Nemohu si stěžovat.

Jaké závody vás v nejbližší době ještě čekají?
Teď v zimě už žádné. Až devátého března mě čeká mistrovství republiky na sto kilometrů v Plzni. To je pro mě taková hlavní trať. Závod v Českých Budějovicích beru jako perfektní přípravu.

Sto kilometrů už je pořádná porce. Kolik běžců se republikových závodů na tuto vzdálenost účastní?
Podzimního mistrovství České republiky, které se mimochodem konalo rovněž v Plzni, se zúčastnilo asi čtyřicet lidí a můžu říct, že je to dost záhul.Pršelo, sněžilo, takže to bylo docela adrenalinové.

Za jak dlouho se vám podařilo trať zvládnout?
Čas jsem měl sedm hodin a třicet sedm minut.

Co považujete za svůj největší úspěch v kariéře?
Já bych tomu neříkal kariéra. Já beru běhání jako zábavu. Deset let jsem nemohl běhat kvůli špatnému zdraví. Teprve v loňském roce jsem mohl zase začít trochu trénovat. Já jsem vlastně rád za každý den, kdy mohu běhat a hýbat se.

Když se vám ale povede závod, tak jako ten v Českých Budějovicích, tak je to myslím příjemné?
Určitě. Když se povede něco navíc, tak je to příjemný bonus. Běhám hlavně pro zábavu, ale když se postavím na startovní čáru, chci běžet naplno a vyhrávat. Každý je pro mne soupeř. Všichni ale co se podobných závodů účastníme, jsme především kamarádi a tak to taky bereme.