Stal jste se členem reprezentačního výběru. Co vás tedy čeká v sezoně 2011/12?
Za pár týdnů se v německém Chemnitzu bude konat mezinárodní turnaj German Open. Takže nyní jsem se začal připravovat na tuto první velkou událost sezony. V nové sezoně bych se chtěl dále zúčastnit turnaje v Maďarsku a Nizozemí a vynechat bych nechtěl ani největší turnaj u nás Czech Open v Praze.

Budete mít čas startovat i za svůj domácí klub? Zůstáváte nadále kapitánem družstva Oliver?
Za klub určitě nastupovat budu a jestli mě ostatní hráči z funkce kapitána nesvrhnou, tak jím budu i nadále. Ale jelikož funkce kapitána obnáší spíše organizační práci, tak se do toho nikdo moc nehrne. Doufám, že se nám opět povede dát dohromady vyrovnané mužstvo jako v předchozích letech a že budeme znovu bojovat o přední příčky.

V září se chystáte na turnaj do Německa. Kdo všechno pojede?
Nechci nic zakřiknout, ale zatím to vypadá, že na German Open bude startovat téměř kompletní evropská ricochetová špička. Co se týče hradeckých hráčů, tak budeme vyrážet v nejsilnější možné sestavě: Petr Sedlačík, Petr Sobotka, Jan Pulkráb a Jakub Valenta.

Proti jakým soupeřům si zahrajete?
V Evropě se ricochet hraje závodně ve čtyřech zemích. V Nizozemí, odkud tento sport přišel, Německu, Maďarsku a v Česku. Takže hráči budou hlavně z těchto zemí. V ostatních státech se ricochet hraje pouze rekreačně, například v Polsku, na Slovensku či v Rakousku.

S jakými ambicemi do Německa vyrážíte?
Na těchto velkých mezinárodních turnajích často hodně záleží na losu. Hráč s velkými ambicemi a dobrou formou může při špatném nasazení skončit třeba hned v prvním kole. Ale odvážím se tvrdit, že by se alespoň jeden z nás měl vejít do první trojky.

Kolik zahraničních výjezdů během sezony absolvujete?
To záleží hodně i na tom, kolik turnajů mezinárodních turnajů je v zahraničí vypsáno. V průměru jsou to tři až čtyři turnaje za sezonu.

Jak sháníte finance na zahraniční cesty?
Většina výjezdů je hrazena z kapes samotných hráčů. Pouze reprezentanti mají hrazenou část nákladů. Sponzorů bohužel zatím moc není, ale myslím si, že i díky naším výkonům by se nám v budoucnu mohlo podařit jich získat víc.

Jakým způsobem se připravujete na turnaj v Německu?
Především chodíme více hrát mezi sebou. Jelikož každý z nás má trochu jiný styl hry, je dobré zkusit si více herních variant. Většina z nás provozuje vedle ricochetu i jeden či více doplňkových sportů, kde nabíráme třeba právě fyzickou kondici. Já například běhám a hraji tenis. Petr Sedlačík je zase známý jindřichohradecký hokejista a třeba Petr Sobotka je kulturista amatér.

Když se někomu daří v ricochetu, může být úspěšný například i ve squashi nebo v tenise?
Může, ale nemusí. Pro squash jsou základy ricochetu určitě výhodou. Tenis a ricochet jsou technikou úderu odlišné a tak je pro ricochetisty v tenise největší výhodou dynamika a rychlost reakce.

Od kolika let je vhodné s ricochetem začít?
S cvičeními lze začít už od nějakých šesti let. Ale začít s ricochetem není nikdy pozdě. Problém může nastat s nalezením kvalitního trenéra.

Jak nákladný je ricochet pro někoho, kdo by s ním chtěl začít?
Ricochet rozhodně patří k těm méně finančně náročným sportům. V podstatě stačí mít pár halové obuvi a raketu. Tu si lze v každém ricochetovém centru i půjčit. Pronájmy kurtů začínají na sto korunách za hodinu.

Je v Hradci o ricochet zájem?
Myslím si, že v Hradci je o ricochet zájem opravdu velký. Sport si oblíbilo spousta lidí z celého okresu. Velké oblibě se těší i mezi studenty místní fakulty managementu. Bohužel spousta hráčů postrádá motivaci k účasti na turnajích a přicházejí tak o možnost porovnání své hry s ostatními hráči a především o možnost dlouhodobě se zlepšovat. Ricochet má v J. Hradci poměrně dlouhou tradici a především v začátcích se povedlo dát dohromady partu nadšených lidí, kteří právě začali objíždět turnaje a tak se postupem času zařadili mezi nejlepší hráče republiky. Kdyby se některý z amatérských hráčů chtěl začít účastnit pravidelných turnajů, rádi mu dodáme více informací.

Trápilo vás někdy nějaké zranění z ricochetu?
S obligátním poklepáním na dřevo musím říct, že se mi zatím vážná zranění naštěstí vyhýbají. Jednou mi vlastní chybou vypadla při úderu raketa z ruky a udělala mi pěkného monokla, ale to bylo spíše k zasmání, než že by se jednalo o něco vážného. Občas si hráči z kurtu po trefení míčkem odnesou obtisk míčku na noze, ale to se nestává moc často. To je pak spíše takový suvenýr z toho či onoho zápasu. Nejvážnější jsou zranění Achillovy šlachy. Těm však lze předcházet správným rozcvičením.

Lenka Urmanová